Tarjei Vesaas Pořadí knih

Brilantní novela známého norského spisovatele Tarjei Vesaase v novém komiksovém zpracování Martiny Špinkové. Kniha je dvoudílná publikace – komiksová a textová část. Autor brilantní novely pro mládež, norský klasik Tarjei Vesaas, prokázal na nevelké ploše svou geniální schopnost vcítit se do mysli a srdcí náctiletých „dětí“. Jeho dvě hrdinky, veselá a družná Siss a plachá, uzavřená Unn, zpečetí nové přátelství – a vzápětí se jedna z nich ztratí. Křehký příběh se odehrává v kulisách norské zimy a následného tání a příchodu jara. Je o dospívání, kamarádství, tajemství, smutku, o potřebě mlčet i potřebě se svěřovat a povídat si. Vypráví o tom, jak se my lidé můžeme navzájem osvobodit ze zakletí. Knížka vychází v tradičním překladu Heleny Kadečkové opatřeném novou jazykovou redakcí Jarky Vrbové jako dvousvazkový soubor: v měkké vazbě původní Vesaasův text a v pevné vazbě moderní obrazová kniha na pomezí komiksu doprovázená zjednodušeným vyprávěním. Ilustrací a úpravy textu se ujala renomovaná autorka dětských knih a malířka Martina Špinková. Graficky knihu upravila Eliška Kudrnovská ze studia Designiq. Dvoudílná publikace je spojena barevně sladěnou pruženkou. Krásná kniha v tlumené barevnosti, nevtíravě půvabná, může být vhodným dárkem jak pro starší dítě, tak pro dospělého. Kniha poprvé vyšla v Norsku v roce 1963 a hned vzbudila velký ohlas a sklízela literární ceny. V roce 1987 byl román zfilmován.

Bělidlo je symbolické místo „konečné, přírodními živly dovršené očisty od špíny, všeho toho nekalého, s čím se potýkají doslova i v přeneseném smyslu lidé v prádelně jednoho malého města. Bělidlo vznikalo původně jako náčrt k divadelní hře, za války ho autor přepracoval v román a v roce 1953 na popud divadelníků opět zdramatizoval. Na formě románu je divadelní prvek znát. Velký podíl dialogů je však v souladu jak s realistickou rovinou, tak se záměrem románu: ukázat, k jaké tragédii může vést nefungující komunikace mezi jinak blízkými lidmi. Románové postavy jsou prostí lidé, kteří nejsou zvyklí ani schopni své pocity verbalizovat, nanejvýš je v rozjitřeném stavu vnímají v metaforách ze světa přírody.

Lyrický příběh známého norského romanopisce je věnován přátelství dvou severských dívek s rozdílnými, protikladnými povahovými rysy. Začínající přátelství je tragicky přerušeno smrtí jedné z dívek, která zabloudí ve spleti ledových chodeb. Její přítelkyně se po tomto neštěstí uzavírá do sebe. Právě její dětskou, ale přesto krutou vnitřní cestu k vyrovnání se se smrtí Vesaas sleduje.

Na pomezí prózy a poezie zachytává pomocí metaforických obrazů a zkratek jeden z nejvýznamnějších norských spisovatelů, Tarjei Vesaas, zkušenost Norů z druhé světové války.

S Tarjeiem Vesaasem, norským spisovatelem, nás před několika léty seznámil český překlad jeho knihy „Vraní koně". Již tehdy silně zapůsobil smělým rozmachem své linie a hloubkou a monumentalitou básnické schopnosti, veliký příslib a mohutný náznak. Léta míjela, autoři i čtenáři rostli spolu s dobou a když se s Tarjeiem Vesaasem setkáváme po druhé, je to splnění příslibu, který nezklamal; co bylo ve Vraných koních jenom náznakem, vyrostlo v Samotě Grinde do monumentality až otřesné. Jeho nové dílo připomíná smělý monolit vytesaný obří rukou, ale barvy, struktury a něhy motýlích křídel; a Tarjei Vesaas dnes už není jen velký autor literárně a umělecky velkeho Norska, ale prorok sahající silou vise od věku do věku, věčný mluvčí věčného, co žije v jeho národě.