Zdeněk Lyčka Pořadí knih

V jedinečné sbírce grónských pohádek a mýtů najdete – až na několik výjimek – texty v češtině dosud nepublikované. Jejich rázovitost vyplývá ze specifického způsobu života Inuitů v drsných přírodních podmínkách ostrova, který je z valné části trvale pokrytý ledem. Zdejší obyvatelé si po staletí vyprávěli příběhy, jež se v ničem nepodobají našim pohádkám a pověstem. Hemží se to v nich divotvornými obludami, zvířaty beroucími na sebe lidskou podobu i lidmi s nevídanými schopnostmi. Potkáte v nich trolly a trollice, jednonohé či jednooké obry, gigantického červa, ale také psa, který se chová jako žena, nosí krátké kalhoty a na hlavě drdol s barevnými stuhami. Zkrátka, malí i dospělí čtenáři si nepochybně přijdou na své. Třeba i proto, že pohádky opatřil originálními ilustracemi Martin Velíšek. Jeho obrázky koneckonců zdobily i oblíbené Grónské mýty a pověsti Knuda Rasmussena (Argo, 2007). Zdroj: https://argo.cz/knihy/pes-s-drdolem-2/

800 kilometrů po Odře v Česku, Polsku a Německu. Po úspěšných kajakářských expedicích z Prahy do Severního moře v roce 2014 a splutí druhé nejdelší evropské řeky Dunaje v letech 2015 a 2016 se autor na svém mořském kajaku vypravil ze severní Moravy na Balt. Upádloval 800 kilometrů po česko-polské, polské a polsko-německé Odře. Narazil přitom na spousty připomínek druhé světové války, protože Odra hrála velkou roli při útoku Rudé armády na Berlín. Zjistil, že rybaření v Polsku není sportovní kratochvílí, ale spíše způsobem obživy, a důkladněji poznal mentalitu polského národa. Splutím Odry si splnil cíl doplout na kajaku z Česka či bývalého Československa postupně do tří „okolních“ moří – Severního, Černého a Baltského, a byl to pro něj jedinečný zážitek. Každá řeka má svá specifika a své jedinečné kouzlo, pro které stojí za to vydržet nálety milionů komárů a přežít hromy, blesky a průtrže mračen. Z kajaku navíc důkladně poznáte lidi, kteří kolem těchto řek žijí. Kniha Na kajaku ze severní Moravy na Balt tvoří spolu s vodáckými cestopisy o Labi (Na kajaku z Prahy do Severního moře, Argo 2015) a Dunaji (Na kajaku z Černého lesa do Černého moře, Argo 2017) pomyslnou trilogii. Na jejím základě vznikla putovní výstava 60 nejzajímavějších fotografií z těchto „tří řek tří moří“.

Po úspěšných kajakářských expedicích z Prahy do Severního moře v roce 2014 a splutí druhé nejdelší evropské řeky Dunaje v letech 2015 a 2016 se autor na svém mořském kajaku vypravil ze severní Moravy na Balt. Upádloval 800 kilometrů po česko-polské, polské a polsko-německé Odře. Narazil přitom na spousty připomínek druhé světové války, protože Odra hrála velkou roli při útoku Rudé armády na Berlín. Zjistil, že rybaření v Polsku není sportovní kratochvílí, ale spíše způsobem obživy, a důkladněji poznal mentalitu polského národa. Splutím Odry si splnil cíl doplout na kajaku z Česka či bývalého Československa postupně do tří „okolních“ moří – Severního, Černého a Baltského, a byl to pro něj jedinečný zážitek. Každá řeka má svá specifika a své jedinečné kouzlo, pro které stojí za to vydržet nálety milionů komárů a přežít hromy, blesky a průtrže mračen. Z kajaku navíc důkladně poznáte lidi, kteří kolem těchto řek žijí. Kniha Na kajaku ze severní Moravy na Balt tvoří spolu s vodáckými cestopisy o Labi (Na kajaku z Prahy do Severního moře, Argo 2015) a Dunaji (Na kajaku z Černého lesa do Černého moře, Argo 2017) pomyslnou trilogii. Na jejím základě vznikla putovní výstava 60 nejzajímavějších fotografií z těchto „tří řek tří moří“.

Román Homo sapienne zahýbal v roce 2014 nejen grónskou kulturní scénou, ale vzbudil zájem i v mezinárodních literárních kruzích. Netradiční ženská koncovka v názvu a zdůrazněné slovo „homo“ odkazující na homosexualitu naznačují, že od grónské autorky rozhodně nelze čekat popis úchvatných přírodních scenérií. Fia, Sára, Inuk, Arnaq a Ivik, hlavní postavy s různou sexuální orientací, vstupují do vzájemných vztahů, které se postupně komplikují, vyostřují a mění. Stejně jako většina vrstevníků po něčem touží, milují se a podvádějí, pochybují a doufají, ovšem v prostředí konzervativního sedmnáctitisícového grónského maloměsta. Současný grónský román o lásce, sexu, alkoholu a hledání identity.

