Octavio Paz Pořadí knih (chronologicky)

“El laberinto de la soledad”, una obra maestra escrita por Octavio Paz, uno de los más grandes escritores y poetas de habla hispana del siglo xx. Este libro es una profunda reflexión sobre la identidad y la cultura mexicana, pero también aborda temas universales como la soledad, la libertad y la búsqueda del sentido de la vida, el autor nos invita a reflexionar sobre nuestra propia identidad y la forma en que nos relacionamos con el mundo que nos rodea. Además, “El laberinto de la soledad” es una obra profundamente humana que aborda temas universales y atemporales. La soledad, la libertad y la búsqueda de la verdad son temas que resuenan en todos los seres humanos, independientemente de su origen o cultura. “El laberinto de la soledad” es un libro imprescindible para cualquier amante de la literatura y la reflexión filosófica. La prosa poética de Octavio Paz, sumada a su profunda reflexión sobre la identidad y la cultura, convierten a esta obra en una experiencia de lectura única e inolvidable.

Esej z roku 1995, v níž autor rekapituluje nejen šest let svého pobytu v Indii v roli mexického velvyslance (1962–1968), ale také zážitky a setkávání s indickou kulturou při několika cestách před vykonáváním této funkce i po jejím ukončení. Pobyty v Indii zanechaly v Octaviu Pazovi hluboké stopy a ovlivnily nejen jeho básnickou tvorbu, ale také nahlížení na kulturu, umění, politiku a filosofii. Své osobní prožitky člověka patřícího do západního kulturního okruhu při setkávání s touto východní kulturou zpracoval v knize Indické odlesky, v jednom z posledních děl, které napsal. Esej nejen rozšiřuje naše znalosti o tak odlišné realitě, jako je ta indická v porovnání s tou západní, ale nutí nás rovněž nahlížet na plodné rozpory (někdy i soulad) mezi naším viděním světa a tím orientálním, nutí čtenáře hledat analogie na jedné straně, na straně druhé kontrasty. Octavio Paz v textu na mnoha místech srovnává mexickou a indickou společnost, upozorňuje na to, co je oběma kulturám společného a v čem se liší. Čtení eseje narušuje naše rutinní smýšlení o světě a nebyl by to Octavio Paz, kdyby v knize nevedl dialog s námi samými jako lidskými bytostmi.

Octavio Paz (1914 – 1998), nositeľ Cervantesovej ceny (1981) a Nobelovej ceny za literatúru (1990), je autor impozantného diela, ktoré zahŕňa básne, eseje, jednu divadelnú hru a básnické preklady. Mnohí ho pokladajú za jedného z najvplyvnejších básnikov 20. storočia. Programové úsilie o modernú podobu básne sa u neho spájalo s neustávajúcim inovačným úsilím. Roku 1989 pripravil rozsiahly revidovaný výber zo svojho básnického diela Každodenný oheň (El fuego de cada día), ktorý sa stal aj hlavným zdrojom tohto prekladového výberu. Ján Zambor v ňom venuje osobitnú pozornosť autorovej tvorbe sedemdesiatych a osemdesiatych rokov a komplementarizuje tak slovenský prekladový obraz jeho poézie.

Výjimečný text, který na pozadí života výjimečné ženy obsáhne dějinnost barokního Mexika, jeho předkřesťanské, křesťanské či hermetické kořeny a stejně tak pohled na starý kontinent, pohled přes mohutný okeán, pohled až dráždivě vzrušující protože chytrý, krásný a jiný.

Il modo migliore per celebrare uno scrittore è leggere le sue opere. E per festeggiare il centenario di uno dei più autorevoli intellettuali di tutti i tempi, il Premio Nobel messicano Octavio Paz, arriva ora questo prezioso libro autobiografico. Costruito dal curatore Julio Hubard sulla base di una serie di articoli, frammenti, saggi e versi di Paz, il libro ripercorre la vita e l’opera dell’autore in ordine cronologico, dall’infanzia fino agli ultimi giorni, passando per la formazione letteraria, la passione politica, l’amore per la poesia, i viaggi, i riconoscimenti, la malattia, i ricordi personali. Un approfondito riesame di alcuni dei momenti fondanti della storia sociale, politica e artistica del Messico e del suo poeta più appassionato.

