Magdalena Wells Pořadí knih

Jiří Šalamoun patří bezpochyby mezi klíčové osobnosti českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století. Narodil se roku 1935 v Praze, kde studoval na AVU obor volné grafiky. V 50. letech rovněž vystudoval ilustraci a typografii na Hochschule für Grafik und Buchkunst v Lipsku. Po sametové revoluci byl dlouholetým profesorem pražské UMPRUM. Dnes má Jiří Šalamoun za sebou nespočet vydaných knížek se svými ilustracemi, velkých i menších grafických listů, plakátů, ilustrací do časopisů, výtvarných návrhů k animovaným filmům a autorským knihám. Jeho tvůrčí historie je všestranně bohatá a ověnčená řadou významných domácích i zahraničních cen. Jeho dílo dodnes fascinuje nejen řemeslnou poctivostí, ale i živým uměleckým vyjádřením, výtvarnou zkratkou, humorem a nadsázkou. Monografická kniha Nic k zahození přináší dosud nejširší průřez tvorbou Jiřího Šalamouna s přihlédnutím k vzájemným inspiracím a impulsům mezi ilustrací, grafikou a filmem. Bohatství obrazového materiálu, řazeného chronologicky do jednotlivých tematických kapitol, dokládá autorovu všestrannost i jeho fenomenální výtvarné nadání. Knihu lze chápat také jako jakýsi čtenářský deník druhé poloviny 20. století, kdy knižní kultura v Čechách dosahovala vynikající úrovně, a navzdory tehdejšímu režimu vycházela řada kvalitní domácí i zahraniční literatury s jedinečným výtvarným doprovodem. Nic k zahození není tedy „jen“ svědectvím o jednom naplněném tvůrčím životě, ale (doufejme) též inspirací k četbě knih dříve vydaných a možná občas i trochu zapomenutých. Kniha vychází u příležitosti velké retrospektivní výstavy Jiří Šalamoun. Kdo neviděl, neuvěří, to mně věřte v Museu Kampa v Praze ve dnech 17.7.-30.9.2021. Texty: Terezie Zemánková, Jan Rous, František Štorm, Karel Haloun, Jiří Kubíček, Luboš Drtina, Jiří Slíva, Pavel Kořínek, Tomáš Prokůpek, Vladimír Just, Jiří Šalamoun

Publikace je věnována přestavbě reprezentačních sálů v severním křídle Pražského hradu, k níž došlo v souvislosti s uvažovanou královskou korunovací Františka Josefa I. Na základě rozsáhlého archivního průzkumu rekonstruuje průběh stavebních prací, zabývá se autorstvím projektu a zodpovídá otázku, do jaké míry jsou oba prostory produktem 19. století a co je naopak zachováno ze starší výzdoby. Analyzuje stylovou fyziognomii obou reprezentativních interiérů, zkoumá jejich funkci jako symbol dynastické tradice a legitimity, rekonstruuje historický a sociální kontext přestavby. Nahlíží oba sály jako politické a ceremoniální prostory a studuje souvislost interiérové architektury a dvorského ceremoniálu Habsburků.

Výpravná kniha poprvé představuje práci brněnského performera a konceptuálního umělce Vladimíra Ambroze. V sedmdesátých letech chtěl dát svému životu smysl a reflektovat pokřivenou dobu. Sledoval nesnesitelný program tehdejší televize, zaparkoval se na ulici jako automobil nebo vycházel do města se zrcadlem, které nastavoval zvláštním věcem. Ambrozova činnost v oblasti performance a intervencí do veřejného prostoru trvala jen několik let, avšak v druhé polovině sedmdesátých let se stal součástí brněnské umělecké scény mimo oficiální instituce. Jeho práce reflektují civilizační témata a reagují na temnou atmosféru normalizace. V československé performance jsou unikátní důrazem na fotografickou dokumentaci, která slouží nejen k zachycení výkonu, ale blíží se inscenované nebo esteticky působivé konceptuální fotografii. Ambroz byl také prvním, kdo kombinoval performance s videem. Bohatě ilustrovaná kniha obsahuje umělcův archiv s dokumentací jeho akcí. Historik umění Tomáš Pospiszyl zasazuje Ambrozovu práci do kontextu československé i světové performance. Kniha rovněž obsahuje vzpomínky jeho přátel a spolupracovníků, jako jsou Petr Štembera, Marian Palla a Pavel Büchler.

