Jitka Jiterská Knihy

Dosud nezveřejněný příběh špionky, ze které mělo strach i samotné gestapo, přináší fascinující pohled na život Virginie Hallové. Pocházela z majetné rodiny z Baltimoru, kde studovala jazyky a ekonomii. Pracovala na americké ambasádě ve Varšavě a snila o kariéře na Ministerstvu zahraničí, ale po nehodě při lovu v roce 1932 přišla o nohu, což její ambice zkomplikovalo. Přesto se dokázala prosadit ve službách britské rozvědky, stala se první ženou nasazenou za nepřátelskou linií, kde vybudovala rozsáhlé špionážní sítě ve Francii. Byla klíčovou osobou odboje, organizovala shozy zbraní a výbušnin a stala se průkopnicí tajného bojiště. Gestapo po ní neúnavně pátralo, plakáty s její podobiznou visely téměř všude a byla na ni vypsaná odměna, ale ona odmítala z Francie odejít. Až po odhalení uprchla přes Pyreneje do Španělska, ale brzy se vrátila, aby vedla úspěšnou partyzánskou válku proti nacistům během invaze v Normandii. Sonia Purnellová na základě nových informací a rozsáhlého výzkumu odhaluje tajný život Virginie Hallové v inspirativním příběhu o hrdinství a osobním vítězství nad nepřízní osudu, ukazujícím, jak vytrvalost jedné ženy pomohla vyhrát nejdůležitější válku v historii.

Píše se rok 1940, Evropou zmítá druhá světová válka a mladá zdravotní sestra Beatrice Crawfordová opouští bezpečí svého domova ve Velké Británii, aby se mohla na francouzských bojištích starat o zraněné vojáky. Ani když Francie podlehne nacistické okupaci a Paříž přikryje temný stín, Beatrice nedokáže jen nečinně čekat na záchranu. Komu však v tomhle novém, nebezpečném světě může věřit? O více než 80 let později do Paříže přijíždí Annie Lovellová, jež bez rozmýšlení skočila po možnosti navštívit byt, který ve městě zdědila její sousedka. Vedle příjemného vytržení z každodenního života tam na ni čeká i překvapení, které možná změní celý její život – podaří se jí totiž objevit Beatriciny skryté deníky. Uchvácena strhujícím vyprávěním i nádherou Města světel se pouští po jejích stopách a skládá dohromady mozaiku dávných událostí, jež Beatrice uvedla do chodu… a které ještě stále čekají na své završení.

„Nemůžu si vzpomenout, jak se jmenuju,” opakuje si stále dokola mladá žena, hledící z okna jedoucího vlaku. Míří do malé vesnice ve Whiltshire – lístek na vlak a adresu našla v kapse kabátu. Jsou to jediné věci, kterých se může držet. Po příletu do Londýna se nedokázala rozpomenout na své jméno, ani jak přišla o kabelku. Muž za přepážkou ztrát a nálezů jí doporučil jet domů, protože ve známém prostředí krátkodobá ztráta paměti většinou rychle odezní… Pozdě večer dorazí na místo a zazvoní u malého domku s doškovou střechou. „Já tady bydlím, tohle je můj dům,” sdělí Tonymu a Lauře, kteří jí otevřou. Mladí manželé ji pozvou dovnitř, ale oba shodně tvrdí, že jim dům patří, a navíc ji ani jeden z nich nezná. Jenže ona se u nich doma překvapivě dobře orientuje. Tony a Laura jsou velmi ochotní a chtějí jí pomoct, ale zároveň nevědí, co si o ní mají myslet. Dívka, která si nevzpomíná na své jméno, ale dobře vnímá jejich znepokojené pohledy. Jediné, co ví naprosto jistě, je, že přinejmenším jeden člověk tu všem chladnokrevně lže. Nepamatuji si své jméno je skvělý psychologický thiller plný nečekaných zvratů. Autor dovedně střídá úhel pohledu, nabízí perspektivu hlavních protagonistů i dalších zúčastněných a tím přesvědčivě prokresluje postavy a zhušťuje napětí. Thiller o tom, že paměť může klamat. A o tom, že sbírka mořských koníčků zdaleka nemusí být nevinná záliba.