Giuseppe Dierna Pořadí knih (chronologicky)

Předkládaný svazek shromažďuje několik esejů o české literatuře vzniklých za posledních 40 let. Střídají se v něm stati o jezuitské próze 17. století a Komenském, o české avantgardě, vždy nazírané v kontextu ostatních evropských avantgard oněch let, o Holanově tvorbě zkoumané z neobvyklého hlediska tematického (dopisy, pohlednice, telegramy…), či o několika Hrabalových románech ze sedmdesátých let, až po angažovanější kritické příspěvky zaměřené na současné dění, jejichž cílem je objasnit jak tajemná léta v činnosti M. Kundery, tak neutěšený stav bohemistiky v Itálii a (v důsledku toho) i velmi nekvalitní literární překlady z češtiny. V knize se prolínají – tak jak by se podle autora mela pěstovat zdravá literární kritika – podrobnější rozbory s volnějšími divagacemi, dlouhodobé vyhlídky i detailní záběry, zapomenuté postavy (jako pražský Nemec Paul Adler a jeho krátký román Totiž) i přední osobnosti jako Komenský a jeho Labyrint světa, K. Teige nebo V. Nezval (a jeho půvabná Valerie a týden divů). Především však v knize mají neustále svrchovanou převahu rozkoš z textů (i těch třeba druhořadých a pozapomenutých), okouzlení básnickým slovem a ony pozemské vášně, jež tolik fascinovaly avantgardní generaci meziválečnou: koláž, film, tradice černého románu, manekýny, „rozmnožený“ obraz ženy, Fantômas…

Slavný román Milana Kundery vychází poprvé v České republice; s obvyklou Poznámkou autora a s doslovem Květoslava Chvatíka. Poprvé vyšel ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo ze ptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“

Doba, již Škvoreckého Mirákl zachycuje, byla plná dramatických a často konfúzních událostí, ošklivých zločinů i všedního života, jaký zejména mladí lidé dokážou žít po svém, kdykoli a kdekoli. Pro své vyprávění zvolil autor conradovskou metodu "rozmyslného zmatku", neboť se mu zdálo, že jí nejlépe nastaví zrcadlo oněm zmateným a tragikomickým časům. Jednou z nosných linií děje je případ tzv. "Čihošťského zázraku", použitý ovšem jenom jako modelová situace, od níž se odvíjejí další příběhy. Mladším čtenářům, kteří se na to nepamatují, dává Mirákl nahlédnout do nedávné historie nejlepším možným způsobem: způsobem ironické, humorné a proto smrtelně vážné krásné prózy.

Soubor povídek, dříve vydaných ve třech „sešitech“, jsou vydávány v jedné knížce. Popisují muže a jejich komické zážitky s láskou a ženami. Povídková sbírka, kterou autor po jejím třísvazkovém vydání v šedesátých letech podrobil přísné kritické revizi (vyřadil texty „Sestřičko mých sestřiček“ a „Zvěstovatel“), přichází znovu na český čtenářský stůl, aby obohatila své starší i nové příznivce autorovou radostí z vyprávění, z fabulování a kombinování a přiměla k zamyšlení nad situací soudobého člověka opuštěného bohy a zanechaného truchlivým pokusům řídit vlastní i cizí osudy.

České baroko není sice posud všestranně prostudováno, ale jistě je již plně rehabilitováno. Dnes tedy bude už stěží někdo tvrdit, že baroko je souznačné s "temnotou" českého ducha, málokdo se odváží pochybovat, že se barokem češství vyjádřilo naopak mohutně a velkolepě: obecně vzato, je u nás baroko dobou, kdy česká tvořivost přináší na dlouhé časy naposled náš vlastní a originální příspěvek do obecného a společného fondu evropské kultury; umělecky vzato se naše baroko svou vskutku tvůrčí povahou velmi kladně odráží od obou epoch, které je historicky rámcují, jak od naší renesance, tak i od osvícenského pseudoklasicismu. - Václav Černý, úvod ke studii Generační periodizace českého baroka

Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě - její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají. Nejen muži ale dokonce i ženy se za ní otáčí a můžou na ní nechat oči. Vlastní čtyři prasata. Zabíjačku má Maryša opravdu ráda a nenechá si ji nikým zkazit, a proto nedá dopustit na oblíbeného řezníka, pana Myclíka. Nakonec pozve na zabíjačku celou správní radu, (doktor Gruntorád a kominický mistr pan de Giorgi) všichni členové odcházejí domů až pozdě večer a libují si, až na Francina, který zabíjačku nesnáší - raději pije bílou kávu a přikusuje suchý chleba (ostatně to je jeho nejoblíbenější jídlo). Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je roztržitý, co si myslí, řekne na rovinu, nemluví, ale křičí a je trochu blázen, povoláním švec...

Novela Legenda Emöke o milostném vzplanutí pražského intelektuála k maďarské vdově a novela Bassaxofon, pocta jazzu jako symbolu svobody za nacismu. Svazek zahrnuje i Škvoreckého esej o osudu jazzu za nacismu a komunismu, nazvanou „Red Music“.

Ve třicátých letech v Praze začíná mladý učedník číšníka Jan své první zaměstnání s ambicí stát se majitelem hotelu a připojit se k vybrané skupině milionářů. Jeho touha po úspěchu a společenském uznání ho vede k pochybnějším rozhodnutím, jako je sňatek s Němkou, která obdivuje Hitlera, právě když nacistické jednotky vtrhnou do Prahy. Zároveň se stává milionářem v okamžiku, kdy se v jeho zemi zavádí komunismus. S ostrým smyslem pro humor Hrabal vypráví o Janových peripetiích, které, podobně jako u dobrého vojáka Švejka, odhalují absurditu každodenního života a postav kolem něj. Zdánlivá hloupost Jana skrývá bystrou inteligenci, která mu pomáhá přežít dramatické události 20. století, jako je nacistická invaze a druhá světová válka. Román kombinuje komedii a melancholii, ambici a rezignaci, vyvrcholující v krásném závěru.