Anna Mautnerová Knihy

Pátý román Anny Mautnerové, Osamění, spojuje osobní vyprávění hrdinky Anity s generačním pohledem na český intelektuální a kulturní život od třicátých let 20. století až po současnost. Děj se zaměřuje na významné osobnosti, které prožily atmosféru naděje a tvořivého myšlenkového kvasu šedesátých let, vrcholící Pražským jarem 1968. Prostřednictvím změněných jmen autorka přibližuje své osobní vztahy k postavám jako Václav Černý, Karel Kosík a další, a také o těch, kteří jsou uvedeni pod svými skutečnými jmény, jako Ferdinand Peroutka či Milan Kundera. Tento klíčový román lze srovnávat s díly Olgy Scheinpflugové či Josefa Škvoreckého, avšak zcela jiného osobního a generačního úhlu pohledu. Životní příběh Anity ukazuje vliv války, naději v roce 1947, pád do hrůz padesátých let a postupně se rodící naději šedesátých let. Po sovětské okupaci prožívá Anita beznaděj normalizace jako ponižovaná uklízečka. Kriticky hodnotí i polistopadovou společnost, kde se rozpadá hodnotová měřítka a nastupuje kult peněz. Kniha je poctou těm, kteří se snažili naplnit naděje roku 1947 a jara 1968, je cenným svědectvím o osmdesáti letech českých dějin, zejména pro mladé čtenáře, kteří se dozvídají o tragických, složitých, ale i nadějeplných obdobích.

Lidé se setkávají na různých místech, v různých životních situacích. V jednom východočeském městě, nedaleko od náměstí s dlouhými podsíněmi, je hřbitov. Anna Mautnerová strávila v tomto městě jeden den. Volná procházka ulicemi, parkem i hřbitovem v ní vyvolala obrazy dávných dějů i osudů několika mimořádných osobností: Boženy Němcové, Magdaleny Dobromily Rettigové a Huberta Gordona Schauera. Jak vypadal poslední pobyt Boženy Němcové v Litomyšli? Jaké osobní drama zde prožívala autorka slavné české kuchařky, a co znamená pro české dějiny kritik českého charakteru, tazatel po smyslu české existence? Nejsou jeho otázky z konce 19. století i našimi současnými otázkami? Narodil se v Litomyšli v roce 1862 a koncem července 1892 ho zde pohřbili. Jeho prostý, lehce zanedbaný hrob se nachází jen pár kroků od honosného pomníku na hrobě měšťanky, kuchařky a pisatelky Rettigové. Asi 500 metrů odtud stával hotel, v němž vedla svůj poslední životní boj básnířka české řeči, jejíž melodii obdivoval básník německého jazyka, spisovatel Franz Kafka. Co spojuje tyto tři osobnosti, s nimiž se na hřbitově i ve městě autorka Štěstí jinde potká? Snad jen dvě slova...

V knize sledujeme několik příběhů – lidských životů jako částeček velikého obrazce světa, střet mužského a ženského principu na pozadí velkých i malých dějin. V množství reálných epizod autorka líčí osudy několika generací v navzájem se prolínajících časových rovinách. Na příběhy autorka navěšuje vlastní vzpomínky a sny. Každé z postav vtěluje zcela určitou životní sílu, zkušenost a opravdovost. V příbězích se odráží autorčino zaujetí krásou, touha po světě, ve kterém se lidé k sobě chovají slušně a s respektem. Román skýtá nejen mimořádný čtenářský zážitek, ale také nás ponouká k tomu, abychom hledali odpovědi na základní otázky lidského bytí. Člověk je ve svém osudu trvale oslovován a vyzýván k odpovědi, lidská existence představuje neustálý dialog. Neopomenutelná, pro tvorbu Anny Mautnerové zcela samozřejmá, je jazyková virtuozita a stylistická vytříbenost celého díla. Součástí knihy jsou filozofické, socio-ekonomické a politické úvahy. Kniha Každý má svého vraha rozhodně nepatří mezi prvoplánové prózy - dílo tak neobyčejně čtivé, myšlenkově bohaté, by nemělo chybět v knihovnách náročných čtenářů.