»Auf vielfache Weise kann man sich einem Gemälde nähern: in direkter Linie, bis man es von Angesicht zu Angesicht betrachtet, in einer Haltung des Befragens, Herausforderns oder Bewunderns; in indirekter Weise, wie man mit einem Vorübergehenden einen geheimen Blick des Einvernehmens austauscht; im Zickzack, mit merkwürdigen strategischen Bewegungen, vergleichbar denen des Schachs; mit dem Blick betastend, wie ein naschhafter Gast einen langgestreckten Tisch mustert; kreisend wie der Sperber, bevor er herabstößt. Die direkte Art, die komplizenhafte, die reflexive, die Art des Jägers, die Art des magnetisierten Blickes …« Paz, der Lyriker und Essayist, ist zeitlebens ein leidenschaftlicher Betrachter von Kunst gewesen. Der Blick des Schriftstellers, zugleich unbefangen und kenntnisreich, entdeckt dem Leser Wesentliches und Charakteristisches jenseits der Kunstgeschichte und des Feuilletons: innere Zusammenhänge, überraschende Querverbindungen, künstlerische Notwendigkeiten. Paz schreibt über Künstler zwischen Wort und Bild wie Breton und Michaux und über das enigmatische Werk Marcel Duchamps; er widmet der mexikanischen Kunst einen erhellenden Essay; dem Spanier Chillida und dem Mexikaner Tamayo nähert er sich in Einzelstudien; und Künstlern wie Tàpies und Rauschenberg zollt er in Gedichten Tribut.

Vislumbres de la India es el primer ensayo unitario de Octavio Paz tras La llama doble. Mientras que en su obra anterior exploraba la relación entre amor y erotismo, en este ensayo realiza una recapitulación de su experiencia en India, donde fue embajador de 1962 a 1968. A través de sus relatos de vida, Paz examina la profunda huella cultural, artística, política y filosófica que India dejó en él. La obra se abre y cierra con capítulos autobiográficos que reflejan su experiencia personal en el país, mientras que también indaga en la complejidad nacional, religiosa e histórica de India. Este ensayo no solo muestra la agudeza analítica de Paz, sino que también representa un desafío para el lector occidental. Al presentar una realidad tan distinta, invita a ampliar nuestro horizonte y a explorar las discrepancias entre nuestra visión del mundo y las que predominan en India. A través de analogías y contrastes, la obra nos permite descubrir posibilidades latentes en nuestro entorno. El diálogo con India, en la prosa clara y lúcida de Paz, se convierte en un diálogo con la condición humana y con nosotros mismos.

Das fünfarmige Delta, der letzte Gedichtband, den Octavio Paz veröffentlicht hat, kann als sein lyrisches Vermächtnis betrachtet werden – es sind Denkbilder einer Epoche, Bruchstücke einer großen Konfession, es ist die Summe seiner Poesie. Fünf lange Poeme – die berühmten Gedichte Sonnenstein, Weiß, Nachtstück von San Ildefenso, Noch einmal durchwacht und Charta des Glaubens – hat Octavio Paz gegen Ende seines Lebens in einem Band zusammengestellt und mit pointiert kurzen Gedichten, »winzigen Irrlichtern«, eingefaßt und kontrastiert. Entstanden ist ein Ganzes, das die Gestalt eines Fächers oder fünfarmigen Deltas bildet.In dieser Komposition zeigt sich, daß Octavio Paz mit seinen langen Gedichten eine von Walt Whitman über Ezra Pound und Pablo Neruda führende Tradition der Moderne produktiv fortführte: die des hymnischen Gedichts, Anrufung des Lebens, Evokation des erfüllten Augenblicks. Das Gedicht wird zu einer »Folge intensiver Momente, die nicht so sehr durch das Erzählte verbunden werden als vielmehr durch das Schweigen, die Auslassungen«, wie Paz in seinem Vorwort schreibt.

