Jaroslav Róna
27. duben 1957
Jaroslav Róna je umělec. Malíř a sochař, jakož i amatérský herec a literát. Narodil se 27. 4. 1957 v Praze, v česko-židovské rodině. Výchova byla striktně světská. Otec byl celý život energetikem a na stará kolena se stal spisovatelem. Matka byla celý život úřednicí a na stará kolena se stala důchodkyní. Sestra je aranžérka. Dětství si moc nepamatuje, asi ho příliš nezaujalo. Vyvíjel se v temných normalizačních sedmdesátých letech. Jako patnáctiletý (1972), po té co ho nepřijali na výtvarnou školu, odešel do továrny na Vysočinu, kde sdílel chmurný osud námezdního dělníka. Náruživě však četl a chodil do filmového klubu.
Po té co byl osvícen během projekce polského filmu "Iluminace" (v roce 1975), rozhodl se za každou cenu pro dráhu výtvarného umělce. Malovat začal však již na učňovském středisku v Hlinsku v Čechách, kde si za první plat koupil olejové barvy. Jeho první malba byl portrét Johna Lennona na kusu lepenky. Po vyučení se pokusil o zkoušky na uměleckou školu.
V osmnácti letech (1975), byl přijat na Střední výtvarnou školu na Hollarově náměstí v Praze, kde vládla na tu dobu velmi liberální atmosféra. Od té doby se nezabývá ničím jiným, než výtvarným uměním, literaturou, filmy a vysedáváním v proslulé Kavárně Slávii. Jakož i v jiných podnicích té smutné doby. V té době byl nejvíce ovlivněn německým, norským a belgickým expresionismem. Jmenovitě: Jamesem Ensorem, Alfredem Kubinem, Edwardem Munchem, Kathe Kolwitz, Ernstem Barlachem, Otto Dixem, Georgem Groszem, Oskarem Kokoschkou, Emilem Verhaerenem, Maxem Beckmannem, Egonem Schielem a raným Pablem Picassem.
Po té co horkotěžko odmaturoval z ruského jazyka (a to tak že všechno opsal), přihlásil se na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na obor Sklářské výtvarnictví, jenž spojoval výuku jak malířskou, tak plastickou, a byl přijat! Jeho profesorem byl legendární, i v zahraničí uznávaný sochař- sklář, charismatický Stanislav Libenský. Podle vlastnich slov tam (i v té době!) prodělal vývoj asi jako neandrtálec jenž se přihlásí v NASA pro let na Měsíc, a je přijat. Během studia je jednou navržen rektorem na vyloučení ze školy za sérii strukturálních obrazů z cyklu "Krajiny z vepřových vnitřností" a spolu se spolužákem Zdeňkem Lhotským shodí se schodů spolužáka komunistu, jenž jim nese přihlášky do Strany proti jejich vůli.
Vše naštěstí vyžehlí dobrotivý profesor Libenský. V roce 1981 začne malovat sérii bizarních groteskních obrazů, později označených stylem "česká groteska". V roce 1984 končí VŠUP diplomovou prací Velký a Malý pes, dvojicí rozměrných sleněných zvířecích skulptur v kovové konstrukci, jež jsou nyní ve sbírce Národní galerie a Galerie Hl. města Prahy.
Po skončení vysoké školy ho profesor Libenský vezme s sebou do USA jako asistenta. Svobodná kosmopolitní atmosféra sklářské letní školy v severozápadněpobřežním Pilchucku (blízko Seattlu) ho nadchne a uvolní. Po krátkém váhání - (přemýšlí o emigraci)- se nakonec vrací do Prahy, bez níž nemůže být a kde je mu na nějakou dobu odebrán cestovní pas. V té době se věnuje převážně malování (výjmečně plastikám), a po krutě ironizujících groteskních obrazech přejde na typické temné šerosvitné vize všehomožného, zejména však prehistorických zvířat a rozpadajících se ruin. Také spolu s přítelem Tomášem Vorlem napíše divadelní hru "Malý nezbeda" pro divadelní soubor Mimoza, jenž je členem kultovní Pražské pětky. Hru nakonec po hádce s Vorlem též režíruje. Hra se hraje několik let v Bránickém divadle pantomimy kde je neustále vyprodaná díky zájezdům z venkova. Róna za hru pobírá skromné tantiemy, jež mu umožňují malovat.