Wabi-sabi, pojem japonské estetiky, lze ve zkratce vyložit jako přijetí věcí nedokonalých a prostých jako krásných. Leonard Koren byl prvním západním autorem, který se rozhodl wabi-sabi zachytit, popsat a zpřítomnit, ještě než z japonské kultury zcela vymizí. Po svém vydání v roce 1994 byla jeho kniha přeložena do mnoha světových jazyků, včetně japonštiny a dodnes je řazena mezi zásadní a základní studie na toto téma. Principy wabi-sabi popsané v knize jež v základě nabádají žít současností, oceňovat jednoduchost a přijímat nedokonalost mají své místo v japonské kultuře už od 16. století, kdy buddhističtí mniši uvedli do čajového obřadu skromné a nezdobné náčiní jako reakci na luxusní zboží přicházející z Číny. Z předmětů hmotné kultury se to, čemu dnes říkáme wabi-sabi, přeneslo na všechny aspekty života. Navzdory svému názvu není kniha zdaleka určena jen umělcům, designérům, básníkům a filozofům. Zvláště ve světě, který klade čím dál větší důraz na dokonalost, symetrii, čistotu a technologický pokrok, může mít kniha blahodárný účinek a dát podnět k novému vidění krásy života nás všech.

Devětasedmdesátiletý prostějovský fotograf Karel Novák, představí unikátní fotografie z naturistických komunit v bývalém Československu, Německu (NDR) i Maďarsku, z období let 1962–1996. Jedná se o pohled do světa naturistů okem fotografa, a také samotného naturisty. Pro Karla Nováka je přirozené fotografování nahoty jako žitého fenoménu v prostředí naturistických komunit, k nimž po desítky let patří. Jeho fotografie jsou nejen svědectvím o kráse nahého těla pohybujícího se svobodně v přírodním prostředí, jsou také zprávou vnějšímu světu, který může ideály naturismu těžko pochopit, protože mu chybí to zásadní: autentický prožitek.

Česko-anglický atlas popisuje na 550 soch vzniklých v období tzv. normalizace (1969-1989). V této době byly plastiky nedílnou součástí architektury a byly na ně vyčleněny finance (4 procenta) v rámci celkových nákladů na stavbu. Vznikalo tak velké množství uměleckých děl značně rozdílné kvality. Kniha popisuje sochy, objekty či mozaiky umístěné ve veřejném prostoru v Praze, v městech ČR i na Slovensku. Sochař Pavel Karous se s nadhledem a vtipem pokusil o rozčlenění plastik do různých skupin podle vizuálního působení, přičemž se inspiroval členěním v živočišné a rostlinné říši. Najdeme tu tedy např. rod sorela, druh ztratila klíče, rod bruselská těžítka, druh trifidi atd. Fotografie objektů pořídil Hynek Alt. U každé sochy je kromě fotografie uveden její autor, název, materiál a umístění. Krátká charakteristika je zařazena vždy na začátku skupiny soch začleněných pod jeden druh (čeleď, rod). Závěrečné shrnující stati jsou z pera T. Pospiszyla, S. Jankovičové a J. Kořínkové. Doprovodný materiál k druhému, revidovanému vydání tvoří katalog fotografií modelů sochařských realizací.

"The second edition... includes some new facts as well as number of toys which we previously knew only from black and white photographs. We were able to make photo documentation and include it in the book. These are, for instance, her early rubber toys, such as the Elephant or Libuška, and many inflatables, including the Caterpillar and Little Horse, which has been re-introduced into the Fatra's product range. I have also updated the monograph with information on a touring retrospective exhibition which we showed in Zlín, Prague and Paris and included details of a permanent exhibition about Fatra in the Napajedla Town Museum which opened in June this year. The new edition is complete with a double page on Fatra and new toys made by Czech contemporary designers continuing in the tradition of Mrs Niklová's art work"--Publisher's web site.