Octavio Paz (1914-1998) ofrece en La estación violenta una obra que pertenece a una de las mejores etapas creativas. Este libro recoge los " Himno entre ruinas", "Máscaras del alba", "Fuente", "Repaso nocturno", "Mutra", "¿No hay salida?", "El río", "El cántaro roto", y "Piedra de sol".

Spanish

Die Handlung verknüpft Galta in Indien und einen Garten in Cambridge, um die Beziehung zwischen Sprache und Wirklichkeit zu erforschen. Dabei werden Verbindungen zwischen Idee und Wort sowie zwischen Sprache, Wahrnehmung, Erotik und Erkenntnis aufgezeigt.

Drieëntwintig romans, novellen en verhalen van José Maria Arguedas, Carlos Fuentes, Cola Debrot, Julio Cortázar, Adolfo Bioy Casares, Gabriel García Márquez, Jorge Luis Borges, João Guimarães Rosa, Juan Carlos Onetti, Octavio Paz, Juan Rulfo, Ernesto Sábato, Luis Sepúlveda, Osvaldo Soriano, Dalton Trevisan, Mario Vargas Llosa en anderenHet is nog maar een kwarteeuw geleden dat de Zuidamerikaanse literatuur de wereld stormenderhand veroverde. Sindsdien zijn meesterlijke vertellers als Gabriel García Márquez, Carlos Fuentes, Joâo Guimarâes Rosa en Mario Vargas Llosa niet meer weg te denken uit de alom gelezen wereldliteratuur. Het groot Meulenhoff Zuid-Amerika leesboek geeft een rijk overzicht van alle aspecten van de magische werkelijkheid van Zuid-Amerika, zoals die wordt opgeroepen in de vierentwintig romans en verhalen die deze bundel telt. Naast vele beroemde namen biedt dit boek natuurlijk ook alllerlei bijzondere ontdekkingen.

Octavio Paz wurde am 31.3.1914 in Mexiko-Stadt geboren. Die Familie Paz ist indianischer und spanischer Abstammung. Der Großvater galt als herausragende Figur des mexikanischen Liberalismus, und der Vater war Mitarbeiter des Sozialrevolutionärs Zapata. Mit 17 war er Mitbegründer einer literarischen Zeitschrift und begann gleichzeitig zu publizieren. Im Laufe der Zeit erschienen zahlreiche Zeitschriften unter seiner Leitung. Nach seinem Jura- und Philosophiestudium arbeitete als Lehrer und engagierte sich politisch. 1944/45 hielt er sich als Guggenheim-Stipendiat in San Francisco und New York auf. 1946 trat er in den Auswärtigen Dienst Mexikos ein und wurde nach Paris entsandt. Hier begegnete er André Breton und arbeitete an surrealistischen Publikationen mit. 1962 wurde er zum Botschafter in Neu-Delhi ernannt. Dieses Amt legte er 1968 aus Protest gegen das Massaker an demonstrierenden Studenten in Mexiko-Stadt nieder. Ab dieser Zeit lehrte als Gastprofessor in den USA. Im Jahr 1971 kehrte er nach Mexiko zurück, wo er, unterbrochen von Lehrtätigkeiten an nordamerikanischen Universitäten, bis zu seinem Tod am 19. April 1998 lebte. In seinem berühmtesten Essay Das Labyrinth der Einsamkeit analysiert er den Komplex verschiedener Kulturen in Lateinamerika. Sein Gesamtwerk wurde 1990 mit dem Nobelpreis für Literatur ausgezeichnet.

