Marie Macková Pořadí knih

Do Broumova roku 1866, vyrabovaného pruskými vojáky, přichází hraniční inspektor finanční stráže Eduard Plischek. Na hranicích vládně nejistota a pašeráci toho bohatě využívají. Když dojde k vraždě dohlížitele finanční stráže, který je nalezen mrtev ve vápencové štole, je na Plischkovi, aby odhalil, komu mladý a v uniformě více než dobře vypadající muž překážel natolik, že musel být definitivně odstraněn. Ale měl být obětí skutečně on? Kromě toho se zdá, že někdo od finanční stráže jde místním pašerákům na ruku, a dokonce i respicient Fabian má svá pečlivě střežená tajemství. Hned několik místních zelenookých krásek by navíc mohlo být tajemnou rusalkou od Liščího potoka, kterou lidé zahlédli mizet ve vodě s otýpkou klestí. Je evidentní, že zkušeného vyšetřovatele čeká více než zapeklitý případ.

Kordonistova dcera Hermína zdědila po svém otci bystré oči i úsudek. Jako kasárenská hospodyně v hraničním okrsku vidí zblízka malé i velké poklesky lidí z hraničních hor: od pašování zboží a daňových podvodů až po žhářství a vraždy. Zároveň sleduje úspěchy i pády mužů od finanční stráže. Ti se střídají, někdy i hodně rychle, ale kasárenská hospodyně zůstává. A když dojde na konec života, přijde na její místo jiná: třeba Zefi nebo Erži. Pevný bod v životě financů, loajální, ale rozhodně ne hloupá…

Komisař finanční stráže Eduard Plischek přijel na slavnost položení základního kamene novostavby státní tabákové továrny, jenže velmi záhy stál nad tělem mladé dělnice utopené v horském potoce. Do pátrání se připlete Anna, přítelkyně mrtvé, nebojácná a odhodlaná mladá žena. Právě ona odlupuje vrstvy přerývajících se dějů, až se dostane k podstatě prosté a hořké jako život v horské vesnici. Eduard Plischek je však především úředník finanční správy, proto dřív než usvědčit vraha se musí pokusit rozplést loterijní podvod…

Všechno to začalo nálezem rozlámané bedny s rukavičkami, ke které se nikdo nehlásil. A protože se jednalo o zboží zahraniční, předali četníci nález komisariátu finanční stráže v Králíkách… Podivného případu se tedy ujímá komisař Eduard Plischek, který svěří vyšetřování novému vrchnímu dohlížiteli. Jenže pak zmizí oblíbená pouliční zpěvačka, která se přes týden živila jako hadrnice. A aby toho nebylo málo, komplikují Plischkovi život spory, které vyvolává manželka nového vrchního dohlížitele. Dokonce i kolegialita, kterou až dosud považoval za samozřejmou, se ukáže jako nanejvýš problematická…

Podvod je delikt, jehož definice existovala ve všech moderních právních systémech a zůstává určený až do dnešní doby. Kromě toho jde o jednání, které je vnímáno a také diskutováno v širokém obecně společenském, ne jenom striktně právním vymezení. Každá doba však podvodné jednání zpracovává svým způsobem, brání se mu prostředky sobě vlastními, vymezuje se proti němu podle aktuálních zvyklostí, případně jeho určitou variantu toleruje, resp. dokonce v jistém smyslu akceptuje, v krajní poloze výjimečně i oceňuje. Nad tím vším se zamýšleli autoři kolektivní monografie zachycující problematiku v časovém rozpětí od 16. až po 20. století především na území českých zemí, ovšem v širokých souvislostech nejenom geografických.

Kongregace Nejsvětějšího vykupitele, redemptoristé, mají v našich zemích to štěstí, že jsou relativně mladou řeholí, v zaalpském prostoru se etablovali až v 19. století. Takže se nestali jako jezuité symbolem „temných časů“ protireformace. V 19. století s nimi sice úspěšně soutěžili v prvenství negativních obrazů ultramontanismu, pro liberály vrcholu katolického tmářství, nicméně historická paměť společnosti byla v jejich případě milosrdná, dnes jsou skoro zapomenuti. Zmíněni bývají tak maximálně v kontextu dějin jednoho z největších poutních míst naší země, Svaté Hory u Příbrami. Ale právě proto, že v 19. století byla jejich role v katolickém prostředí výrazná a také velmi specifická, zároveň však pro prostředí českých zemí minimálně zpracovaná, mohla by tato knížka přispět k jejich bližšímu poznání.

„Dlouhé“ 19. století, doba od konce 18. věku do vypuknutí první světové války, nebylo jen stoletím zrodu občanské společnosti, dobou dotváření politických struktur, diplomatických jednání, málo trvanlivých mírových smluv a válek. Vcelku bez ohledu na to, jaký politický režim zrovna panoval, lidé jedli, bydleli a oblékali se, zakládali rodiny, vychovávali děti, stárnuli a umírali. Cestovali, bavili se, četli (móda číst je skutečným fenoménem 19. století!), dokonce začali sportovat. Větší pozornost věnovali hygieně osobní, příbytku i hygieně komunální. Třebaže konkrétní podoba všech těchto činností závisela na jejich sociálním postavení a finančních možnostech, tvoří skutečnou náplň lidského života, jak dokládá široká typologie pramenů. Autoři pracovali s deníky a pamětmi, korespondencí, účty, s dobovou odbornou literaturou (právnickou, pedagogickou, lékařskou), s tiskem i obrazovými prameny a zjistili, že naši předci, kteří zalidnili 19. věk, se od nás zas tolik nelišili.