David Lukšů Knihy

Podtitul: Životní a hokejové zápasy Jaroslava Holíka Český hokej zná osobnosti, které shromáždily více trofejí nebo statistických rekordů než on. Stopě, kterou v jeho historii zanechal Jaroslav Holík, se přesto nikdy nevyrovnají. Jak by asi vypadala mytologie slavných hokejových bitev proti Sovětskému svazu konce šedesátých let bez Holíkových potyček s Ragulinem a pásky přes socialistickou hvězdu? O kolik emocí by byly ochuzeny příběhy ligových dynastií z Jihlavy, Brna nebo Sparty nebýt muže, který dokázal rozbouřit stadiony jako nikdo jiný? A jak by to bylo se zlatými medailemi juniorské reprezentace, o které se před ním i po něm marně snažily zástupy jiných trenérů? Všechny ty otazníky jsou naštěstí jen hypotetickou úvahou. Jaroslav Holík totiž každý z těch okamžiků odžil naplno a po svém. Přijmout a rozdat rány uměl jako hráč, trenér i jako ostrý kritik poměrů v českém hokeji.

Matěj Lukšů (1868–1931) patřil k nejbližším přátelům Otokara Březiny (1868–1929). Jejich vztah trval od studentských let do smrti velkého symbolistického básníka. Za tu dobu přerostly jejich kontakty ve výsostné přátelství, v němž byl Lukšů Březinovi nejen společníkem, ale též rádcem a pomocníkem a nakonec, spolu s Emanuelem Chalupným, také básníkovým dědicem a vykonavatelem závěti. Těžištěm knihy jsou knižně dosud nepublikované deníkové zápisy Matěje Lukšů. Autor si je zaznamenával po dobu několika desetiletí až do své smrti. Obsahují denní osobní poznámky, koncepty různých prací, dopisů, překlady z němčiny, francouzštiny a rozsáhlé přípravy na vyučování či výpisky z odborné, často učitelské literatury. Především se v nich však objevují nepravidelně roztroušené poznámky ze setkávání s Otokarem Březinou, jež dokonale ilustrují jejich vzácný vztah. Deníkové zápisy doprovází zasvěcený komentář editorů a rozsáhlý fotografický materiál.

Nejvyšší domácí hokejová soutěž nezná lepšího kanonýra. Milan Nový v ní během 590 zápasů nastřílel 474 gólů. Svým uměním pomohl k šesti mistrovským titulům (1x Jihlava, 5x Kladno). Šestkrát vyhrál produktivitu, čtyřikrát kraloval mezi střelci a dvakrát mezi nahrávači. Jeho účet ze sezony 1976/1977, při které nashromáždil 93 bodů za 59 branek a 34 přihrávek, je dodnes nejpůsobivějším individuálním ligovým rekordem. Branky střílel při tažení Kladna za primátem v Poháru mistrů evropských zemí i v barvách Washingtonu Capitals, ZSC Curych a Wiener EV. V reprezentaci přidal do svých statistik 120 přesných zásahů. Dvakrát se stal mistrem světa, dosáhl na olympijské stříbro a na Kanadském poháru 1976 vstřelil ikonický gól, kterým Československu zajistil senzační výhru nad hvězdnou Kanadou. V letech 1977, 1981 a 1982 získal Zlatou hokejku pro nejlepšího hokejistu Československa. Je členem Síně slávy českého hokeje (2008) a Síně slávy Mezinárodní hokejové federace (2012).

Vladimír Zábrodský, kapitán mistrů světa 1947 a 1949, skončil v anketě o hokejistu století po olympiádě v Naganu na 3. místě za Haškem a Jágrem. Dnes by je možná překonal. Nejlepší hráč, kapitán a manažer týmu, ale zároveň nejkontroverznější postava československého sportu. Zatímco jeho spoluhráči byli po vykonstruovaných politických procesech v roce 1950 vesměs poslání do vězení a pracovních táborů, on jediný souzen nebyl. Proč? Skutečně své spoluhráče udal a spolupracoval s StB? Nebo mluvil víc, než musel? Anebo se ho StB takto pokusila zdiskreditovat? Ještě nedávno se zdálo, že se pravdu nikdy nedozvíme. Vladimír Zábrodský, který již více než 40 let žije ve Švédsku, mlčel. Až nyní se jediný svědek, který může předložit víc než pouhé dohady, rozhodl promluvit.

Příběh nejlepší českého hokejového obránce všech dob – bojovníka, který nechával na ledě srdce. S Duklou Jihlava se stal sedmkrát mistrem Československa. Jako jediný obránce v historii naší ligy vyhrál kanadské bodování soutěže. Zvítězil v prvních dvou ročnících ankety Zlatá hokejka. Čtyřikrát byl vyhlášen členem all stars sestavy mistrovství světa. O největší úspěch svojí kariéry ale Jan Suchý přišel. V době své největší slávy zabil v autě spolujezdce, skoro rok strávil ve vězení, a přišel tak o zlato z mistrovství světa v roce 1972. Stejně intenzivně jako hru, prožíval Suchý i mimosportovní život. Nikdy – ani před zápasem – se nevzdal piva a cigaret. Otevřeně hovoří o braní zakázaných podpůrných prostředků, prodávání zápasů, pašování zboží za hranice, hazardních karetních hrách a dalších fenoménech, které se rozhodně neslučovaly s prototypem socialistického sportovce přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Hráč s číslem 17 šel z průšvihu do průšvihu, ale na ledě zářil a fanoušci ho milovali. Čtenář spolu s ním nahlédne i za skrytou tvář vrcholového sportu, kterou Jan Suchý naprosto otevřeně popisuje.

Vzpomínky příslušníka první „zlaté“ generace československého hokeje, který byl spolu s některými spoluhráči v politickém procesu odsouzen k mnohaletému vězení.

Rodokmen hokejového klubu tvoří slavná vítězství i bolestivé porážky. Spojuje generace hráčů, trenérů i fanoušků. Živí ho jejich sny, zmařené touhy, slzy smutku i radosti. Utvářejí ho neúnavné ruce lidí ze zázemí. Symbolizuje vášeň pro hru, která v sobě nese odkaz předků i naději pro budoucnost. Jsou v něm zapsány příběhy, které prožili příslušníci hokejového kultu. Na některé z nich se zapomnělo, jiné vstoupily do legend. Tato kniha je chce znovu oživit.

Jaroslav Holík, známý hokejový útočník a trenér, se stal legendou nejen díky svému talentu, ale i neochvějné vůli a obětavosti. Jeho nasazení na ledě, zejména během zápasů národního mužstva, si získalo srdce fanoušků, i těch, kteří ho v klubovém dresu neměli v oblibě. Holík symbolizoval vzdor a nesouhlas po sovětské okupaci Československa na konci šedesátých let. Jeho bitvy se sovětskými obránci, často mnohem většími, se staly součástí sportovní mytologie. I když byl sražen k ledu a měl krvácející obličej, vždy se znovu postavil a pokračoval v boji. Nikdy se nevzdal a dokázal vítězit, což bylo pro český národ inspirací. Holík byl skutečným lídrem, ať už v armádní Dukle Jihlava, nebo v národním týmu, a jeho osobnost byla respektována všemi. Jeho názory, často nepopulární, vyvolávají reakce – od urážky po zamyšlení. Čtenář se v této knize setká s Holíkovou osobností napřímo, bez obalu, a to i v těžkých chvílích, podobně jako na ledě.