Marina Chapman Knihy

Hrála jsem si na zahradě. Najednou jsem uviděla kus černé ruky a bílé látky, kterou mi dali před obličej. Vykřikla jsem zděšením a ucítila jsem ostrý zápach chemikálie. Moje poslední vzpomínka, když jsem upadala do bezvědomí, byla jediná – teď zemřu. Druhý den ráno se probudila hladová a s bolestí břicha. A obklopená skupinkou opic! Lidoopové kolem ní utvořili kruh a občas se na ní jeden opičák zašel podívat zblízka. "Štouchali do mě a hrabali se mi ve vlasech. Křičela jsem, ať mě nechají a jdou pryč. Nic ale nepomohlo a musela jsem čekat, než dokončí svou kontrolu,“ vypráví. Od toho dne měla novou rodinu. Chapmanová popisuje, jak kopírovala jejich zvyky a zvuky. Dokonce se začala i drbat jako opice, což bylo způsobené mimo jiné i blechami. Naučila se hledat potravu a šplhat po stromech. Naučila se přežít v pralese, informoval Daily Mail. "Sílily mi svaly a kůže na rukou hrubla. Začala jsem lézt čím dál tím výš a nikdy nezapomenu moment, kdy jsem vyšplhala "na střechu“ pralesa. Výhled z vrcholků stromů byl naprosto neuvěřitelný, ten čerstvý vzduch! Především jsem se ale stala jejich plnohodnotným členem,“ vzpomíná.

Ein Leben, das für drei reicht: erschütternd, unfassbar, herzergreifend. Kurz vor ihrem fünften Geburtstag wird Marina aus ihrem Dorf in Kolumbien entführt und im Dschungel ausgesetzt. Ein kleines Mädchen, ganz auf sich gestellt, eigentlich chancenlos in der Wildnis. Völlig verängstigt irrt sie umher, bis sie auf ihre Retter trifft: Kapuzineraffen, die sie in ihren Clan aufnehmen und von denen sie schließlich alles lernt, was sie im Dschungel braucht. Je mehr Zeit sie mit den Affen verbringt, desto mehr vergisst Marina ihr Menschenleben. Doch dann, nach etwa fünf Jahren, wird sie von Wilderern entdeckt und an ein Bordell verkauft. Es gelingt ihr, den schrecklichen Verhältnissen dort zu entfliehen, und nach einer langen Odyssee findet sie schließlich Freunde, die ihr ein normales Leben in der Menschenwelt ermöglichen.

Quella di una ragazzina cresciuta in una foresta e allevata da un branco di scimmie è una storia che pare assomigliare più a un racconto di fantasia che alla realtà. Subito tornano alla mente le celebri vicende di Tarzan o del Libro della Giungla di Rudyard Kipling. Eppure nella storia di Marina Chapman tutto è stato accertato come vero. Rapita all’età di cinque anni con il proposito di ottenere un riscatto, mentre si trovava in Colombia con i genitori, la bambina viene invece abbandonata nella profondità della giungla. Qui, sarebbe senz’altro morta di stenti se non avesse presto incontrato qualcuno. Dopo una giornata intera trascorsa a piangere e a gridare aiuto, svegliandosi da un sogno angosciato, Marina vede intorno a sé una trentina di “scimmie cappuccine”, che la scrutano incuriosite. Dopo una lunga e manesca ispezione, i primati decidono al fine di accogliere la bambina con sé. Lontana anni luce dalla sua famiglia d’origine, la piccola troverà sollievo in quello strano gruppo di animali che si mostrano particolarmente socievoli l’uno con l’altro e che le sembrano, in fondo, una nuova insolita famiglia. Comincia così per lei un’esistenza selvaggia, destinata a protrarsi per cinque anni. Durante questo lungo periodo, la bambina impara a vivere nella foresta apprendendo dai suoi nuovi compagni ogni cosa, dalla ricerca del cibo fino alle arrampicate sugli alberi e agli urli scimmieschi. Ancora oggi, quando guarda indietro alla vita passata col branco, Marina non sa celare un moto di nostalgia per i suoi strani compagni della giungla, a cui ha affibbiato affettuosi nomignoli: Nonno, Marroncino, Punta Bianca. Perché è quando due esseri umani finalmente la trovano, due cacciatori di frodo, che dovrà affrontare le prove più dure e terribili. È allora che dovrà lottare davvero per ritrovare la strada, una qualunque strada, che la riporti alla libertà.

Ratgeber zum schnellen Erkennen der Unkräuter in jedem Stadium: Die Unkrautflora Europas (über 700 Arten) wird in 1500 Farbbildern und mit präzisen Darstellungen vom Samen und Keimling bis zum ausgewachsenen Exempar gezeigt.