Daniel Drápala Pořadí knih

Integrální součástí kulturního dědictví středoevropských národů se staly jevy tradiční lidové kultury. Na Národopisné výstavě českoslovanské (1895) byly položeny základy jevu označeného jako folklorismus, dále rozvíjeného a zapojovaného do společenského a kulturního života. Ve 20. století se v důsledku politického vývoje v Československu přístup k lidové kultuře měnil a česká společnosti k němu zaujímala různé, často ambivalentní postoje. Publikace provádí analýzu různých forem využívání (a zneužívání) lidové kultury od doby konce 19. století po současnost, a to ve sféře folklorní (scénický folklorismus), v oblasti lidové umělecké výroby (svéráz, ULUV) a v souvislosti se stavebními projevy zahrnujícími zejména lidovou architekturu a její ochranu a revitalizaci.

Drobné technické provozy měly v minulosti své pevné místo v životě a hospodářství venkovských obcí. Minulým generacím pomáhaly zpracovávat plodiny, s jejich pomocí byly produkovány některé suroviny i hotové výrobky. Modernizace a nové technologie zapříčinily, že řada z nich během 19. a 20. století zastarávala, stagnovala, až nenávratně zanikla. Stopa svědčící o existenci těchto provozů zůstala zachována jen v archivních dokumentech, na obrazových materiálech - a nejednou i v lidské paměti. Kniha Stopy lidského umu sumarizuje tříletý interdisciplinární výzkum drobných technických provozů na území někdejšího rožnovského panství. Autorský tým přibližuje charakter a technologická specifika sledovaných provozů, jejich hospodářské, sociální, kulturní i krajinné souvislosti. Čtenář se bude moci seznámit se stopou těchto zařízení v lokální slovesné tradici i reflexí v individuální a kolektivní paměti.

Kniha je čtvrtým svazkem volné ediční řady Paměť lidí a míst. Zpřístupňuje příběhy, které v minulosti zaznamenal národopisný pracovník Miloš Kulišťák (1896–1970). Jen nepatrná část jeho sběrů byla před lety publikována v knize O Stodolovém mistru. Za svůj život ovšem posbíral mezi pamětníky na Valašsku stovky různých příběhů. Alespoň některé z nich se nyní dostávají z archivních krabic mezi čtenáře v knize Co je na tem pravdy nevím... Při její četbě se ponoříte do minulých časů, kdy knihy krištofky sloužily k zaklínaní duchů strážících poklady, kdy do života našich předků vstupovali světlonozi, škřaty, špírkové a další roztodivné bytosti, ale poznáme i rozličné životní osudy obyvatel Rožnova a okolních vesnic. Současné zpřístupnění podstatné části záznamů z pozůstalosti Miloše Kulišťáka chce poukázat na pestrost slovesné tradice na Rožnovsku a znovu přivést do povědomí obyvatel Rožnovska dávno zapomenuté příběhy a události. V neposlední řadě by editor i vydavatel rádi vzdali hold samotnému Miloši Kulišťákovi, který nezištně věnoval desítky a stovky hodin svého času národopisné a vlastivědné dokumentaci na Rožnovsku.

Katalog k výstavě. Výstava představuje na pozadí křesťanského liturgického roku známé i méně známé svaté a svátky, jejich reflexi v kramářských písních a lidové kultuře. Prostřednictvím textového, obrazového, notového a trojrozměrného materiálu propojuje na první pohled nesouvisející, zdánlivě neaktuální témata s reálnýmživotem a současností. Výstavu doprovází interaktivní dotyková obrazovka a videosmyčka.

Čtenářům je prostřednictvím poutavých příběhů přiblížena historie rožnovského městského hřbitova na Prochodné a také hřbitova u kostela Všech svatých.„Příběhy jsem čerpala nejen ze svých vzpomínek, ale také z knihy Živé příběhy ze zahrady mrtvých, která vyšla v roce 2018 v rámci Edice Milých tisků. Spoustu informací jsem také získala z knihy Dějiny hřbitova na Prochodné 1884–1929, kterou napsal můj staříček, který byl kronikář a archivář. Vždy mě zajímaly životy lidí, kteří tady žili před námi a přála bych si, aby si lidé díky této knize připomněli události, které se staly,“ uvedla spoluautorka knihy Doubravka Vejmelková.

Vranečkova kronika představuje cenný rukopisný pramen přibližující dění na severovýchodní Moravě v průběhu v 18. a 1. poloviny 19. stol. Kroniku začal psát v roce 1725 učitel v Zašové u Valašského Meziříčí Jan Bartoloměj Vranečka, po jeho smrti pokračovali jeho synové a posléze další generace autorů (poslední zápis je datován rokem 1847). Na stránkách kroniky jsou zaznamenány příběhy spojené s úctou k zázračnému obrazu Panně Marii Zašovské, zdejším poutním místem a založením kláštera trinitářů. Vranečkovy zápisy jsou zajímavým příspěvkem k poznání barokní zbožnosti i životní reality obyvatel regionu v rozmezí 150ti let. Edice Vranečkovy kroniky doplněná o letopisné zápisy a popis poutě do Říma dalšího zašovského učitele Františka Demla je opatřena úvodními studiemi, komentáři a poznámkami.

Přepis rukopisné knihy rodačky z pasek na pomezí Horní a Prostřední Bečvy a Solance. Jiřina Gryczová, rozená Koláčková, vzpomíná na své mládí a život na Valašsku i na svůj dlouhý a pestrý život učitelský.

Kniha etnografa Daniela Drápaly pojednává o historii portášského sboru, jenž v minulosti hlídal hraniční kopce, dělící Moravu od Uher. Publikace přehledně mapuje historii sboru, od jeho vzniku v roce 1638, až po jeho rozpuštění v roce 1830.

Kniha historických fotografií, v níž autoři na desítkách fotografií představují město i okolní obce mikroregionu Rožnovsko ve 20. a 30. letech 20. století. Na dvě stě historických fotografií nabízí historické pohledy na náměstí a jeho okolí, levý břeh, pravý břeh a paseky. Také každá z vesnic bývalého soudního okresu Rožnov má v knize zastoupení.

Kniha přibližuje tradiční lidovou kulturu na Moravě v časovém období od poloviny osmnáctého do konce devatenáctého století prostřednictvím šesti tematických os: autochtonnost – externí vlivy – stálost v čase – proměna v čase – teritoriální jednota – teritoriální rozrůzněnost. Autoři se snaží na příkladu konkrétních kulturních jevů osvětlit procesy, které v minulosti lidovou kulturu formovaly a ovlivňovaly její tvůrce a nositele. Takový přístup vede k plastičtějšímu poznání životní reality na moravském venkově v minulosti v celé její proměnlivosti, stálosti, variabilitě i shodnosti. Roman Doušek a Daniel Drápala (eds.)