Jonathan Culler Knihy

Jonathan Culler (* 1944) patří k nejvýznamnějším literárním teoretikům a jeho Krátký úvod do literární teorie (česky 2002, 2015) se těší trvalé oblibě v USA i u nás. Teorie lyriky si klade za cíl přistoupit k oblasti lyrické poezie pružně a nedogmaticky, přitom ale s vědomím bohatých vnitřních vazeb tradice básnického psaní, poslechu a čtení, které se osvědčují v autorské i čtenářské zkušenosti, a tím ustavují jednotu žánru. Oproti hermeneutické otázce po smyslu básnického textu Culler zdůrazňuje to, o co báseň jazykově usiluje a čeho svou výpovědí dosahuje: v centru zájmu se tak ocitá například oslovování, chvála a hana či rytmus a rituál. Culler využívá teoretických podnětů, jež nachází například v díle G. W. F. Hegela, T. W. Adorna či fenomenologicky zaměřené K. Hamburgerové, ale současně svou úvahu vždy odvíjí od konkrétních příkladů a dbá na to, aby kniha mohla sloužit i jako učební úvod.

Předkládaný svazek tří studií amerického poststrukturalisty, představitele tzv. Yaleské školy, se zabývá různými naratologickými otázkami, dokumentuje proměny v této oblasti. Studie představují zkoumání teorie fikce, diskurs a diskursivní sílu narativu, ilustrováno na Oidipově příběhu. Autorův zájem o diskurs souvisí se současným literárněteoretickým a filozofickým uvažováním v rámci poststrukturální a postmoderní kritiky tzv. velkých vyprávění. Culler se ve svých studiích opírá o klasické přístupy narativní teorie pro analýzu textů, zkoumá vztah mezi vypravěčem a jeho posluchači, viz studie „Vševědoucnost“. V Cullerově optice je věcí autorského záměru, co a kdy čtenáři sdělí, a je tedy zavádějící vycházet z apriorního vypravěčského vědomí. Studie jsou dokladem nepředpojatého a racionálního kritického přístupu. V českém literárním prostoru je autor znám dvakrát vydaným Krátkým úvodem do teorie literatury (2002, 2015). — Svazek obsahuje též komentář a bibliografii.

Krátký úvod do literární teorie (orig. 1997, česky Host 2002) patří mezi nejoblíbenější a nejpřekládanější literárněteoretické příručky. Jeho úspěch spočívá v schopnosti srozumitelně vyložit složité poetologicko-filozofické úvahy a v přístupu k literatuře jako dynamickému a otevřenému myšlení, které se prolíná s dalšími disciplínami, jako jsou filozofie jazyka, hermeneutika, sémiotika, psychoanalýza a kulturální studia. Autor si uvědomuje, že zpochybnění či „otevření“ problému může mít větší význam než poskytnutí definitivní odpovědi. Cílem není vyčerpávající výklad teoretických směrů nebo přesné definice literárních jevů, ale spíše představení různých postojů k tématům, jimiž se současná teorie literatury zabývá. Velký prostor je věnován úvahám o pojmech teorie a literatura. Trvalý zájem o tuto práci vedl autora k aktualizaci a rozšíření textu o nové pasáže, včetně zcela nové kapitoly „Etika a estetika“ a doplněné bibliografie.

Examines the works, methods, and widespread influences of the father of modern linguistics, whom the author ranks with Durkheim and Freud

With an emphasis on readers and reading, Jonathan Culler considers deconstruction in terms of the questions raised by psychoanalytic, feminist, and reader-response criticism.

This widely acclaimed work remains an important and vital work of literary scholarship. Covering semiotics, reader response criticism, and the value of the apostrophe, this work provides a detailed analysis of literary criticism

Culler's most famous work, Structuralist Poetics has never been out of print since first publication in 1975, selling over 20,000 copies. It introduced a new way of studying literature by attempting to create a systematic account of the structure of literary works, rather than studying the meaning of the work. Culler's new preface answers some of the criticisms levelled at his approach and details how it is still as relevant today as when it was first published.

Roland Barthes was the leading figure of French Structuralism, the theoretical movement of the 1960s which revolutionized the study of literature and culture, as well as history and psychoanalysis. But Barthes was a man who disliked orthodoxies. This book surveys Barthes' work in prose.

This work explores the role of the literary in theory, with wide-ranging analysis of key concepts and disciplinary practices.

What sort of thing is a lyric poem? An intense expression of subjective experience? The fictive speech of a specifiable persona? Theory of the Lyric reveals the limitations of these two conceptions of the lyric—the older Romantic model and the modern conception that has come to dominate the study of poetry—both of which neglect what is most striking and compelling in the lyric and falsify the long and rich tradition of the lyric in the West. Jonathan Culler explores alternative conceptions offered by this tradition, such as public discourse made authoritative by its rhythmical structures, and he constructs a more capacious model of the lyric that will help readers appreciate its range of possibilities. “Theory of the Lyric brings Culler’s own earlier, more scattered interventions together with an eclectic selection from others’ work in service to what he identifies as a dominant need of the critical and pedagogical present: turning readers’ attention to lyric poems as verbal events, not fictions of impersonated speech. His fine, nuanced readings of particular poems and kinds of poems are crucial to his arguments. His observations on the workings of aspects of lyric across multiple different structures are the real strength of the book. It is a work of practical criticism that opens speculative vistas for poetics but always returns to poems.” —Elizabeth Helsinger, Critical Theory