Jan Rejžek Knihy

Vzpomínky na významného českého herce druhé poloviny 20. století.

(Hudební publicistika 1974-1993) Souborné vydání hudebních kritik, recenzí a rozhovorů Jana Rejžka (* 1954) mapuje na téměř devíti stech stranách zásadní období jeho hudební publicistiky, tedy léta 1974 až 1993. Knihu uvádí předmluva Jiřího Černého a do děje nás vtáhne již dobový rozhovor Jana Buriana s Janem Rejžkem, výstižně nazvaný Říkají mu Zuřivec. Tento český hudební a filmový kritik a novinář se proslavil zejména svými mnohdy nekompromisními kritikami v měsíčníku Melodie, byť většina jeho recenzí vyznívala pozitivně. V 70. a 80. letech minulého století se jeho styl psaní proslavil a autor byl respektovanou autoritou i pro své občanské postoje. Knihu Rejžkových recenzí vhodně doplňují autentické ukázky z dobové korespondence od fanoušků osobností populární hudby, jichž se nějak dotkl jeho kritický názor.

Legendární americký magazín Rolling Stone uspořádal unikátní knihu, která shrnuje nejlepších pět set alb různých žánrů od blues přes punk či novou vlnu po hip hop podle hlasování předních kritiků, zpěváků a muzikantů. Dílo přináší jejich zevrubná hodnocení, řadu zajímavostí o natáčení, citáty z rozhovorů, spoustu fotografií, a slouží zároveň jako vyčerpávající a čtivý pohled na vývoj a dějiny rockové hudby.

Čas letí, stále se něco děje a tak je pořád o čem psát – potvrzuje Jan Rejžek ve svém druhém souboru, který zahrnuje jeho pravidelné sloupky, nekrology, úvodníky a komentáře, které publikoval v Lidových novinách od podzimu 2003 do prosince 2009. Opět na čtenáře čeká porce zajímavých postřehů přísného komentátora, který dobu, v níž žijeme, nikterak nešetří. Kronika doby z úhlu pohledu Jana Rejžka je nesmírně zajímavá – přináší řadu podnětů k zamyšlení nad okolním světem i sebou samým.

Stručný životopis herečky, která v 50. a 60. letech 20. století otřásla svými skandály a filmy Americkou veřejností.

Básnické sbírky Nic moc (1980) a Jam session na Starém bělidle (1988) za normalizace působily jako zjevení důrazem na věcnost a stručnost sdělení a laskavý i absurdní humor. Obě jsou dávno rozebrány, proto je nabízíme znovu v jednom svazku, aby připomněly jinou a překvapivou tvář sžíravého publicisty.

Jan Rejžek je duchaplný glosátor společenského dění, ale také někdy pro mnohé až příliš nemilosrdný kritik umělecké prostřednosti. Pro své přímé vyjadřování názorů, často čtenáři chápané jako provokativní, si získal ve veřejnosti mnohé odpůrce i zastánce. Je jedním z mála českých novinářů, kteří svůj styl nemění za žádných okolností, za žádného režimu. Tato kniha je shrnutím jeho „deníčků", které publikoval v letech 1984–2003. Jedná se o kompletní vydání sloupků, které uveřejňoval nejdříve ve Zpravodaji Jonáš klubu, Kmeni a po listopadu 1989 ve Scéně, Prostoru, Lidové demokracii, Českém deníku (resp. týdeníku) a Metru. Toto vydání jistě pobouří mnoho čtenářů, ale teprve takto je možné ocenit Rejžkovu nesmlouvavost a vždy výstižný nadhled. Knihu doplňují ilustrace Štěpána Mareše.... celý text

Z mého deníčku 3 (2010-2015). V knize s lehce výhrůžným názvem Poslední slovo má Jan Rejžek! najdou čtenáři vydatnou dávku více než tří set sloupků ze let 2010 až 2015, publikovaných v Lidových novinách. Již třetí soubor sebraných „posledních slov“ nemilosrdného glosátora a „zuřivce“ Jana Rejžka představuje svého autora nejen jako neurvalce a nepřítele středního proudu populární hudby a některých jeho zpěvaček, jak píše v předmluvě Jiří Peňás, ale i jako člověka, který stále něco hledá, je něčím zaujatý, něco pozorně sleduje, něčím se zabývá, ba je tím i posedlý. Rejžkův záběr v sledování a glosování literatury, hudby, filmu, divadla, ale i fotbalu budí po léta respekt a obdiv, jeho psaní pravidelně vyvolává emoce v široké škále - od fanouškovského obdivu po čirý děs. S Rejžkem je možno souhlasit, je možno s ním nesouhlasit, ale vždy je dobré jeho texty číst a přemýšlet nad nimi.

Jan Rejžek (r. 1954) se řadí k nejvýraznějším osobnostem české hudební kritiky druhé poloviny 20. století. Veřejně publikovat začal v 70. letech a od začátku proslul svým poměrně nesmlouvavým postojem k hodnoceným interpretům, leckdy přesahujícím uměleckou rovinu. Jeho články ale zároveň vždy disponovaly odbornou kvalitou a širokým záběrem. Za bezmála padesát let své publikační činnosti prošel Jan Rejžek mnoha redakcemi nejen tiskovými, ale též rozhlasovými nebo televizními a všude zanechal výraznou stopu. Ve své knize vzpomíná ovšem i na zážitky mimo kulturní sféru. Jako vždy je jeho vyprávění ostré i čtivé a jen dokazuje autorovu osobitost.

Muž mnoha talentů, člen oblíbené komediální skupiny Monthy Pyhonů, herec a spisovatel Michael Palin nás v příběhu o novináři, který se vydal po stopách legendami opředeného humanisty a aktivisty Hamishe Melvilla, zavede až do daleké Indie. Keith Mabbut je muž na křižovatce. A lákavá nabídka napsat životopis nesmírně vlivného, ale právě tak unikavého zastánce lidských práv, mu přijde vhod. Pátrání po pravdivém příběhu tohoto muže jej zavede překrásných koutů Indie, ale i na místa, kde je příroda civilizačním rozmachem extrémně ohrožená. Čím víc se toho Mabbut o Melvillovi dozvídá, tím jeho obdiv roste – je těžké odolat kouzlu idealisty, který se nebojí měnit svět. Ale je jeho hrdina vskutku mužem, za jakého se vydává? Pravda, jak Keithe postupně zjišťuje, je totiž někdy taková, jakou si ji uděláme... V tomto chytře napsaném a lidsky dojemném románu Palin se značnou dávkou spisovatelského umu přeměnil příběh docela obyčejného muže v naprosto výjimečné dobrodružství...