Juan José Saer Pořadí knih

A haunting novel of grief from one of Argentina's greatest modernist writers.

Román Příležitost (La ocasión, 1986), spolu s Pastorkem (El entenado, č. 2012) a Oblaky (Las nubes, č. 2015) náležející do trilogie „historických románů“, získal v roce 1987 prestižní španělskou Nadalovu cenu a je zřejmě autorovým nejodvážnějším, nejironičtějším a snad i nejpřívětivějším románem. Fascinující příběh, odehrávající se v polovině devatenáctého století, vypráví o Biancovi, muži se záhadným původem a nadpřirozenými schopnostmi, který je kvůli spiknutí pařížských pozitivistů nucen opustit Evropu, aby se nakonec usadil v nekonečné pustině argentinských pamp, kde naváže přátelství s tamním lékařem a ožení se s krásnou dívkou. Mezi těmito třemi postavami se utvoří domnělý, nikdy neprokázaný milostný trojúhelník, vůči němuž se Bianco cítí stále bezbrannější, a posedlý nevěrou své ženy zjišťuje, že s nabýváním hmotného bohatství postupně ztrácí své schopnosti a propadá se do čím dál hlubší samoty.

Jakým způsobem lze ztvárnit zdánlivě nevypověditelnou složitost skutečnosti? Kolik verzí může mít jeden příběh? V době mezi dusivým soumrakem a jitrem, jež nepřichází, splétá několik lidí v jednom koutě u řeky své představy a vzpomínky. Rozpomínání se a předtuchu zločinu zpříjemňují každodenní rituály, v jejichž opakování se skrývá krutost a děs. Vražedná hrozba zamořuje kraj hrůzou a úzkostí. Příběh se větví a plyne tam a zase zpět jako proud řeky, času a paměti, mezi mýtem a skutečností, smyslností a politikou, napětím a reflexí.

Chronologicky poslední sbírka povídek Juana Josého Saera, tato óda na lidskou imaginaci vzdávající hold čarovné a spásné moci literatury, ohromuje svou obsahovou a formální dokonalostí a takřka nadlidskou odvahou vyprávět v krátkých útvarech o nekonečných „místech“ času a prostoru, představivosti a paměti.

Mladý psychiatr doktor Real převáží pětici bláznů z nejmenovaného města v provincii Santa Fe do Buenos Aires, aby je umístil do první psychiatrické léčebny na latinskoamerickém kontinentu, jejímž zakladatelem a ředitelem není nikdo jiný než slovutný doktor Weiss, jeho duchovní rádce a oddaný přítel. Zdánlivě nekonečná cesta pustou nížinou, během níž mladého psychiatra doprovázejí i vojáci, stopaři a prostitutky, je plná strastiplných příhod a nečekaných nástrah. Jeden z bláznů zažívá mystická vytržení, druhý zase svírá v pěsti celý svět, v jediné větě třetího se skrývá smysl universa, další se zase dokáže vcítit do zvířat. Lze stanovit hranici mezi rozumem a šílenstvím? Nebo snad oba pojmy splývají? Neutvářejí snad dějiny, tu velkou iluzi, jen bytosti stižené šílenstvím? Je oprávněné si myslet, že jsme dokonalejší a že toho víme o světě víc než kůň či kolibřík? Juan José Saer zůstává i v tomto románu věrný své tvůrčí vizi a soustředí zde základní stavební kameny své tvorby: úvahy o času a prostoru, o možnosti zobrazení skutečnosti a o nevěrohodnosti nástrojů – rozum, smysly a paměť –, jimiž zdánlivě postihujeme skutečnost.

Říkají mu „Netvor z Bastily“. I když by mu možná lépe seděl přívlastek „Jack Rozparovač z Paříže“. Brutálně zavraždil již sedmadvacet stařenek. Vraždy se odehrávají v čím dál větší blízkosti útvaru kriminální policie, jemuž velí komisař Morvan, který po vraždícím monstru již devět měsíců bezvýsledně pátrá. Je vraždící stvůrou člověk či jakási neviditelná, zhoubná a cizopasná síla? Nebo snad dokonce někdo z komisařových kolegů? A kdo vlastně kdysi na Krétě znásilnil onu bájnou, k smrti vyděšeno u nymfu? Mezitím se v Argentině mezi rukopisy zesnulého přítele tří filosofujících literátů, známého svým odporem k románu, objeví strojopis od bezejmenného autora. A v téže zemi, takřka na stejném místě, za kruté vojenské diktatury mizí beze stopy pár tajných milenců. Devět měsíců nosí ženy plod ve svém lůně. Okruh podezřelých se zužuje. A smyčka se utahuje… Proslulý, mezinárodně oceňovaný argentinský spisovatel Juan José Saer se představuje jako literární virtuóz, který jednotlivé vrstvy románu bravurně orchestruje.

Im 16. Jahrhundert überfallen Indianer eine Gruppe spanischer Konquistadoren. Der einzige Überlebende, ein anonymer Ich-Erzähler, wird Teil der Colastiné-Stammesgesellschaft und nimmt deren Sitten an. Jahre später wird er von Spaniern befreit und erzählt seine Erlebnisse als Schauspieler, bevor er sie im Alter niederschreibt. Saer thematisiert die Verbindung zwischen Ethnographie und literarischer Fiktion.

Der Ex-Spion Bianco, begabt mit telepathischen Fähigkeiten, flieht 1855 nach Argentinien, um als Viehhändler zu leben. Dort heiratet er die sinnliche Gina, doch seine Eifersucht und der Verdacht auf Betrug trüben sein neues Leben. Saers Roman ermöglicht einen eindrucksvollen Einblick in die Anfänge des multikulturellen Argentiniens.

Siebenundzwanzig alte Damen sind in Paris einem geheimnisvollen Mörder zum Opfer gefallen, der immer wieder unentdeckt bleibt. Kommissar Morvan und sein Freund Lautret stehen mit ihrer Sonderkommission vor einem Rätsel. Diese packende Geschichte wird von Pichón, einem in Frankreich lebenden Literaten, während eines sommerlichen Abendessens in seiner argentinischen Heimat erzählt. Die drei Freunde haben an diesem Tag ein mysteriöses Manuskript aus dem Nachlass eines Freundes entdeckt, was ihre Diskussion über die Autorschaft mit den grausamen Pariser Verbrechen verknüpft. Juan José Saer, ein Meister der Sprache und Mehrdeutigkeit, untersucht in dieser Erzählung das Verhältnis von Wahrheit, Realität und Täuschung. Seine ironischen Ermittlungen überschreiten die Grenzen des Kriminalromans und bieten eine tiefere Reflexion über menschliches Handeln. In eleganter, spannungsgeladener Prosa wechselt die Erzählung zwischen verstörenden Traumbildern und detaillierten Beschreibungen. Das Spiel um Erfindung, Wahrheit und die Unergründlichkeit menschlichen Tuns zieht sich wie ein roter Faden durch die Handlung. Die Übersetzung wurde mit Unterstützung des Auswärtigen Amtes und der Gesellschaft zur Förderung der Literatur aus Afrika, Asien und Lateinamerika e. V. realisiert.

Počátkem 16. století připlouvá mladý hrdina se španělskými námořníky k laplatským břehům. Před očima se rodící rajský svět obývaný indiány se navždy uhnízdí v jeho paměti. V pokročilém věku se pak snaží vylíčit zásadní etapu svého života – deset let strávených mezi příslušníky kmene Colastiné. V této knize slavný argentinský spisovatel klade otázky týkající se odcizení, skutečnosti, identity, vykořeněnosti, paměti a jazyka.