Marina Chapman Knihy

Hrála jsem si na zahradě. Najednou jsem uviděla kus černé ruky a bílé látky, kterou mi dali před obličej. Vykřikla jsem zděšením a ucítila jsem ostrý zápach chemikálie. Moje poslední vzpomínka, když jsem upadala do bezvědomí, byla jediná – teď zemřu. Druhý den ráno se probudila hladová a s bolestí břicha. A obklopená skupinkou opic! Lidoopové kolem ní utvořili kruh a občas se na ní jeden opičák zašel podívat zblízka. "Štouchali do mě a hrabali se mi ve vlasech. Křičela jsem, ať mě nechají a jdou pryč. Nic ale nepomohlo a musela jsem čekat, než dokončí svou kontrolu,“ vypráví. Od toho dne měla novou rodinu. Chapmanová popisuje, jak kopírovala jejich zvyky a zvuky. Dokonce se začala i drbat jako opice, což bylo způsobené mimo jiné i blechami. Naučila se hledat potravu a šplhat po stromech. Naučila se přežít v pralese, informoval Daily Mail. "Sílily mi svaly a kůže na rukou hrubla. Začala jsem lézt čím dál tím výš a nikdy nezapomenu moment, kdy jsem vyšplhala "na střechu“ pralesa. Výhled z vrcholků stromů byl naprosto neuvěřitelný, ten čerstvý vzduch! Především jsem se ale stala jejich plnohodnotným členem,“ vzpomíná.

Ein Leben, das für drei reicht: erschütternd, unfassbar, herzergreifend. Kurz vor ihrem fünften Geburtstag wird Marina aus ihrem Dorf in Kolumbien entführt und im Dschungel ausgesetzt. Ein kleines Mädchen, ganz auf sich gestellt, eigentlich chancenlos in der Wildnis. Völlig verängstigt irrt sie umher, bis sie auf ihre Retter trifft: Kapuzineraffen, die sie in ihren Clan aufnehmen und von denen sie schließlich alles lernt, was sie im Dschungel braucht. Je mehr Zeit sie mit den Affen verbringt, desto mehr vergisst Marina ihr Menschenleben. Doch dann, nach etwa fünf Jahren, wird sie von Wilderern entdeckt und an ein Bordell verkauft. Es gelingt ihr, den schrecklichen Verhältnissen dort zu entfliehen, und nach einer langen Odyssee findet sie schließlich Freunde, die ihr ein normales Leben in der Menschenwelt ermöglichen.