Jedinečný soubor 107 černobílých fotografií Jana Reicha prezentuje výběr z několika autorových cyklů, které systematicky tvořil 25 let na Sedlčansku, ve starobylé oblasti Středních Čech. Je zde zachycena ryzí česká krajina s jejími historickými místy, původní venkovské interiéry včetně zátiší, doplněné portréty místních obyvatel.
Zatímco s belgickým symbolismem se český čtenář díky Moderní revui průběžně seznamoval, belgický surrealismus překvapivě zůstal neznám i našim surrealistům. Vyrovnat tento kulturní dluh si předsevzali Petr Král a literární historik a překladatel Jan Rubeš žijící v Bruselu. Výsledkem jejich úsilí je bohatě dokumentovaná antologie doprovázená dobovým ilustračním materiálem z belgických archivů. Belgický surrealismus promlouvá k českému čtenáři sdílným jazykem – vyjadřuje jemu blízký smysl pro ironii, sebeironii i poněkud trpký humor, cit pro poetizaci banálního a nedůvěru k „velkým myšlenkám“, jež bývá vlastní malým národům, které dějiny „spíše podstupují, než tvoří“.
Vědeckofantastický román belgického autora vypráví o muži, který se ve společnosti dvou vynálezců stroje času stává aktérem podivudodných událostí, směřujících k popírání různých historických činů, akcí a hnutí. V tomto příběhu nejde ani tak o technicko-vizionářský přístup o putování v čase. Autor se zde snaží psychologicko-filozofickým vyprávěním přiblížit, jak by vypadaly pozměněné dějiny světa v současném světě a jaké by to mohlo vyvolat. Myslí, že by se změnila spousta historických věcí, ale lidské nitro nikoliv.
Rozhovor mezi Václavem Havlem a novinářem Karlem Hvížďalou představuje Havlův subjektivní pohled na jeho život a politickou kariéru. Kniha je rozdělena do pěti kapitol, přičemž první se zaměřuje na Havlovo dětství a jeho vztah k buržoaznímu prostředí, které ho obklopovalo. Havel se cítí být ovlivněn sociálními rozdíly a jeho umělecká tvorba je silně ovlivněna Kafkou. Komunismus jej postavil do role kritika, nikoli tvůrce politiky. V dalších kapitolách Havel reflektuje své divadelní aktivity, vzpomíná na 60. léta a na Pražské jaro, které vnímá jako proces sebeosvobozování společnosti. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy se zapojil do odboje a v 70. letech se stal jedním z iniciátorů Charty 77. Havel kritizuje politiku détente a popisuje své vězení, kde psal Dopisy Olze. V závěrečné kapitole se zamýšlí nad azylovou politikou západních demokracií a hodnotí svůj život jako paradoxní. Havel se cítí být rozpolcenou osobností, jeho odpovědi jsou srozumitelné a filozofické, přičemž kniha poskytuje nový pohled na nedávnou historii. Chronologické uspořádání kapitol přispívá k přehlednosti a hloubce jeho úvah.
Cet abécédaire original fournit des pistes qui aident le lecteur a mieux appréhender un pays qu'une révolution de velours a replacé au coeur du continent ainsi que sa capitale qui, depuis des siecles, joue un rôle de creuset singulier pour la culture européenne. Quelques exemples d'entrées : Charte 77, Dvorak, Roms, Sudetes, Kundera, Klaus, Montagne blanche, Skoda, Moravie, Havel, Masaryk, Brno, Bata, Kafka, Coup de Prague, Terezin, Rodolphe II, Hockey sur glace, Munich, Golem....
