Vzpomínky kozáckého důstojníka, příslušníka slavné rodiny Krasnovů, který za druhé světové války bojoval v řadách wehrmachtu proti Stalinovi. Nikolaj Nikolajevič Krasnov (1918—1959), potomek ruských bělogvardějců, příslušník rodiny, která v roce 1920 emigrovala ze Sovětského svazu do Jugoslávie, se do „vlasti“ vrátil nedobrovolně – jako válečný zajatec spolu s dalšími tisíci zajatců, které Spojenci násilím repatriovali do Sovětského svazu. Krasnov kupodivu přežil deset let sovětského koncentráku a po propuštění napsal v hektickém vypětí jedinečné svědectví o svých zážitcích, o sovětské zvůli a o proradnosti západních mocností. Autor zemřel náhle, rok po vydání knihy za záhadných okolností, které nevylučují pomstu KGB za svědectví o sovětských lágrech.
