Adolf Loos byl rakouský architekt, který zanechal nesmazatelnou stopu v evropské moderní architektuře. Ve svých spisech, zejména v eseji "Ornament a zločin", odmítl estetické principy vídeňské secese a přispěl k rozvoji teoretických základů modernismu. Loosovy eseje, často psané provokativním stylem, zkoumaly vztah mezi kulturním pokrokem a absencí ornamentu, přičemž zdůrazňoval, že zdobení zbytečně prodlužuje zastarání předmětů. Jeho architektonický styl ovlivnil minimalistický přístup moderní architektury, ačkoli některé z jeho vlastních interiérů překvapivě obsahovaly bohatě zdobené prvky, které však byly "organicky" integrovány do designu, na rozdíl od nadbytečné dekorace.
Adolf Loos, který na přelomu století svou kritikou současné kultury „literárně“ zboural zastaralé stavby historismu, by dnes asi dostal titul guru lifestylu. Jeho životní styl byl svobodný a přijímající podněty z celého. Pro tehdy jen malý okruh přátel a umělců byl hvězdným architektem.
Kniha uvádí Loosovy články a referáty otištěné ve vídeňských listech v letech 1900-1930 a byla do ní zařazena i známá studie Ornament je zločin. Soubor Loosových statí z období 1900-1930 obsahuje komentáře a hodnocení nejrůznějších témat týkajících se "životního stylu“ a architektury tehdejší doby. Adolf Loos je prorok. V době, jež holdovala tomu nejjalovějšímu elekticismu, hlásal vývoj, který se dnes realizuje. Jeho duch, exaktní, zářivý... jeho "common sense" se neúprosně staví proti nesprávným dekorativním tendencím let před první světovou válkou. WALTER GROPIUS On sám vytvořil v rozporu se svou dobou a ještě i s duchem dnešní věcnosti ne proto, aby dělal něco nového, spolu se svými žáky, maje před sebou materiál a nástroje a před očima plán, prostory plné kouzla lidskosti, v nichž lidé bloudící bezútěšně světem vyciťovali jako Boží zázrak Mozartovy harmonie, ale (a opět se o ně jako první zasazoval Loos) i ty Schönbergovy. OSKAR KOKOSCHKA
Soubor statí o architektuře, bydlení, ústrojí a jiných praktických věcech.
Srovnání Loose s Le Corbusierem odhaluje fascinující tvůrčí napětí mezi jejich přístupy. Oba architekti se zabývají autonomií architektonických prostředků, přičemž každý z nich umisťuje svou práci do specifického kontextu. Loose vychází z tradiční řemeslné činnosti, která je určena sociálně, zatímco Le Corbusier se soustředí na rozdělení práce mezi navrhování a realizaci, přičemž zohledňuje nové technologie. Kulturní pozadí obou architektů situaci dále komplikuje, neboť prostor zahrnuje jak dojem kontinuity, tak vzdálenosti a uzavření. Jejich terminologie, jako Raum a espace, pravděpodobně ovlivnila jejich vize. Toto aktualizované vydání zkoumá přínosy obou velikánů moderní architektury novým pohledem. Publikace zahrnuje eseje od Loose i Le Corbusiera a analyzuje vývoj jejich práce, s důrazem na projekty rodinných domů, od Strasserova domu (1919) po Poslední dům (1932) a od systému Dom-Ino (1915) po vilu Savoye (1932). Díky podrobnému přehledu a analýzám kniha nabízí čtenářům hlubší porozumění motivacím těchto dvou architektů, kteří jsou si blízcí, a přesto tak odlišní. Příspěvky zahrnují autory jako Johan van de Beek, Beatriz Colominová, Arjan Hebly, Jan de Heer, Stanislaus von Moos a Max Risselada, spolu s originálními texty obou architektů.
This text covers the full range of architect Adolf Loos's work in both new and archival photography. The projects captured include the Karntner (American) Bar, the Steiner House, the Scheu House, the Moller and Muller houses, and the Goldman and Salatsch Building.
Der Achitekt und Journalist Adolf Loos hatte zu allem eine Meinung und wusste auf jede Frage eine Antwort – vor allem, wenn es ums Bauen, Wohnen und den guten Geschmack ging. Loos, der zahlreiche Wohnungen plante und einrichtete, setzte stets auf klassische und praktische Möbel und verpönte ständig wechselnde Modetrends und die Vergeudung edlen Materials. Er forderte Stilmix statt Garniturdenken und Geschmacksfreiheit statt Einheitsbrei. Genauso wie guter Geschmack zeitlos ist, sind Loos’ amüsante Texte zum Thema zeitgemäß wie eh und je.
Revolutionary essays on design, aesthetics and materialism - from one of the great masters of modern architecture Adolf Loos, the great Viennese pioneer of modern architecture, was a hater of the fake, the fussy and the lavishly decorated, and a lover of stripped down, clean simplicity. He was also a writer of effervescent, caustic wit, as shown in this selection of essays on all aspects of design and aesthetics, from cities to glassware, furniture to footwear, architectural training to why 'the lack of ornament is a sign of intellectual power'. Translated by Shaun Whiteside With an epilogue by Joseph Masheck