Vislumbres de la India es el primer ensayo unitario de Octavio Paz tras La llama doble. Mientras que en su obra anterior exploraba la relación entre amor y erotismo, en este ensayo realiza una recapitulación de su tiempo como embajador en India (1962-1968) y de sus viajes a ese país, reflexionando sobre la profunda huella cultural, artística, política y filosófica que dejó en su vida. A través de reveladores capítulos autobiográficos, Paz presenta una India vivida como experiencia personal, al tiempo que examina su complejidad nacional, religiosa e histórica. Este ensayo es un testimonio de la agudeza analítica de Paz y un desafío para el lector occidental. Al ampliar nuestro horizonte con la presentación de una realidad tan distinta, nos incita a profundizar en la discrepancia entre nuestra visión del mundo y las perspectivas indias, lo que nos permite trazar analogías o contrastes que pueden revelar posibilidades latentes en nuestro entorno. Así, el diálogo con India, en la prosa clara y lúcida de Paz, se convierte también en un diálogo con la condición humana y con nosotros mismos.

El mono gramático es una de las grandes metáforas de la creación de todos los tiempos. A través del camino que lleva Galta, pequeño poblado cercano a Delhi, el poeta va dibujando y descubriendo la imagen de su propia obra para revelar una realidad que explora a través de su relación con el lenguaje: el cuerpo como lenguaje, el lenguaje como el cuerpo, el camino como metáfora de la creación como forma de conocimiento... El concepto de gramática, sistema alrededor del cual se estructuran las lenguas, es una de la grandes aportaciones de la cultura India. En el último medio siglo se han dilucidado grandes ideas acerca de la importancia de este concepto dentro de la tradición filosófica hindú.

"In The Double Flame, Nobel Laureate Octavio Paz explores the intimate connection between sex, eroticism, and love - themes that have been a constant in his writing, from his first published poems to the great works of his maturity. Beginning with Plato's Symposium, he gives a short history of love and eroticism in literature throughout the ages: from the influence of the great cities Alexandria and Rome on the development of love poetry, to courtly love in Heian Japan and twelfth-century France, to love in modern novels such as Madame Bovary and Ulysses. Rich in scope, The Double Flame examines everything from taboo to repression, Carnival to Lent, Sade to Freud, Original Sin to artificial intelligence."--BOOK JACKET.

In seven elegant essays that range across centuries and literatures, Paz offers his thoughts on how modern poetry came to be, what makes it "modern," and what it may become. Translated by Helen Lane.

Výbor z esejů mexického básníka v překladu Vladimíra Mikeše.

Ce vagabondage textuel à travers l'oeuvre de Fernando Pessoa voudrait présenter le portrait d'un homme extraordinaire et banal, loin de tout ordinaire. Réalisé sur le modèle des comptines d'enfant, ce recueil de fragments - choisis par Rémy Hourcade parmi les dizaines de milliers de feuillets que nous a laissés l'homme aux masques - agite, dans un désordre voulu, les figures chères à cet inconnu de lui-même tel que le définissait Octavio Paz.

Octavio Paz launches a far-ranging excursion into the "incestuous and tempestuous" relations between modern poetry and the modern epoch. From the perspective of a Spanish-American and a poet, he explores the opposite meanings that the word "modern" has held for poets and philosophers, artists, and scientists. Tracing the beginnings of the modern poetry movement to the pre-Romantics, Paz outlines its course as a contradictory dialogue between the poetry of the Romance and Germanic languages. He discusses at length the unique character of Anglo-American "modernism" within the avant-garde movement, and especially vis-a-vis French and Spanish-American poetry. Finally he offers a critique of our era's attitude toward the concept of time, affirming that we are at the "twilight of the idea of the future." He proposes that we are living at the end of the avant-garde, the end of that vision of the world and of art born with the first Romantics.

Sor Juana Inés de la Cruz o Las trampas de la fe es un estudio dedicado a una figura central de la literatura de la Nueva España en el s.XVII, sor Juana Inés de la Cruz, y es, también, uno de los títulos fundamentales de la obra de Octavio Paz. No se trata sólo del examen de un personaje concreto y apasionante, de una obra espléndida y singular es también el magnífico enmarcamiento que realiza Octavio Paz de este personaje en el mundo de la Nueva España del s. XVII.

Výbor z veršů mexického básníka v překladu Vladimíra Mikeše.

