Olga Stehlíková Knihy

Když je vám deset a svět se postaví na hlavu… Magdaléna má ráda les, mech, kapradiny, různé odstíny zelené barvy, zvířecí stopy a parůžky. Nesnáší svoje nemožné jméno, chovatelský kroužek, kde „vězní“ zvířata, a přírodopisářku, protože ta její nadstandardní zájem o určité oblasti přírodopisu považuje za provokaci. A hlavně nenávidí parazity, hálky na listech stromů a raky. Proč? Protože její maminka je nemocná. Silný příběh dívky, která se musí vyrovnávat se situací, kdy do úzkého rodinného kruhu zasáhne nemoc a otřese zdánlivými jistotami jako zemětřesení. Díky vřelému humoru a pevným vztahům mezi nejbližšími se podaří vyžehlit i Mojenčiny hodně „telecí“ nápady. Olga Stehlíková má cit pro přesné odměření emocí, její příběh své čtenáře pevně lapí, citově zaangažuje, ale nevydírá. Navíc je tak nabitý zajímavostmi z říše zvířat, rostlin a stromů, že zatoužíte listovat encyklopediemi a bloumat lesem s očima navrch hlavy.

Co dělá člověka člověkem: Dvě ruce a dvě nohy? Chytrá hlava, šikovné ruce? Nebo jde hlavně o to, co ho baví a naplňuje? Když budete lidem naslouchat, sami vám rádi řeknou, co je podle nich nejdůležitější. A protože to má každý trochu jinak, nakonec uvidíte, že charaktery a povolání lidí jsou stejně pestré jako svět, ve kterém žijeme. Tak se na něj pojďte podívat novýma očima – uvidíte ho v barvách, které jste dosud možná ani neznali!

Někdy jedna věta vydá za víc než celá kapitola. Máma, plyšák, míč, sníh, doma Kterými slovy lze zachytit a popsat dětský svět? Co je pro malého člověka důležité, když jsou mu třeba čtyři? Co z toho, co ho obklopuje, se propíše do jeho paměti jako klíčová vzpomínka? A jakou bude mít barvu a náladu? Básnířka a prozaička Olga Stehlíková sestavila poetický Výkladový slovník určený dětem a jejich dospělým. Jedna dvoustrana, jedno heslo, jedna ilustrace. A za nimi celý svět emocí, detailů, vzpomínek a asociací. Nad některými hesly se plácnete do čela: Jak to, že mě to nenapadlo dřív?! Jiná vás zahřejí milou vzpomínkou. Všechna vám ale poskytnou náměty k přemýšlení a společnému povídání. Nehledě na to, že se vy i vaše děti možná začnete na obyčejné věci dívat trochu jinak. Akvarelové koláže Michaely Caskové dodávají knížce další rozměr. Někde jsou úsporné a minimalistické, jinde překypují životem a detaily, protože přece „všechny poklady jsou v hlíně“. Pro děti od tří let.

Souborné vydání básnického díla autora, který kvalitou své poezie patřil k předním osobnostem českého básnictví druhé poloviny dvacátého století, a přitom je dodnes širší čtenářské obci prakticky neznám. Černohlávek byl poeta doctus s mimořádným citem pro dramatičnost básně. Osudy světa, ve kterém žil, viděl na širokém dějinném pozadí evropské kultury a vzdělanosti. Kniha obsahuje jedinou jeho dříve vydanou básnickou sbírku Cestou do Emauz, tištěné básně do sbírky nezařazené, verše z pozůstalosti, prózy, divadelní hru a publicistiku. Doplněna je pásmem textů o autorovi z pera významných českých spisovatelů, obrazovou přílohou a zevrubnou ediční poznámkou Olgy Stehlíkové.

Děj příběhu je situovaný do současné Prahy, vystupují v něm obyčejní školáci s láskou k baletu – tanci a hudbě, kteří jsou pro svou vášeň ochotni leccos obětovat. Malí tanečníci z uměleckého baletního souboru se chystají na baletní soutěž. Během třítýdenní přípravy na soutěž poznávají jeden druhého, ostatní děti a vedoucí v souboru i ve škole, a hlavně sami sebe, svůj vlastní charakter. Do příběhu se zapojuje také trenérka Saša a Tomášova maminka, obě bývalé tanečnice. Příběh vrcholí napínavou scénou na baletní soutěži. Kniha přináší příběh z neobvyklého tanečního prostředí, které kombinuje vrcholový sport s uměním a hudbou, je to také vyprávění o tom, jak bojovat s genderovými předsudky, zorientovat se sám v sobě a přijmout svou i cizí jinakost. Kniha je určena dětem ve věku 10–14 let.