Úchvatný příběh největšího českého polárníka, velkého cestovatele, malíře, topografa a dobrodruha, velitele rakousko-uherské polární expedice a objevitele země Františka Josefa, jak jej sám sepsal. Dobrodružství zachycující rakousko-uherskou expedici do Arktidy v letech 1872–1874. Osudy dvaceti čtyř mužů ( z toho pěti Čechů), kteří objevili a prozkoumali nejsevernější souostroví na východní polokouli, zemi Františka Josefa, a jimž se před smrtí hladem a zimou podařilo uniknout teprve po vysilující tříměsíční cestě rozmrzajícím mořem. Nejen milovníci polárních cestopisů si četbou této knihy přijdou na své, a to i díky skvělým Payerovým ilustracím. Český překlad jeho monumentálního díla z roku 1876 obsahuje popis expedice z let 1872–1874, řadu autorových postřehů o životě ledních medvědů i některé zajímavé příhody z německé polární expedice v letech 1869–1870. Překladatel doplnil autorův text popisem mnohých předcházejících i pozdějších výprav do oblastí kolem severního pólu, životopisnými, zeměpisnými, geologickými i dalšími přírodovědeckými poznámkami a podrobným popisem země Františka Josefa podle tehdy dostupných pramenů.

Grónsko-dánský polárník a spisovatel Knud Rasmussen získal většinu materiálu ke své prvotině Noví lidé na Dánské literární expedici do Grónska v letech 1902–1904 z Upernaviku přes Melvillovu zátoku k mysu York v severozápadním Grónsku. Kniha vyšla v roce 1905 s ilustracemi Haralda Moltkeho. Kromě cenných etnografických postřehů se Rasmussenovi podařilo zapsat a přeložit do dánštiny mýty a pověsti izolovaných polárních Inuitů, civilizací nedotčených nových lidí, kteří v dnešní době tvoří pouze necelá dvě procenta grónské populace. Kniha nemá jednotnou formu, ale je velmi sugestivní. Je to cestopis, který obsahuje také záznamy pověstí, deníkové zápisky, obecné úvahy o životě Inuitů a jejich příběhy, různé literární postřehy a podrobné vysvětlení životního názoru Inuitů.

Po úspěšné kajakářské expedici z Prahy do Severního moře v létě 2014 se autor na svém mořském kajaku vypravil na druhou nejdelší evropskou řeku. Více než 2800 kilometrů od pramene Dunaje v bavorském městě Donaueschingen v Černém lese až po jeho ústí v Černém moři odpádloval vedvou etapách v letech 2015 a 2016. Prošel vyschlým říčním korytem, překonal desítky peřejí, zdymadel, přehrad a plavebních komor, často v nesnesitelné výhni, nebo naopak v dešti, silném protivětru a vysokých vlnách od projíždějících parníků,remorkérů a nákladních kontejnerů. Projel deseti evropskými zeměmi a čtyřmi hlavními městy – Vídní, Bratislavou, Budapeští a Bělehradem. Své putování zakončil přeplutím Černého moře z Ukrajiny do Rumunska.

"Autor v červnu 2014 nasedl v Praze do kajaku a po šestnácti dnech a 881 tvrdě odpádlovaných kilometrech přistál u majáku Kugelbake v Severním moři. Touto výpravou po stopách legendárního lachtana Gastona, který během povodní v létě 2002 uplaval 300 km z pražské zoo až do Lutherstadtu Wittenbergu, a české princezny Markéty Přemyslovny, která se před více než osmi sty lety provdala za dánského krále Valdemara II. a odplula po Labi do Dánska, si autor splnil dávný sen. V době svého mládí nemohl takovou expedici uskutečnit kvůli absurdní německo-německé hranici, která do roku 1991 rozdělovala Labe na dvě části. Cestou poznal mnoho romantických zákoutí, ale zažil též nebezpečné chvíle uprostřed plavební dráhy obrovských kontejnerů za asistence metrových vln, průtrží mračen a ostrého severáku."

Proti hlouposti ani sami bohové nic nezmohou... Vynález Pozitronové pumpy, která umožňuje čerpat z blízkého paralelního vesmíru téměř zadarmo a neomezeně energii, přivedl lidstvo do éry hojnosti a blahobytu. Skupina vědců však zjišťuje, že oba vesmíry jsou těmito energetickými přenosy narušovány. Nepřestaneme-li Pumpu používat, oba vesmíry zaniknou. Jenže jak přinutit lidi, aby se vzdali svého pohodlí? Zkuste se vzdát elektřiny. Román patří k Asimovovým nejlepším. Kniha – dle autorových slov psaná „nad hranicemi možností“ – zaujme především svým obrovským citovým nábojem, což se od autora „technokrata“ příliš neočekává. Ani sami bohové určitě patří do zlatého fondu science fiction.