Hubert Wolf Pořadí knih

Církevní historik Hubert Wolf přistupuje k problematice celibátu z historického hlediska a vychází z toho, že Nový zákon se pro celibát nijak nevyslovuje; proto postoj církve od raného středověku prochází četnými proměnami: od akceptování manželského svazku přes omezení sexuálního styku manželů v souvislosti s přijímáním svátosti a přes přijetí skutečnosti, že východní křesťanské církve kněžím sňatek povolují, až k definitivnímu utužení celibátu, jež spadá do 19. století, resp. na přelom 19. a 20. století. Vedle církevně-ekonomických důvodů – nejsou-li potomci, nemá kdo dědit – nachází Wolf další zdroje celibátu jednak v židovských předpisech týkajících se čistoty, jednak v pozdní antice, zejména u stoiků (asketický ideál) a u gnostiků s jejich dualismem hmoty a ducha. Tento asketický ideál však podle něj není s postavou Ježíše vůbec v souladu. Vedle řady historických aspektů si autor všímá i aktuálních problémů souvisejících s celibátem, jako je nedostatek kněží a enormní množství případů sexuálního zneužívání. Autor se snaží o seriózní a vyvážený přístup, ale zároveň nezastírá vlastní postoj k celé problematice, který charakterizuje název poslední kapitoly: „Starý systém dospěl ke konci“.

Volbu papeže, Kristova zástupce a následovníka apoštola Petra na jeho stolci, provázely v dějinách mnohé problémy. Jak zajistit, aby se na tento akt volitelé v klidu soustředili, jednali podle nejlepšího svědomí, pokud možno bez průtahů, aby se nerozutekli, kde je to pravé místo, kam neproniknou intriky a vlivy představitelů světské moci? Jedině v izolaci v uzavřeném prostoru, tedy v konkláve. Od doby vzniku ve 13. století funguje konkláve podle ustálených principů, z nichž jeden – naprosté utajení interních informací – nebyl vždy naplňován zcela úspěšně. I díky tomu může fundovaný autor čtenáři zprostředkovat některé nečekané, mnohdy bizarní okolnosti a podrobnosti týkající se samotné volby i osobností papežů. Zasvěceně také obeznamuje s místem, kde se tradičně volební akt odehrává, s papežskými symboly a inauguračními rituály. Závěrem v osobité vizi vykresluje podobu volby podle nového dekretu, jak by se mohla odehrát v nedaleké budoucnosti.

Tradice církevního života se v jednotlivých zemích a později i světadílech utvářely už od doby apoštolské. Některé přetrvaly staletí, jiné zanikly, přestože mnohdy uchovávaly vzácné hodnoty. Právě jimi se ve své nové knize zabývá významný současný teolog a církevní historik Hubert Wolf. Ve svém díle „sestupuje do krypty“, do hlubin církevních archivů a vynáší na světlo doklady o životě církve, v nejednom případě skryté i očím historiků. Objevuje i formy, které by mohly sloužit jako alternativní modely pro současnou církev. Zejména druhý vatikánský koncil je autorovi důkazem, že i římská církev umí osvěžit paměť a tvořivě navázat na tradice neprávem opomíjené. Na základě archivního materiálu připomíná Wolf dobu, kdy papežové bývali součástí funkčních grémií, biskupové byli voleni, kdy slovo laiků mělo svou váhu a ženám byly svěřovány významné funkce. Na deseti příkladech z různých období dějin křesťanství od středověku po současnost ukazuje, že katolictví bylo vždy schopné se vyvíjet. Připomíná i skutečnost, že katolická církev, její existenciální proud s mnoha vedlejšími rameny, byla římským centralismem svedena do jednoho řečiště teprve v 19. století. Závěrečnou kapitolu věnuje autor papeži Františkovi.

Skutečný církevní skandál, utajovaný více než století, se odehrává poblíž sídla papeže a prostřednictvím této knihy se dostává na veřejnost. Tajný inkviziční archiv byl zpřístupněn až v roce 1998, kdy vyplul na povrch případ řeholnic z kláštera Sant’Ambrogio z poloviny 19. století. Hlavní postavou je kněžna Kateřina von Hohenzollern-Sigmaringen, která se do kláštera uchýlila v naději na klid, ale brzy zjistila, že je ohrožena na životě i mravnosti. Za zdmi kláštera se odehrávají zločiny kriminální, náboženské a mravní povahy, přičemž hlavní iniciátorkou je madre vicaria Maria Luisa. Tato krásná a ctižádostivá žena organizuje pod záminkou náboženského zasvěcení sexuální orgie a nechává se uctívat jako světice. Kněžna odhaluje další zločiny, avšak nenachází oporu ani u představené kláštera, ani u zpovědníků, kteří jsou do skandálu zapleteni. Musí čelit pokusům o otravu od Marie Luisy. Dlouholetý výzkum přináší obsáhlou studii s prvky detektivního románu, podloženou archivními materiály a výpověďmi svědků. Případ Sant’Ambrogio odhaluje nejen zločiny v klášteře, ale i širší souvislosti zahrnující vysoce postavené církevní osobnosti.