Jan Zikmund Knihy

Industriální topografie České republiky vznikla jako ústřední projekt Výzkumného centra průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze. Publikace představuje první díl série zaměřené na Ústecký kraj, bohatý na pozoruhodné objekty průmyslového dědictví, budovy a technické koncepce. Kniha, pod názvem Průmyslová architektura a technické stavby, slouží jako stručný průvodce těmito památkami, mnohé z nichž mohou být čtenářům neznámé. Publikace je rozdělena do sedmnácti kapitol podle okresů Ústeckého kraje, přičemž na začátku je přiložena mapa s označením kapitol a lokalit. Každá kapitola obsahuje medailon vybraných obcí, výřez z katastrální mapy a popis konkrétních staveb s adresou a souřadnicemi pro snadnější vyhledání. Kniha je doplněna dobovými snímky a přehlednými rejstříky – jmenným, typologickým a rejstříkem obcí. Autoři si kladou za cíl zachytit přehledný obraz o průmyslovém dědictví v Ústeckém kraji, zaměřují se na urbanistické vztahy, architektonické hodnoty a historický význam firem. Mnohé objekty, často zapomenuté, nyní hledají nové využití, zatímco některé chátrají a volají po obnově. Publikace je určena nejen zájemcům o průmyslové dědictví, ale také investorům a státní správě při plánování rozvoje a obnovy území.

Olomouckým krajem pokračuje systematické mapování průmyslové architektury a technických staveb jednotlivých krajů České republiky. Kniha na 306 stranách lokalizuje a identifikuje 757 objektů ve 402 heslech, obsahuje 8 map a 453 černobílých vyobrazení. Přináší další výsledky projektu MK ČR "Industriální topografie České republiky - nové využití průmyslového dědictví jako součásti národní a kulturní identity" v rámci programu aplikovaného výzkumu NAKI.

Vyšlo při příležitosti mezinárodního bienále Industriální stopy 2009. Publikace připomíná stavby a areály průmyslového dědictví České republiky nenávratně zničené v letech 1999–2009 i budovy v současnosti bezprostředně ohrožené. Vydalo ji VCPD ČVUT ve spolupráci a s finanční podporou ČKAIT. Vychází z Registru VCPD a opírá se současně o dokumentaci v dostupných archivech, o rešerše dobového i současného tisku, konzultace na městských a místních úřadech, kontakty na demoliční firmy; významná byla pomoc památkových úřadů a pracovníků muzeí, odborníků na minulost jednotlivých oborů, důležité byly také podněty přímo z pole od nadšenců pro průmyslovou historii. Soustřeďovali jsme informace k oborům, jejichž stavby poslední léta mizí alarmujícím tempem, ačkoliv neproběhlo alespoň jejich základní zdokumentování. Současně s publikací byla v rámci mezinárodního bienále Industriální stopy 2009 představena stejnojmenná výstava, instalovaná v dosud nepřístupných a nerekonstruovaných prostorách Staré kanalizační čistírny v Bubenči od 19. září do 18. října 2009.

Publikace představuje projekty konverzí opuštěných skladů, textilek, továrních hal, pivovarů, hutí či elektráren. Soustřeďuje příklady z České republiky z let 2005 až 2015. Výběr, jenž představuje 42 nově využitých bývalých industriálních budov a areálů, vychází z podkladů Industriální topografie České republiky Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze. Ve čtyřech tematických shlucích reprezentují pozoruhodnou škálu často i protichůdných přístupů a vyhraněných architektonických konceptů, nákladných přestaveb i nenáročných úprav a vtipných intervencí, podle konkrétní situace i podle možností, kolik toho jsme schopni - ale i ochotni - z minulé zkušenosti do dnešních dnů přenést a vstřebat. Vypovídají o rozdílných motivacích a společenské atmosféře, o neklidu změny i potřebě kontinuity.

Průmyslová výstavba v Československu po druhé světové válce byla zásadně ovlivněna transformací hospodářské politiky, projekční praxe a stavebnictví. Nová průmyslová architektura vznikala v komplikovaném prostředí, kde probíhaly významné změny v atmosféře neustálého hledání optimálních řešení. Moderní továrna se transformovala z individuálního technicko-architektonického díla na univerzální a abstraktní formát, což bylo úzce spojeno se systémovým nastavením. Podmínky pro tvůrce průmyslových staveb, včetně architektů, inženýrů a technologů, se rovněž změnily, přičemž hledání správného architektonického řešení vycházelo z pragmatických základů, jako jsou objednávky a možnosti výroby. Kniha se snaží přiblížit tyto procesy, avšak přichází pozdě, neboť během posledních dvaceti let došlo k demolici mnoha architektonicky cenných továren. Tím se ztrácí důležitá vrstva kulturního dědictví, kterou historici architektury a památková péče přehlížejí. Publikace se nesnaží o chronologický přehled, ale o otevření přehlíženého tématu, i za cenu rizik, která tento záměr přináší. Je koncipována jako informační základ pro další výzkum v oblasti industriální architektury, vznikla v rámci projektu zaměřeného na památkovou ochranu průmyslového dědictví.