Jan Koubek Pořadí knih (chronologicky)

Plně revidovaná a aktualizovaná edice poskytuje fascinující pohled na dnešní svět, s důrazem na ekologické problémy. Úvodní kapitola se zabývá aktuálním stavem našeho ekosystému a zdůrazňuje mimořádné úsilí jednotlivců o změnu. Čtenáři jsou povzbuzováni k zapojení do iniciativ, které pozitivně přispívají k planetě. I přes nedávné výzvy tým nadále zpracovává tisíce žádostí měsíčně, což ukazuje jedinečnou kombinaci pozoruhodných jednotlivců, talentovaných domácích mazlíčků, výjimečných vozidel a legendárních sportovců. Kniha obsahuje deset kapitol plných rekordů, včetně: ekologických šampionů - ekologických bojovníků zasvěcených zlepšení naší planety; zázraků přírody, které zdůrazňují inteligentní tvory a nebezpečné rostliny; nejvyšších a nejnižších jedinců; ikon popkultury, které představují nejúspěšnější filmy, videohry, hračky a značky; a mladých úspěšných osobností - influencerů a podnikatelů do 16 let, kteří dělají rozdíl. Navíc si čtenáři mohou užít bonusové funkce, jako jsou dinosaury v rozšířené realitě, kteří ožívají, noví členové Síně slávy jako Sir David Attenborough a BTS, a virtuální návštěvy atrakcí bohatých na rekordy, muzeí a parků - to vše z pohodlí domova!

Jmenuju se Petr Ramon a v Tichém Újezdě žiju už osmdesát dva let, začíná zpověď starého muže. Vypravěč příběhu je jako Cháron, jako námořní kapitán, který viděl tonoucí, umírající i ty, které moře záměrně vyvrhlo, přestože se urputně bránili. Jeho manévrovacím prostorem je kamrlík – vrátnice nemocnice, kde strávil celý svůj dospělý život. Jeho vzpomínky však neznají místo ani čas, rozprostírají se přes celé století; před jeho očima defilují dějiny jako dlouhý zrezivělý vlak. Petr Ramon je očitý svědek. A sběratel předmětů. Na vršek registrační skříně ukládá věci, které někdo ztratil, někde zapomněl. Stačí je zahlédnout, stačí se dotknout – každá drobnost iniciuje vyprávění, nastaví stav mysli, vstoupíme do děje spolu s ní. Nejprve je tu válka a zlaté vlasy Věry Mossesové; pak přestoupíme do doby, kdy ještě nebylo možné na krutost zapomenout, a pak k časům, kdy bolest náhle ustoupila jak horečka. Léta sedmdesátá, léta devadesátá. Před našima očima metastázuje kaleidoskop ženských postav. Některé mají děti. A musí se jich nedobrovolně vzdát. Některé nemůžou mít děti, a trpí. A některé je jednoduše mají. Desítky let procházejí kolem vrátnice, kolem strážce brány, různé ženy a zanechávají stopu, znak. Na konci milénia, u konce s dějinami, se film zpomaluje a krouží zpět. Petr Ramon začíná mluvit sám o sobě. A o své matce. A o Emilovi. Poslední slova tisíciletí, nový příběh.