Charley Boorman Pořadí knih

Cestovatelská touha dvou dobrodruhů, Ewana McGregora a Chaleyho Boormana, po jejich senzační cestě kolem světa v roce 2004 neutuchla. Poté, co v Africe navštívili UNICEF, bylo jim jasné, že se musí vrátit a blíže se s tímto pozoruhodným světadílem seznámit. A tak se vydali na 24 000 kilometrů dlouhou dobrodružnou výpravu, při které se setkali s tím nejobtížnějším terénem a těmi nejpřátelštějšími lidmi na světě. Při jízdě velkolepou krajinou, často v extrémních teplotách, čelili Ewan a Charley nejtěžším zkouškám svého života. Se svým příznačným humorem popisují dramata, nebezpečí a ryzí potěšení z další společné jízdy, tentokrát skrze kontinent plný divů a zázraků.

V kanceláři panovalo vzrušení, když nám přinesli naši první knihu. S hrdostí jsme stáli na obálce jako objevitelé a prohlíželi si ji. Charley, můj kamarád a zkušený motorkář, náhle prohlásil, že v roce 2006 pojede Dakar. Následoval jsem ho na cestě kolem světa, kde jsme se oba zlepšovali. Terén, který nás zkoušel v Kazachstánu, by byl později hračkou na Sibiři. Po úsecích, kdy jsme se cítili spokojení, jsme sundali helmy a prožívali vzpomínky na motocyklovou dokonalost. Popisovali jsme tyto zážitky jako okamžiky splynutí, kdy motorka pod námi zmizela a my jsme cítili, že letíme. Když Charley prohlásil, že pojede Dakar, nevěděl jsem, jestli to myslí vážně. Ale když to uviděl vytištěné v naší knize, přijal výzvu. V následujícím roce jsem ho viděl, jak se mění a jak se ponořil do náročného tréninkového rozvrhu. Nikdy předtím jsem ho neviděl tak odhodlaného. Jeho přátelé, včetně mě, se o něj báli, protože trénink byl tvrdý a nebezpečný. I Charley měl obavy, ale nikdy se nevzdal. Když závod v lednu 2006 odstartoval v Lisabonu, byl jsem daleko, ale modlil jsem se za něj. Srdce mu bušilo, když stál na startovní čáře. „JEĎ, CHARLEY... JEĎ!“

Většině motokrářů nestačí jenom jezdit po městě. Za chvíli je ovládne nutkání jezdit pořád rychleji a na vzdálenější místa a podlehnou lákadlu otevřené cesty. Ježdění na motorkách není jenom o tom, že tam prostě napálíš nejvyšší rychlost. Je to taky o tom, že si dáváš načas, pomalu polykáš kilometry, křižuješ silnice, necháváš se unést kamkoliv tě cesta zavede, neděláš si starosti s tím, kam máš dojet a užíváš si jízdu. Tento příběh jistě znáte z televizního pořadu, který byl u nás vysílaný pod názvem Na mašině kolem světa.