Roku 1987 mu nešťastnou náhodou vyhoří atelier. Na poslední chvíli, celý v plamenech vyběhl z hořícího atelieru a zachránil si život. Tentýž rok spoluzakládá dnes již legendární výtvarnou skupinu Tvrdohlaví, jež má krátce na to výstavu v Lidovém domě v Praze 9 (byl tam umělcům nakloněný kulturní referent). Výstava se stává pražskou kulturní událostí č. 1. Skupina se ihned stává trnem v oku oficiálnímu vládnoucímu Svazu výtvarných umělců. V mírném perestrojkovém uvolnění poměrů (září 1989) odjíždí na cestu po italských uměleckých skvostech (a taky aby si v Itálii vyzvedl dluh), odkud se však ve spěchu vrací, aby rovnýma nohama skočil do načechraného sametu revoluce. 17. listopadu je přítomen na Národní třídě, kde je při běhu v uličce obušků zasažena jeho budoucí žena, ale nezanechá to na ní naštěstí trvalé následky. Během revoluce se angažuje v propagačním centru v Mánesu, kde kreslí revoluční letáky, jež mu jdou rovnou z pod ruky burcovat lid do všech koutů republiky!
Po krátkém revolučním intermezzu se věnuje opět malířství a sochařství, což je nakonec to co mu (i dle mínění jiných) jde asi nejlépe. V roce 1991 se mu a samozřejmě i jeho ženě narodí dcera Valerie. Dítě se má k světu! V tomtéž roce pracuje na scénických návrzích pro film Amerika, jenž vznikl na základě knihy Franze Kafky - Nezvěstný.
Cestuje do Mexica, Izraele, Francie, Indonésie, Řecka, Španělska, Portugalska, Skotska, Indie a na Kanárské ostrovy. Když se vrátí z cest, žena ho z pochopitelných důvodů opouští a on je opět sám, jako předtím když byl také sám. (To se zrovna píše rok 1996.) Krátce na to se rozvádí.
Jako obvykle zahání smutek prací. Róna začne modelovat a v této době sochařství doslova zažene na nějakou dobu malířství na ústup. Vzniká několik monumentálních soch jež se usazují na Pražském hradě (Podobenství s lebkou), na zámku Klenová u Klatov (Rytíř s drakem, Sépie), na pražském Jižním městě (Oskar), v Agios Nikolaos na Krétě (Labyrint) a v moravském Mikulově (Sarkofág, Mořeplavci).
Od té doby jeho tvorba připomíná kyvadlo, jež se v pravidelném rytmu naklání buď k malířství, nebo k sochařství. Samozřejmě že i pravidelně vystavuje a seznam jeho domácích i zahraničních výstav je k nahlédnutí v jeho katalogu. Zatím jeho nejdůležitější výstava se konala na přelomu let 1997/8 v Domě u Kamenného zvonu v Praze na Staroměstském náměstí a při té příležitosti byl vydán zatím jediný jeho reprezentativní katalog s průřezem dosavadní tvorby. (Je k dostání ve specializovaných knihkupectvích). Vzorky z jeho tvorby vlastní např. NG, GHMP, Umprum muzeum a Muzeum ručních prací.
V roce 2002 skupina podnikne cestu do USA, kde baví krajany v New Yorky a Washingtonu.
V roce 2000 je Róna vyzván Společností Franze Kafky k prestižní soutěži na pomník Franze Kafky. Soutěž vyhrává a v roce 2003 je pomník odhalen na pražském Starém městě.
V roce 2005 realizuje v parku Hadovka v Praze 6 sochu Malý Marťan. Tentýž rok je přijat na Akademii výtvarných umění v Praze jako vedoucí pedagog atelieru Sochařství I.
V roce 2007 realizuje plastiku David a goliáš na gotický "Špalíček" v Chebu, kde měl v předchozím roce velikou výstavu soch a obrazů.
V roce 2008 pracuje na realizaci sochy Mýtická loď do areálu bratislavského River parku na dunajské nábřeží. Pracuje též na realizaci Lampy – sochy do Liberce.
Děkuji za pozornost a velmi Vás zdravím!
Váš Jaroslav Róna