Josef Kainar Pořadí knih (chronologicky)

V knize Josefa Kainara nazvané Ubu se vrací a jiné hry jsou sebrány všechny původní a úplné divadelní či rozhlasové hry, včetně libret a synopsí, které byly publikovány, nebo se dochovaly jako rukopis či strojopis, respektive, u nichž se podařilo prokázat, že je napsal Kainar . Celkem je zde přetištěno jedenatřicet literárních děl. Soubor obsahuje dramata inscenovaná a známá, jako například revui Cirkus Plechový, jejímž byl Kainar spoluautorem, či již samostatně vytvořené celovečerní hry Ubu se vrací, Zlatovláska a Nebožtík Nasredin, vedle textů veřejnosti naprosto neznámých (uvést lze především další zpracování ubuovského námětu pojmenované Ubu pokračuje… nebo hříčky Mraky, básník a moucha, Rozhovor po koncertě, Zničený odkaz aneb zánik nihilistického klubu, Zpožděný vlak, Sen Jákobův či třeba výstup s postavami Spejbla a Hurvínka Rozhovor o poezii). Josef Kainar se v knize ukazuje jako dramatik širokého talentu, který dokáže tkát básnicky košaté obrazy i být ostře kriticky sžíravý, leč také ho na základě jeho dramat lze zahlédnout jako autora, který pod vlivem historických okolností měnil své společenské postoje. – Vychází za velkorysé podpory Ministerstva kultury ČR. Další informace https://akropolis.info/kniha/kainar-hry/.

Texty Josefa Kainara (1917 1971) měly k hudbě vždy velmi blízko. Verše obsažené v tomto výboru pocházejí z útlé knížky Miss Otis lituje (Mladá fronta, 1969) a ze souboru s názvem Stará a nová blues (Československý spisovatel, 1984), který uspořádal Miloš Podhorský. Ať už se jedná o volné překlady existujících zahraničních šlágrů či o Kainarovy vlastní verše, vesměs všechny texty z tohoto výboru si čtenář může i "zanotovat".

Nový výbor z díla jednoho z nejvýznamnějších i nejoblíbenějších básníků 2. poloviny 20. století, který byl rovněž dramatikem a autorem písňových textů, fotografem, kreslířem a hudebníkem; editor Vladimír Justl.

Nový výbor z básní, písní a blues od klasika moderní české poezie.

Antologie z celoživotního díla významného představitele moderní české poezie.

Svazek shrnuje autorovu tvorbu z posledního tvůrčího období (1960-1971). Obsahuje sbírky: Lazar a píseň, Moje blues, Včela na sněhu, Nevídáno-neslýcháno. Základním motivem veršů se stává hořký životní pocit, smutek v mezilidských vztazích a nostalgické zachycení své vlastní niterné atmosféry.

Výbor představuje básníkův umělecký a lidský vývoj od prvních veršů až po vrcholné období 60. let.

Obsahuje -Tulák spí na louce -Dvůr a jiné verše -Příběhy a menší básně -Osudy -Nové mýty

Josefa Kainara proslavily zejména písňové texty a básně pro dospělé čtenáře, ale část své tvorby věnoval také dětem. Naše leporelo je toho důkazem. Jeho verše o lidech a zvířátkách, plné hravého, laskavého humoru, doplnil ilustracemi "otec" oblíbeného Krtečka Zdeněk Miler. 3. vydání. -- zdroj: www.kosmas.cz --

Soubor vycházející hlavně z autorových epických textů, z básnických příběhů a osobitých blues, má být "vůdcem" na cestě k poznání "dospělé" poezie.

Písně a verše související s blues a s dalšími formami jazzu, s nimiž se autor seznamoval od mládí až do konce života. Tyto texty vznikaly nejen z podnětu melodie či hudebního motivu, ale od sklonku 50. let některé jazzové a bluesové prvky inspirovaly autora při hledání nových básnických postupů.

Verše, které na pozadí přírodních jevů, obrazů a nálad vyjadřují úzkost, stesk, osamělost, smutek (Zima leží ve mně / jak pusté pole /.... Na hrobech je moje jméno / Černý smutek má mé jméno), strach z barbarské civilizace (Ptactvo vyhnané z rájů / zdřevěnělo na větvích / barbarskécivilizace / ... Obklopen elektronickými mozky / v epoše hromadných smrtí), zážitky z minulé války (Z hmoty antihmota / z života antiživot / z člověka pes), také však touhu, víru a mužné odhodlání utkat se s životem (Chtěl bych být stéblem na kterém zahraje / vítr divokou fugu devíti smyčci).

Za svého života vydal Kainar osm básnických sbírek, z nichž poslední nese název Moje blues (1966). Mezi roky 1966-1971, kdy v listopadu zemřel, však publikoval nové verše v několika časopisech a novinách (poslední báseň Vstávání se objevila v říjnu 1971 v Tvorbě). A právě z těchto veršů uspořádal dr. Miloš Pohorský sbírku Včela na sněhu (1982). A proč se jmenuje zrovna Včela na sněhu? Editor si půjčil právě tento Kainarův verš, protože se mu zdálo, že vystihuje vratkost básníkova působení i bezbrannost jeho slov.

