Druhý svazek českého překladu vztahové psychoanalýzy představuje sborník významných prací, které formovaly tradici americké psychoanalýzy v posledních dvaceti letech. Obsahuje příspěvky z let 1991-1994, které kombinují teoretické koncepce s klinickými příklady. Vývoj vztahové tradice se odráží v analýzách pacientovy interpretace analytikovy zkušenosti a subjektivity, což podtrhuje důležitost osobního vztahu v analytické situaci. Dále se zaměřuje na klinické studie disociace a přenosu u dospělých obětí sexuálního zneužívání v dětství, a na pojetí pohlavní příslušnosti jako komplexní a dynamické kategorie. Příspěvky ilustrují vyjednávání paradoxu v analytickém procesu a rozlišení tří říší nevědomí, které objasňují rozdíly mezi psychickou strukturou a obsahem. Zaznamenávají také, jak konflikt a trauma ovlivňují duševní život a mohou vést k disociativním stavům. Důraz je kladen na neredukovatelnost subjektivity analytika a postavení psychoanalýzy v širším kontextu. Každý příspěvek je doplněn úvodním slovem editorů a doslovem autora, který reflektuje další vývoj jeho myšlení.