Examines the Pre-Columbian, Colonial, Nineteenth Century, and Twentieth Century periods of Mexican art and artifacts

Jedes dieser Gedichte hat einen hohen persönlicher und poetischen Stellenwert: "Sonnenstein" gilt der spanisch sprachigen Dichtung als ihr "Wüstes Land", "Blanco" reflektier die Begegnung mit der orientalischen Welt, "Von der Kladde zui Klarheit" ist die Auseinandersetzung mit der Frage des Schrei bens nach den Ereignissen von 1968, die der Autor zuvor in dem "Nachtstück von San Ildefonso" untersucht hat und dabei zugleich Rechenschaft über sein Leben innerhalb des Gangs der Geschichte zu geben versucht. Sie alle sind Wege auf der stetigen Suche nach einer Mitte.

Octavio Paz ist als Lyriker wie als Essayist der Autor, dessen Schaffen heute die stärkste Wirkung auf die Poesie und das poetologische Denken Lateinamerikas hat. Die vorliegende zweisprachige Ausgabe seiner Gedichte bietet eine exemplarische Auswahl durch ein in Jahrzehnten gewachsenes lyrisches Œuvre. »In der Mitte dieses Werkes ragt der ›Sonnenstein‹ auf – für mich das bewunderungswürdigste Liebesgedicht, das je in Lateinamerika geschrieben wurde, eine Antwort im erotischen Bereich auf den Durst nach totaler Begegnung des Menschen mit seiner eigenen Transzendenz.« Julio Cortázar

Written while Paz was the Mexican ambassador to India, this dazzling mind-journey to the temple city of Galta becomes the occasion for the celebratel Mexican poet and philosopher to explore the eternally intriguing question: is language, the concept of grammar, God-given or did man invent it on his own with powers borrowed from the divine realm?

Mehr als eine Beschreibung hat Paz mit diesem poetologischen Essay vorgelegt: eine Erkundung. In kreisender Such- und Denkbewegung vollzieht Paz die widersprüchlich-produktive Bewegung des modernen Bewußtseins nach, von der »Tradition des Bruchs« bis hin zum »Tod der Avantgarde«. Mit seinen unorthodoxen, grundsätzlich grenzsprengenden Kenntnissen und mit der essayistischen Unruhe seines Weiterdenkens führt Paz den Leser zu Einsichten, die weit über die Fragestellung nach der spezifischen Modernität des Gedichts und der ›anderen ‹ Zeit der Dichtung hinausgehen.

A Tree Within  ( Arbol Adentro ), the first collection of new poems by the great Mexican author Octavio Paz since his  Return  ( Vuelta ) of 1975, was originally published as the final section of  The Collected Poems of Octavio Paz, 1957-1987 . Among these later poems is a series of works dedicated to such artists as Miró, Balthus, Duchamp, Rauschenberg, Tapies, Alechinsky, Monet, and Matta, as well as a number of epigrammatic and Chinese-like lyrics. Two remarkable long poems ––”I Speak of the City,” a Whitmanesque apocalyptic evocation of the contemporary urban nightmare, and “Letter of Testimony,” a meditation on love and death––are emblematic of the mature poet in a prophetic voice.

Předposlední román Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821–1881) byl marxisty a zejména Gorkým a Lunačarským léta odsuzován jako pamflet brojící proti revoluční akci, nicméně světoznámému znalci temných pohnutek lidské duše v něm šlo především o to, jak a zda vůbec se jeho milovanéRusko vyrovná s démony. Inspirován procesem s anarchistou Něčajevem, jenž jako zastánce bezohledných praktik boje připravil o život svého oponenta z ilegálního hnutí, vytvořil spisovatel rozsáhlý portrét generace, která ve snaze vymanit se z rutinní morálky a kulturních vzorců svých rodičů nyní váhá mezi módním mysticismem a pragmatickým rozumem, mezi rozvracečským násilím a pokornou důvěrou v dobro. Toto obrozování sleduje Dostojevskij prostřednictvím provinční kroniky, v níž nenápadný pozorovatel zaostřil na trojici mužských protagonistů: bezstarostného dandyho Stavrogina, zakomplexovaného radikála Kirillova a mocichtivého pleticháře Verchovenského, jejichž výstřelky jsou podrobovány obecnějším zkouškám cti a lásky. Dílo z roku 1872, rozvíjející řadu motivů z Idiota a předjímající rodinnou tragédii Bratrů Karamazových, bývá označováno za autorovo nejkrutější. V roce 1988 je na filmové plátno převedl režisér Andrzej Wajda.