Výbor z poezie. Vybral a uspořádal Vilém Kún ; kresby J. Kainar

Výbor z básníkových sbírek Nové mýty, Příběhy a menší básně, Osudy, Moje blues, Veliká láska, Lazar a piseň, Jižní Morava, Člověka hořce mám rád a z posledních veršů.

Výbor z celoživotní tvorby jednoho z představitelů české poezie druhé poloviny 20. stol. Blues o černém kožíšku: Některé holky si myslí že svět je černý kožíšek, no vážně některé holky si myslí že svět je kožíšek a pro ně na míru kup mi ho, co ti to udělá krásně se krásně chundelá...

Výbor z milostné poezie Básník, těžící z přírodních i civilizačních obrazů, obnažuje kořeny i současnost lidské existence. Kniha obsahuje např. básně První milenci, Zklamání na jaře, Cvrček, Nevěrný, Šárka, Taková láska, přičemž její osu tvoří cyklus básní Blues, v nichž je užito hovorového jazyka.

Reprezentativní výbor z poezie J. Kainara, usilujícího o postižení lidského údělu v syrové všednodenní realitě, v realitě utvářené současnou civilizací a současným sociálním úsilím, a uplatňujícího v tvorbě intelektuálníobraznost, zahrnuje v úvodním eseji básníkův umělecký profil, verše tištěné i rukopisné, Kainarův životopis otištěný mezi básněmi, jeho citáty o poezii, dopisy A. Řeřábka, F. Halase a J. Trägra a fotografické portréty básníka.Výbor doplňuje mikrodeska, na níž ukázky z Kainarovy tvorby recituje J. Abrhám.

Přírodní krásy i kulturní památky Česka a Slovenska na 290 velkoformátových fotografiích s popisem v češtině, angličtině, němčině, francouzštině a ruštině.

Satirické básně s drobnými kresbičkami autora jsou kritikou lidské pošetilosti, v některých zase sahá autor k autokritice.

Moderní meditativní verše, v nichž se autor zamýšlí nad člověkem a jeho životním údělem, nad válkou, kterou tento člověk prošel (Strach se jmenoval helma / Strach se jmenoval zelené onuce / Strach byl muž / S velmi špičatou tužkou za stolkem ), verše, v nichž vyslovuje kritiku společnosti(Já vím, je ještě za horou ten čas, / kdy naše společnost lidská / přestane být společností / hlídací), a v nichž proti cizotě, nicotě, hrůze a samotě staví pozitivní lidský program (Chce se nám zpívat, / zpívat doopravdy, / a žít se nám chce, / žíti doopravdy, / a vědět proč nám hlava sedí na krku...)

Sbírka nevšední reflexivní poezie jednoho z nejvýznamnějších českých básníků obsahuje bohatou výrazovou i tematickou škálu moderní lyriky.

Sbírka veršů, k nimž autor (1917-1971) maloval i výtvarný doprovod, tvořivě využívá lidové poezie, kterou osobitě pozměňuje a rozvíjí. Inspirován dětskými říkadly, rozpočítadly, lidovým humorem, vtipem a hrou se slovy, vytváří Kainar v jejich duchu drobné básnické příběhy o zvířatech, lidech i věcech moderního světa, které se mnohdy formou i obsahem blíží jeho básním "pro dospělé" svou intelektuální povahou.

Drobná knížka říkadel Josefa Kainara vyšla poprvé v roce 1948 s téměř secesními obrázky Zdenka Seydla. Autoři se u druhého vydání rozhodli nejen obměnit říkadla, ale ilustrátor v roce 1961 knížku nově ilustroval. Čas neubral na svěžesti veršů básníka a obrázky výtvarníka jsou i na dnešní dobu moderní a nevšední. Titul je určen malým dětem, aby se říkadla předčítáním naučily nazpaměť, ale jak už to u dobrých knížek bývá, potěší jistě i čtenáře mnohem pokročilejší.

Reflexivní lyrika s originálními asociacemi a obrazy, jejíž verše, stylizované často hovorovým jazykem, vyjadřují lidské city a vztahy a uvažují nad láskou, stářím i mládím, nad prací a životním posláním.

V této sbírce básní uvažuje autor o nezdolnosti člověka, o jeho tvrdé cestě stoletími, o maďarské kontrarevoluci, zastavuje se u lůžka nemocných, zamýšlí se nad krásou přírody i bohatstvím života. Jednotící myšlenkou celé sbírky je láska k člověku a hluboké porozumění pro všechny jeho radosti, bolesti i slabosti. Stejný cit projevuje básník i pro všechny předměty, které ho obklopují. Vidí v nich (podobně jako Čapek) živé, ale mlčenlivé společníky.