„Bůh je nejosamělejší člověk na světě,“ čteme ve třetí sbírce básní Olgy Stehlíkové — ovšem není to bůh krutý ani lhostejný, jen lidsky opuštěný. Nedosažitelnost nejkrásnějšího světa, který vytvořil, jej nutí hledat útěchu v příbězích. Vypráví si je sám. Přesouvá své figurky s dětským zaujetím, pozoruje jejich rozvržení a touží jim být blíž, být jim roven. A tak je portrétuje: je přitom nehezky hravý, a přesto plný rozmarného porozumění.

Nejen u nás, i na planetě Praminda má velkou důležitost hláska Ř. Dvojčata Kařut a Řabach si musejí pohlídat nejen ji, ale také jeden druhého. Jak to dopadne s uneseným Kařutem? Najdou jeho blízcí cestu k Hoře zapomnění? A kdo je strašlivý Hun-gen-dung? Napínavé dobrodružství i veselé putování do temné sluje a zpátky domů začínají.

Lidský faktor zatlouká hřebíček Možná že jediným pojítkem člověka s přírodou a transcendencí je naše neschopnost dostát vlastním požadavkům lidství. Věrnost se rozbíjí o chtíč, „láska“ o každodennost, ideály o okoralost, vůle o bezmoc, buňka o jinou buňku. Nejde však o muže a ženu, matku a dítě, o vztahy. To lidé jako by nedokázali uspět v žádném ze svých rituálů lidskosti. A nelidská, nejlidštější příroda dál rozehrává své podivuhodné, čarokrásné procesy ve vzduchu, na zemi, ve vodě, pod zemí i nad Zemí, bez jakékoli účasti. „Střelné, sečné, hodné / — nehraj si na zotročené zvíře, / jsi-li zotročené zvíře. / Kde se nachází tvé deniště, / najdu já konec svých dnů.“ Zkouška Sirén je čtvrtou řadovou básnickou sbírkou autorky, která se věnuje mnoha literárním disciplínám.

Mehlo, Šika, Kňuba a Motora mají zvláštní potíž. Jsou to totiž úplně dokonalí a bezchybní sourozenci: nikdy nic nepokazí ani nerozbijí, zaručeně si neublíží a vždycky pozdraví a přiskočí na pomoc. Jsou to ty nejšikovnější a nejuspořádanější děti. Kdo to má vydržet? Budou muset do učení k poťouchlému Zbedovi Japnému, který má k dokonalosti daleko. Dokáže na sobě čtveřice z Nenic najít aspoň malou chybičku? A jak dopadne narozeninová oslava paní Japné, kterou mají sourozenci na starost? Příběh pro děti od 4 let o tom, že být dokonalý je otrava. Nešikovnost dá někdy pořádnou práci!

„Mám to tak s básněmi odjakživa, že je považuji především za neklid, který má člověka vytrhnout z jeho ustálenosti, který má zpozornět jeho citový a myšlenkový život. Básně člověku nepotvrzují to, co ví, co si představuje, co prožil a hodnotově roztřídil, naopak mu všechno trochu rozhážou, nakloní, rozechvějí a v posledku tak v něm vyvolávají — touhu. V ní je celá naše neúplnost, paradoxnost a neskončenost. Báseň totiž, myslím, ze své povahy není definice, ale volání." Z prologu Petra Hrušky V roce 1988 přišel americký básník a kritik David Lehman s nápadem na vydávání ročenek „nejlepších básní“. Edice The Best American Poetry se rychle ujala a podobné publikace dnes vycházejí v mnoha zemích. Projekt zahájený v roce 2009 v českém prostředí získal pozitivní ohlas. Výběr „nejlepších“ básní neprezentuje objektivní pohled, ale subjektivní názor editorů na poezii daného roku. Svazek obsahuje básně publikované v daném období od českých autorů, a to v různých formátech. Po různých editorských dvojicích a jednotlivcích se role editorky ujala Olga Stehlíková, zatímco úlohy arbitra se zhostil populární český básník střední generace Petr Hruška.