Bei erneuter Betrachtung des Gesamtwerkes von Marcel Duchamp überrascht vor allem dessen strenge Einheit. Tatsächlich kreist alles, was er schuf, um einen einzigen Gegenstand, der sich uns entzieht wie das Leben selbst. Octavio Paz

Tiempo nublado es el anuncio de un cielo sin dioses y de treinta y un textos que conforman una crónica de la libertad. Este libro arde en las manos y demuestra que también Paz arde como una llamarada y que es indiscutiblemente uno de los escritores más importantes de la lengua española del siglo XX. Reeditarlo y leerlo es sin lugar a dudas el único homenaje que podría complacerlo, el único a la altura de su prodigiosa inteligencia.

En Las peras del olmo, en esta edición revisada por el autor, Octavio Paz ha reunido algunos de sus textos críticos más reveladores. La primera parte del libro, dedicada a la poesía mexicana, contiene un valiosísimo estudio acerca de la obra de Sor Juana Inés de la Cruz y brillantes aproximaciones a la figura de José Juan Tablada y a Muerte sin fin , de José Gorostiza, entre otros textos. En la segunda parte del volumen, que agrupa ensayos de varia temática, figura un extenso estudio acerca de la literatura japonesa, que se cuenta entre las primeras muestras importantes de la aproximación de Paz al mundo oriental, y una conferencia sobre el surrealismo que da fe de la "Invitación a la aventura anterior" que preside la zona más genuina de la poesía de nuestro tiempo.

Belletristik : Mexiko/Indien/England ; Lyrik.

Octavio Paz zeigt in diesem Werk die großen Linien, Schnittpunkte und Auseinandersetzungen des westlichen und östlichen Geistes auf. Der Titel des Buches spielt auf die Bezugspaare Ähnlichkeit/Gegensatz und Einheit/Trennung zweier Zeichen an: des Körpers und Nicht-Körpers. Jede Gesellschaft hat ihre spezifische Art und Weise, diese Wirklichkeit zu verstehen, die wir Körper, Natur und Materie nennen, und jene andere, die wir als Seele, Geist und Verstand bezeichnen. Dies ist Thema des letzten Teils des vorliegenden Buches, doch beschreibt der Autor zuvor noch andere Verbindungen von Zeichen und Nicht-Zeichen: die christliche Kunst des Mittelalters und die buddhistische Kunst, den Tantrismus und den Protestantismus, den Taoismus und den Konfuzianismus. Paz macht auf den analen Charakter unserer Kultur aufmerksam, zeigt Zusammenhänge zwischen Ordnung und Akzidens auf. Die Erotik nimmt in seinen Überlegungen eine zentrale Stellung ein: er analysiert ihre Bedeutung für die chinesische, indische und europäische Kultur.

„»Wir sind weder Griechen noch Chinesen noch Araber; auch können wir nicht sagen, daß wir die romanische oder die byzantinische Skulptur völlig verstehen. Wir sind dazu verurteilt, zu übersetzen, und jede unserer Übersetzungen, handle es sich um die gotische oder um die ägyptische Kunst, ist eine Metapher, eine Verwandlung des Originals.« Diese Arbeit der Übersetzung, eine Zwiesprache zwischen dem Werk und dem Betrachter, unternimmt Octavio Paz in den hier vorgelegten Essays zur Literatur und Kunst.“

Der menschenfreundliche Menschenfresser: dieses Bild wählt Octavio Paz, um den Staat des 20. Jahrhunderts zu kennzeichnen.

