Jean-Philippe Toussaint Knihy

Ukázkový text jednoho z nejvýznačnějších představitelů „nového nového románu“.

Soubor dvanácti autobiografických textů, postřehů o různých místech na Zemi. Ovšem kdo by čekal cestopisné črty, bude zklamán. Jednotlivé texty nesou sice zeměpisná jména: Tokio, Berlín, Praha, Japonsko, Tunisko, Vietnam..., avšak jejich námětem jsou, jak je pro Toussainta typické, skutečně jen drobné zážitky, které vyznívají komicky nebo trochu šokují.

V Paříži se hrdina zavírá do koupelny, aby mohl po libosti ve vaně číst, poslouchat v rádiu fotbal a hlavně meditovat o tom, jak děsivé je pomyšlení, že čas plyne, taje jako čokoláda a protéká nám mezi prsty jako nekonečný déšť. Nepomůže ani odjezd do Benátek, kde tráví čas převážně v hotelovém pokoji hraním šipek. Je mu nejlíp, když může být sám, svět se mu jeví jako divné, směšné panoptikum. Sebestředný, namyšlený mladík, který neumí vyjít s lidmi, ale dokáže je trefně popsat, se v 80. letech zjevil ve francouzské literatuře jako nový typ literární postavy a Jean-Philippe Toussaint (1957) s ním nastoupil rychlou cestu ke slávě.

Příběh rozchodu, odehrávající se jedné noci v Tokiu. Sedmiletý vztah dvou Francouzů je tuto noc odsouzen k zániku a oba to vědí. Přesto se vášnivě milují, pokaždé naposledy, v odcizeném prostředí luxusního hotelu; venku je noc, sněží, stěny hotelu rozechvěje zemětřesení. Toussaintův minimalismus a křišťálově průzračný rukopis, v němž není jediné slovo navíc, si čtenáře získá svojí syrovostí i něhou, prožívanou bolestí i krásou.

Nejnovější Toussaintův román, který byl nominován v roce 2005 na Goncourtovu cenu a získal nakonec neméně prestižní cenu Médicis časově předchází poslednímu románu Milovat se (Garamond, 2004), odehrávajícímu se v Tokiu. Tentokrát je děj situován do Číny, kde má Toussaintův antihrdina předat tajemnou obálku jakémusi mafiánovi, od něhož dostane mobilní telefon. Antiihrdina se nemůže zbavit pocitu, že je prostřednictvím telefonu sledován a používá ho víceméně jen pro komunikaci se svoji přítelkyní Marií. Text, kde příběh, ač poutavý a napínavý, zůstává ve druhém plánu, často nedořečený. Prim tu hraje styl: střídání vypravěčských partů, pokus zachytit, jak běží čas, popsat scénu ve vší proměnlivosti a barevnosti, jako detail impresionistického obrazu.... celý text

Román belgického spisovatele, který ve své tvorbě volně navazuje na tradici nového románu. Univerzitní učitel, čtyřicátník, hodlá sepsat odborné pojednání o Tizianovi. Získá studijní pobyt v Berlíně, rodinu pošle do Itálie, vypne televizor, uklidí si v pracovně, zasedne k počítači. Inspirace ale nepřichází. Popisování tvůrčích rituálů spisovatele, odhalování drobných fází v procesu psaní mísí Jean-Philippe Toussaint s detailními, často lehce ironickými náhledy na Berlín a jeho obyvatele.

Proč modelovat budoucnost světa, když nám vlastní život protéká mezi prsty? Čestný a bezúhonný bruselský úředník se plánovaně ztratí v časovém oknu své služební cesty do Asie. Jeho osobní život je prázdný, ten pracovní má absurdní náplň, přesto odhodlaně vyráží odhalit okolnosti pokoutných zakázek. Vše se však obrací proti němu, prohrává i ve zcela banálních záležitostech – dostat se v noci do hotelu, připojit se k internetu, dovolat se domů, najít chvilku klidu na toaletě. Jean-Philippe Toussaint nás celou tou tajemnou, kafkovskou nepohodou provází, jen abychom s ním mohli dospět k tomu, co je mezi životem a smrtí nejpodstatnější.

Both a sense of urgency and a goodly amount of patience are required for any writer to produce a novel. Moving between these two poles, Jean-Philippe Toussaint here collects a series of short essays on the art of writing, both his own and that of writers he's admired, for example Kafka, Beckett, Dostoyevsky, and Proust. As Toussaint himself has said, "It's only natural for writers... to say a word about how they write and what they owe to great authors."

'This is a book that isn't going to please anybody, not intellectuals, who aren't interested in football, or football-lovers, who will find it too intellectual. But I had to write it, I didn't want to break the fine thread that still connects me to the world.'