Thomas Leoncini Pořadí knih

Christian je bohatý realitní makléř, jenž vlastní porsche a žije v honosné vile. Když se mu konečně podaří uzavřít výnosný obchod, na kterém delší dobu pracoval, vůbec se necítí tak, jak doufal. Začne se sám sebe ptát: jsou peníze, ambice a úspěch opravdovým klíčem ke štěstí? Začne sledovat tajemné anonymní vzkazy, které mu někdo neznámý zanechává. Ty jej zavedou do nedaleké přírodní rezervace, v níž postupně objevuje nečekaná znamení osudu, a jeho putování tak získává spirituální rozměr. Na této dobrodružné pouti jej doprovází Joshua, rezavý kocour, který ho za žádnou cenu nechce opustit. Ztracen v pokojné přírodě plné skrytých krás se Christian setká s bývalým manažerem, jenž nalezl útěchu v samotě, s tajemnou jeptiškou, mladíkem žijícím mezi zvířaty a dalšími postavami duchovního i světského založení, jež ho postupně přivádějí k zamyšlení nad dokonalostí, o niž se celý svůj dosavadní život pokoušel, ale které ve skutečnosti nikdy nedosáhl. Tato nečekaná pouť mu pomůže pochopit skutečný smysl života a štěstí.

Italský publicista Thomas Leoncini ve své knize přináší rozhovor s papežem Františkem. Je svědectvím toho, že i přes svůj vysoký věk zůstává papež mladý duchem a plný naděje. V upřímném a naprosto otevřeném rozhovoru se nám odhaluje muž, jenž s otevřeným srdcem naslouchá těžkostem mladé generace i celé naší společnosti a kterému tyto problémy rozhodně nejsou lhostejné. Citlivě, ale i s nakažlivým elánem a humorným nadhledem vypráví o svých životních zkušenostech, o bolesti i o naději, s níž se dívá na nezhojené rány naší společnosti. Rozhovor jde přímočaře k jádru věci, dotýká se těch nejpalčivějších problémů dneška, jakými jsou korupce, využívání mladých lidí, ekologická krize, nukleární nebezpečí či otázka migrace. František hovoří bez obalu o problémech naší vykořeněné společnosti, touze po moci, zastrašování a zotročování slabších, šikaně, sociálních sítích, nejrůznějších závislostech i nutnosti dialogu mezi mladou a starší generací. Zamýšlí se nad vztahem dnešního člověka k Bohu, dotýká se tématu viny a odpuštění, zdůrazňuje potřebu milosrdenství a pokorného naslouchání. Celým rozhovorem se jako Ariadnina nit táhne naděje, pokora, víra v mladou generaci a v možnost obnovy – Františkova slova burcují, ale současně říkají: „nic není ztraceno“.