Vtipná i vážná komedie básnicky zpracovává legendární postavu lidového mudrce a veselého blázna Nasredina, který osvobodí rodné městečko Akšehir, obléhané Timurovým vojskem. Po návratu domu je obviněn lstivým správcem z velezrady a ubit vlastními spoluobčany. Než zemře, odpoustí všema vyprosí si na andělovi smrti, aby jeho moudrost, vtip a láska žila navždy mezi lidem.

Průvodce krásami jižní Moravy. abecední průvodce po kraji: Dr. Radmil Tomášek fotografie: Vilém Reichmann, Karel Otto Hrubý, Jindřich Grepl, Karel Neubert, Ladislav Neubert, Marie Šechtlová, Jaroslav Vajdiš, Václav Hortvík, archiv Národního muzea v Praze doprovodné texty jsou přeložené do angličtiny (Till Gottheinerová), do francouzštiny (Zuzana Tomanová), do němčiny (Helena Krausová), do ruštiny (Jelena Rjuriková) 1. vydání

Básnický obraz význačných událostí našeho dnešního života. Vedle veršů vyslovujících příběhy a city prostých lidí a přibližujících se mnohdy jednoduchostí básnického výrazu poesii lidové, obsahuje sbírka básně, zachycující vmonumentálních liniích hluboký obsah našeho vlastenectví a slavných tradic, jejichž odkaz je vepsán i v tvář české krajiny (Krajinou Zdeňka Nejedlého). Všechny básně sbírky, jež byla poctěna státní cenou za rok 1954, jsou proteplenyláskou k lidem a k životu a důvěrou v radostný zítřek ("hodinky srdce, / ty ať ukazují / svět, jaký bude zítra, pozítří"). (S použitím studie F. Buriánka.)

Lidovou českou pohádku, kterou napsal Karel Jaromír Erben, zná téměř každý. Už v roce 1952 se této látky chopil básník Josef Kainar a napsal nejdříve veršovanou hru pro loutky o čtyřech obrazech. V roce 1958 se ke Zlatovlásce vrátil, přebásnil, upravil ji a dal tak pohádce půvabnou veršovanou podobu. Kainarova Zlatovláska vychází počtvrté a je určena dětem od šesti let. Jako všechna předchozí vydání i toto doprovázejí ilustrace Aleny Ladové.

V knize Veliká láska dal Josef Kainar sbohem své básnické minulosti a bez výhrad přešel na frontu bojové poesie socialistické. Nemalou oporou byl mu při tom V. Majakovskij, ale Kainar je natolik silná básnická individualita, že umí jeho vliv přetvářet po svém a v několika básních se už dobrat vlastního nového výrazu. V úvodu své knihy polemisuje s básníky staré doby, s bolestíny a snílky a sám se přihlašuje k revoluční třídě, která sní stále pod parou a která fantasii proměňuje ve skutečnost. V dalších číslech se pak vyrovnává s exkomunikačními akty papeže, s anglickými lordy, s domácími kapitalisty, kavárenskými intelektuály a pod. Kromě básní takto zaměřených obsahuje kniha i mohutné básnické vyjádření sucha z roku 1947 i pomoc SSSR, obraz dělnického vůdce Hybeše, báseň o Stalinovi, překrásnou báseň na radost, verše o údernících, topičích z lokomotiv, jeřábech a pod. Úhrnem je to kniha, která je dalším podstatným obohacením naší slibně se rozvíjející poesie.

Poesie 1940 - 1943 Jde o básně připomínající příběhy, ve kterých - jako v Nových mýtech (1946) - autor sděluje své absurdní pocity z lidské existence, které geniálně rozvinul ve svých dalších dílech. Básník popisuje úděl moderního člověka, který je manipulován do uniformity strojové civilizace.V jeho životě se projevují dozvuky války, nejistota míru.

Josef Kainar navazuje na halasovskou linii naší meziválečné poezie. Za okupace ho společné pojetí života sblížilo s několika dalšími básníky, s Jiřím Kolářem, Ivanem Blatným a Jiřinou Haukovou, i s několika mladými výtvarníky, tak vznikla skupina 42, k níž měl svou tehdejší tvorbou blízko i Oldřich Mikulášek. Ošklivost protektorátního světa jen podtrhla tendenci mladé básnické generace po střízlivosti pohledu na životní realitu, jejich úsilí vidět skutečnost nepřikrášleně, bez tradičních poetických sebeklamů, vidět syrovou skutečnost světa, v němž musí žít moderní člověk. Taková je i poezie Kainarova. Sbírka Nové mythy je vyvrcholením prvního období Kainarovy tvorby, podle některých kritiků je to také Kainarova vrcholná sbírka vůbec. Kainarova poezie odkrývá nechutnou a absurdní tvář skutečnosti. I člověk je tu viděn ve své ubohosti a odlidštěnosti.