Ivan Borkovský

Byl ukrajinský archeolog specializující se na dějiny raného středověku, působící především na území Prahy a mapující tedy vývoj pražské aglomerace ve středověku. Patří k zakladatelským osobnostem české středověké archeologie.

Pocházel z rakouské Haliče. Po převzetí moci bolševiky v Rusku emigroval roku 1918 do Prahy, kde na rok skončil v internačním táboře. Pak vystudoval archeologii na FF UK (1922–1929). Na počátku své kariéry se chtěl věnovat eneolitu, ale v roce 1925 začal velký archeologický výzkum na Pražském hradě a Borkovský se ho zúčastnil, od roku 1926 již jako asistent Karla Gutha, vedoucího tohoto výzkumu. Od roku 1930 se staral o sbírky J. A. Jíry na Hanspaulce a analýza zde uložené raně středověké keramiky mu pomohla rozlišit tzv. pražský typ (publikace 1940). V letech 1933–1945 byl profesorem archeologie a dvakrát také rektorem na exilové Ukrajinské svobodné univerzitě v Praze.

V roce 1943 se stal vedoucím výkopových prací na Pražském hradě a této činnosti se věnoval do roku 1974. Roku 1961 obhájil doktorskou dizertační práci Pražský hrad ve světle nových výzkumů. Mimoto provedl na území hlavního města další výzkumy, např. v Anežském klášteře, Betlémské kapli, Bartolomějské ulici, účastnil se i výzkumu na Vyšehradě. Po druhé světové válce pokračoval s pracemi na Pražském hradě, v roce 1952 objevil kostel Panny Marie mezi II. a IV. nádvořím.

V letech 1947–1954 provedl archeologický výzkum na Levém Hradci, kde objevil rotundu sv. Klimenta.

Je pohřben spolu se svou partnerkou, archeoložkou Libuší Jansovou a jejím otcem malířem Václavem Jansou na Olšanských hřbitovech v Praze.