Giuseppe Dierna Pořadí knih (chronologicky)

Předkládaný svazek shromažďuje několik esejů o české literatuře vzniklých za posledních 40 let. Střídají se v něm stati o jezuitské próze 17. století a Komenském, o české avantgardě, vždy nazírané v kontextu ostatních evropských avantgard oněch let, o Holanově tvorbě zkoumané z neobvyklého hlediska tematického (dopisy, pohlednice, telegramy…), či o několika Hrabalových románech ze sedmdesátých let, až po angažovanější kritické příspěvky zaměřené na současné dění, jejichž cílem je objasnit jak tajemná léta v činnosti M. Kundery, tak neutěšený stav bohemistiky v Itálii a (v důsledku toho) i velmi nekvalitní literární překlady z češtiny. V knize se prolínají – tak jak by se podle autora mela pěstovat zdravá literární kritika – podrobnější rozbory s volnějšími divagacemi, dlouhodobé vyhlídky i detailní záběry, zapomenuté postavy (jako pražský Nemec Paul Adler a jeho krátký román Totiž) i přední osobnosti jako Komenský a jeho Labyrint světa, K. Teige nebo V. Nezval (a jeho půvabná Valerie a týden divů). Především však v knize mají neustále svrchovanou převahu rozkoš z textů (i těch třeba druhořadých a pozapomenutých), okouzlení básnickým slovem a ony pozemské vášně, jež tolik fascinovaly avantgardní generaci meziválečnou: koláž, film, tradice černého románu, manekýny, „rozmnožený“ obraz ženy, Fantômas…

Filozoficky výrazně zabarvený román je příběhem českého emigranta, který po roce 1968 odešel ze země a později se zcela impulzivně v době normalizace vrátil a autor v něm detailně zkoumá vztah člověka k realitě a jeho schopnosti vytvářet mýty. První, exilové vydání. Obálku s použitím obrazu Josefa Istlera navrhla Barbora Munzarová. Grafická úprava Věra Držmíšková.

Román, první Škvoreckého kniha napsaná v emigraci, je bezprostřední reakcí na události roku 1949-1970, které autor v několika časových rovinách logicky propojuje s počátky komunistické éry. Danny Smiřický nastupuje jako učitel na dívčí školu v českém maloměstě. Autor s ironickým úsměvem sleduje, jak se jeho erotické problémy absurdně prolínají s právě probíhajícím bojem proti kulakům, který ohrožuje výuku. Události kolem známého "čihošťského zázraku" zase odstartovaly režimem podporovanou vlnu násilí proti církvi. Danny se nakonec dostane do Prahy, kde se mu podaří proniknout mezi soudobé literáty a seznámit se na vlastní kůži s absurditou tehdejší kulturní politiky, a s údivem sleduje proměny svých známých, kteří připomínají skutečné osobnosti české kulturní scény 60. let 20. století. Předností knihy je přesné vystižení dobové atmosféry, ale především autorův svébytný humor a bezprostřednost při vyprávění nejrůznějších historek.

Sedm povídek, jejichž námětem je láska zasazená do komických souvislostí, anebo spíš to, co lidé v komických souvislostech pokládají za pokus o milostný vztah. Svazek obsahuje povídky Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech, Eduard a Bůh. Podle dvou povídek byly natočeny filmy: Nikdo se nebude smát (režie Hynek Bočan, 1965) a Já truchlivý Bůh (režie Antonín Kachlík, 1969).

České baroko není sice posud všestranně prostudováno, ale jistě je již plně rehabilitováno. Dnes tedy bude už stěží někdo tvrdit, že baroko je souznačné s "temnotou" českého ducha, málokdo se odváží pochybovat, že se barokem češství vyjádřilo naopak mohutně a velkolepě: obecně vzato, je u nás baroko dobou, kdy česká tvořivost přináší na dlouhé časy naposled náš vlastní a originální příspěvek do obecného a společného fondu evropské kultury; umělecky vzato se naše baroko svou vskutku tvůrčí povahou velmi kladně odráží od obou epoch, které je historicky rámcují, jak od naší renesance, tak i od osvícenského pseudoklasicismu. - Václav Černý, úvod ke studii Generační periodizace českého baroka

Novela Legenda Emöke o milostném vzplanutí pražského intelektuála k maďarské vdově a novela Bassaxofon, pocta jazzu jako symbolu svobody za nacismu. Svazek zahrnuje i Škvoreckého esej o osudu jazzu za nacismu a komunismu, nazvanou „Red Music“.

Ve třicátých letech v Praze začíná mladý učedník číšníka Jan své první zaměstnání s ambicí stát se majitelem hotelu a připojit se k vybrané skupině milionářů. Jeho touha po úspěchu a společenském uznání ho vede k pochybnějším rozhodnutím, jako je sňatek s Němkou, která obdivuje Hitlera, právě když nacistické jednotky vtrhnou do Prahy. Zároveň se stává milionářem v okamžiku, kdy se v jeho zemi zavádí komunismus. S ostrým smyslem pro humor Hrabal vypráví o Janových peripetiích, které, podobně jako u dobrého vojáka Švejka, odhalují absurditu každodenního života a postav kolem něj. Zdánlivá hloupost Jana skrývá bystrou inteligenci, která mu pomáhá přežít dramatické události 20. století, jako je nacistická invaze a druhá světová válka. Román kombinuje komedii a melancholii, ambici a rezignaci, vyvrcholující v krásném závěru.