Adolf Velhartický
Adolf Velhartický, původním jménem Adolph Thomas Waldmann (9. května 1882 Horšovský Týn – 13. dubna 1932 Tábor) byl český prozaik, překladatel a básník, představitel novoromantismu.
Narodil se v rodině poštovního expeditora v Horšovském Týně (německy Bischofteinitz, starším pravopisem Horšův Týn) Mathiase Waldmanna a matky Magdaleny, rozené Lippertové. Pokřtěn byl Adolph Tomas Waldmann. Od roku 1887 byla rodina policejně hlášena v Praze. Adolf Waldmann měl bratry Karla , Gustava a Bohumila. V letech 1897 až 1900 navštěvoval německou státní reálku v Karlíně. Poštovní úředník a rodinný život
K poště nastoupil jako aspirant v Říčanech v září 1900. V roce 1901 se stal poštovním expeditorem a funkci vykonával střídavě v Zákupech, Říčanech a Benešově nad Ploučnicí. Od roku 1904 do roku 1913 sloužil na poštovním úřadě ve Světlé nad Sázavou.
Byl ženat s Annou Velhartickou. Manželé Velhartičtí měli dcery Helenu a Karlu. Ve Světlé nad Sázavou se mu narodil syn, ten však zemřel předčasně, v dětském věku.
Od prosince 1913 žil s rodinou v Chlumu u Třeboně, kde byl jmenován vrchním poštmistrem. Zde žil do roku 1931. V tomto období byl dvakrát zvolen starostou, poté náměstkem starosty. V roce 1931 odešel do Soběslavi, kde byl jmenován přednostou poštovního úřadu.
Příjmení Waldmann si změnil na Velhartický podle příjmení své manželky a v souladu s pseudonymem, který do té doby užíval. Oficiálně došlo ke změně příjmení v roce 1919. Pod jménem Adolf Velhartický však publikoval již od počátku své literární tvorby (epická báseň Ghisola vydaná 1902 nebo báseň Zvon zvoní otištěná v Moderní revue 1/1902).
Roku 1910 získal nedostačující státní stipendium 300 K, přesto se mu podařilo odjet následujícího roku na stipendijní pobyt do Itálie, který ovlivnil jeho další tvorbu a obdiv k antice. Jako inspirační vzor Adolfa Velhartického býval označován Julius Zeyer. On sám takový vliv odmítal.
Jeho dlouholetými přáteli byli Antonín Klášterský a Karel Hugo Hilar, se kterým patřil k spoluzakladatelům volného literárního sdružení Syrinx (1903) a jeho časopisu Moderní život.
V listopadu 1931 byl hospitalizován v pražské nemocnici na Bulovce, kde mu byly diagnostikovány nemocné ledviny. Zemřel ve věku 50 let v nemocnici v Táboře, pochován byl v Českých Budějovicích.