Die dichterische Inspiration. Die Weihe des Augenblicks. Analogie und Ironie. Übersetzung: Wortkunst und Wörtlichkeit. Erkundung der lateinamerikanischen Literatur. Lateinamerikanische Poesie?. Die zehnte Muse von Mexiko. Der Modernismo. Fernando Pessoa - Der sich selbst Unbekannte. Antonio Machado - Der Dichter der Zeit. Jorge Guillén - Der Dichter des Seins. Luis Cernuda - Die Wirklichkeit und das Verlangen. Der Surrealismus. Magische Kunst. André Breton oder Die Suche nach dem Anfang. Henri Michaux - Die Expedition ins Unendliche. Baudelaire als Kunstkritiker. Saint-John Perse - Ein moderner Hymnus. Eliot und Pound - Die Suche nach der Tradition. W.C. Williams - Der Diogenes der zeitgenössischen Poesie. Schönheit und Nützlichkeit. Tamayo und Mexiko. Marcel Duchamp. Chillida - Vom Eisen zum Licht.

RO60092164. LAS PERAS DEL OLMO. 1974. In-12. Broché. Etat d'usage, Couv. légèrement passée, Dos frotté, Intérieur frais. 235 pages. Premier plat illustré en couleurs par Forte. Texte en espagnol.. . . . Classification Dewey : 860-Littératures espagnole et portugaise

Stvořeni z hlíny. Od romantismu po avantgardu (1974) je stěžejní esejistickou knihou Octavia Paze o moderní poezii. Přinesla originální pohled na téma modernity „z druhého břehu“. Mexický básník v ní uvažuje o podvojném vztahu evropské a americké lyriky k moderní éře, k níž poezie patří a od níž se zároveň svou podstatou odlišuje: je v ní napětí mezi vyznáváním nové poetiky, zlomů, revoluce a mezi analogickým viděním světa, které je jádrem metafory, poezie jako dotyku prvotní jednoty, kdy „vesmír hovoří lépe než člověk“. Výchozí je Pazova myšlenka „tradice zlomu“, kdy tradicí se stává sám rozchod básníků s tradicí. Octavio Paz v knize sleduje pulzování evropské a americké poezie od Blakea, Hölderlina, německých a anglických romantiků, přes Whitmana, Baudelaira, francouzské symbolisty a hispanoamerické „modernisty“, po Eliota, Pounda, francouzskou a španělskou avantgardu. Noří se do rytmu jazyků, vydává se do šíře kulturních kontextů. I když je v evropské poezii doma (ostatně žil i v Paříži a přátelil se s Bretonem), nabízí mexický autor odstíněný transatlantický úhel pohledu. Vyvstane v něm různý rytmus literárního vývoje v různých zemích i specifičnost Hispanoameriky oproti Severní Americe.

Sloboda pod zárukou slova (1935–1957), Salamander (1958–1961), Východný breh (1962–1968).

Octavio Paz, the 1990 Nobel Laureate, has won distinction as an anthropologist, philosopher and critic of art and literature. But it is as a poet that he is most celebrated. Configurations was his first major collection to be published in this country, and includes in their entirety Sun Stone (1957) and Blanco (1967). Paz himself translated many of the poems from the Spanish. Some distinguished contributors to this bilingual edition include, among others, Paul Blackburn, Lysander Kemp, Denise Levertov, and Muriel Rukeyser.

Soubor veršů dnes nejvýznamnějšího mexického básníka, esejisty a kritika, jenž – říká překladatel a znalec jeho života a tvorby – „celým svým pojetím básnické tvorby nejcílevědoměji pracuje pro zítřek skutečné světové literatury, takové která bude do nejjemnějších nervů prosycena vědomím jednoty a sounáležitosti všech národů světa“. Výbor obsahuje též báseň Sluneční kámen, jednu z největších básnických skladeb vytvořených po druhé světové válce.

As well as the nine essays on his country's psyche and history that make up The Labyrinth of Solitude, this highly acclaimed volume also includes The Other Mexico, Paz's heartfelt response to the government massacre of over three hundred students in Mexico City in 1968, and Return to the Labyrinth of Solitude, in which he discusses his famous work with Claude Fell. The two final essays contain further reflections on the Mexican government.