Afonso Cruz Pořadí knih

„Všetky šťastné rodiny sú si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná svojím spôsobom.“ Afonso Cruz rozohráva túto tézu vychádzajúcu z prvej vety románu Anna Kareninová, jedného z najslávnejších diel svetovej literatúry, vo svojej próze o hľadaní šťastia a lásky a unáša čitateľov do ďalekej Kočinčíny. Román je reflexiou o ľudských rozdieloch, vzdialenosti medzi nami a o subjektívnom, často neopodstatnenom strachu zo všetkého cudzieho. Je to kniha o hraniciach – geografických, ale aj mentálnych, o múroch, ktoré si okolo seba staviame a ktoré nám často bránia naplno žiť, a tak sa naša existencia obmedzuje len na prežívanie.

V knize Květiny se jako puzzle skládá nevšední příběh přátelství dvou mužů: pan Ulme přišel ztrátou paměti po aneuryzmatu o vzpomínky z minulosti a kvůli degenerativní chorobě nemá ani budoucnost. Přesto životní moudrostí a citlivostí vyburcuje z letargie svého sebestředného souseda novináře (vypravěče), jenž díky rozhodnutí vrátit Ulmovi jeho minulost najde sám sebe. Při pátrání narazí na řadu poutavých životních příběhů jako je osud Ulmovy první lásky Margaridy Floresové s její zkušeností umělkyně v období diktatury i porevolučním. Květiny jsou knihou závažných témat i svěžího humoru.

Román Kokoschkova loutka, odměněný Cenou Evropské unie za literaturu, je originální výpovědí o životě člověka a jeho údělu. Osudy postav jsou líčeny v duchu netradiční poetiky, zachycující vše z co nejvíce možných perspektiv, takže jediná postava je zároveň postavami několika a tatáž událost se dá nahlížet různě. Příběh ukradeného rukopisu Thomase Manna, muže, který na základě manželčiných snů rekonstruuje starověkou alexandrijskou knihovnu, či židovského chlapce, jenž se skrývá v podzemí obchodu s ptactvem, i další vytvářejí osobitý svět, v němž lidé žijí pod hranicí svých možností a příčinou stárnutí je promrhaný čas. V duchu zásady, že život je nápodobou umění, a nikoliv naopak, pak jeden z hrdinů píše knihu v knize, která svou magickou mocí mění náš omezený svět a obdaří hrdiny příběhu jejich pravou existencí.

Afonso Cruz počul svojich starých rodičov často rozprávať o tom, ako cez druhú svetovú vojnu skrývali vo svojom dome slovenského maliara židovského pôvodu, Ivana Sorsa. Spával pod kuchynským drezom za naukladanými polenami. Na autora rozprávanie starých rodičov natoľko zapôsobilo, že sa rozhodol napísať o tom knihu. Celá autorova rodina sa pokladala za revolucionárov, preto podobný čin bol pre nich úplne samozrejmý. Cruz vychádza zo skutočných spomienok svojich predkov a uvádza príbehy, ktoré sa v tom čase aj odohrali. O maliarovi Ivanovi Sorsovi vedel len toľko, že sa narodil v Bratislave 23. novembra 1985 a v roku 1929 ilustroval knihu o náboženskej tolerancii. V tom čase žil v USA, teda išlo o americkú publikáciu. Autor hovorí: Neviem, prečo sa vrátil do Bratislavy alebo Európy, ale v roku 1940 žil v dome mojich starých rodičov a spával pod kuchynským drezom.

Vivaldo Bonfim é um escriturário entediado que leva romances e novelas para a repartição de finanças onde está empregado. Um dia, enquanto finge trabalhar, perde-se na leitura e desaparece deste mundo.Esta é a sua verdadeira história - contada na primeira pessoa pelo filho, Elias Bonfim, que irá à procura do seu pai, percorrendo clássicos da literatura cheios de assassinos, paixões devastadoras, feras e outros perigos feitos de letras.