Jiří Černický Pořadí knih

Máte za to, že je nemožné vypravit se do nejtemnějšího srdce Afriky, Zairu neboli Konga, pěšky s batohem na zádech a s jedním dolarem na den? Není mnoho těch, kteří něco takového uskutečnili. Na počátku devadesátých let, pár let po revoluci, se Jiří Černický vydal „jen tak nalehko“ prozkoumat jedno z nejtajemnějších, nejméně probádaných a nejnebezpečnějších území na světě, rozlohou rovnající se třetině Evropy. Bylo to místo, kde chyběla téměř jakákoli infrastruktura, kde nebyla nafta ani voda a kterému dlouhodobě vládl jeden z nejhorších diktátorů Mobutu Sese Seko. Nebyla to cesta ledajaká, byla to cesta umělecká a měla jistý charitativní účel. Nejde proto autorovými slovy ani tak o „cestopis jako spíše pokus vzájemně propojit dvě oblasti, které podle mého názoru obě reprezentují emoci prázdnoty“. Vedl ji étos snahy o oboustranné překlenutí zanedbaných regionů nacházejících se na periferii, na okraji zájmu, míst bez perspektivy osobního růstu. Současně to ale také bylo dobrodružství plné nebezpečí ve formě slídících jaguárů, nadržených pohraničníků, častého hladu, průjmu a jiných hrozících nemocí, ztroskotání, neustálého bahna a neprostupné džungle či uprchlíků z rozhořívajícího se konfliktu ve Rwandě. Ale také neobyčejných živočichů, květin, barev, vůní, neopakovatelných zážitků a neočekávané lidské velkorysosti.

Kniha poezie předního českého vizuálního tvůrce čerpá nejen z atmosféry listopadových událostí roku 1989, ale i z portrétů zpustošené a zdevastované ústecké krajiny, z jejíhož depresivního dosahu autor často prchal do svého imaginárního světa. Známý výtvarník Jiří Černický není básníkem pravidelným, přesto je však básníkem v pravém slova smyslu, a to velmi originálním. Většina básní v jeho knize vznikla v měsících kolem listopadu 1989. Poezie to byla zpočátku chladná, dolovaná až kdesi z geologických hlubin, ale druhým koncem svého oblouku se nořila do hlubokých štol intimity. Domov a cizina, chaos i řád, kosmos i vědomí. Bohatství poloh, témat a motivů. Verše "jurodivého vizionáře" něco pamatují, mají však stále sílu nést. Tryská z nich energie sytící změnu. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Katalog výstavy, Galerie Rudolfinum, Praha, 27.1.-10.4.2016. Jiří Černický připravil pro Galerii Rudolfinum specifický projekt, vycházející z cyklu víc než padesáti kreseb a čítající stejný počet objektů a instalací, z nichž více než polovina vznikla přímo pro výstavu. Pro umělce charakteristická environmentální, sociální a para-vědecká tématika zůstává, vyjevuje se zde však v posunutém modu – Jiří Černický tematizuje setkání vysokého a nízkého, očekávaného a překvapivého, nechá do sebe narážet artefakty a prostředí, díky kterému je za artefakty máme považovat. Černický nám dává nahlédnout do kuchyně přírodovědce, sběrače, pozorovatele, a zároveň šíleného vědce, který se nebojí vzít za matérii živé lidské tělo. Ať je sen Jiřího Černického jakkoliv příjemný, temný anebo divoký, nikdy nevíme, co přesně znamená.

"12. dubna 1961. Toto datum patří k nejvýznamnějším v dějinách lidstva. Vyvrcholily jím závody dvou supervelmocí v dobývání kosmu. A je až absurdní, jak málo se o tak významné události dnes ví a jakým tajnůstkařením je dosud opředena. Když Gagarin po návratu z vesmíru přistál nouzově v poušti kdesi v Kazachstánu, v troskách kabiny jeho lodi se našel záhadný předmět, který se v ní před startem nevyskytoval. Byla to jakási tyč se světelným svazkem zářivě zlatých vláken, a jak vědci po zevrubnějším bádání zjistili, zdrojem neuvěřitelně silné energie. Moskva si po léta se záhadnou „Gagarinovou věcí“ nedokázala poradit, a tak byla nakonec Chruščevem předána jako vstřícné gesto řešení karibské krize prezidentu Kennedymu do USA, kde byla podrobena dlouholetému výzkumu v NASA. Teprve v našem tisíciletí se Gagarinova věc dostává do rukou několika studentů z bývalého východoevropského bloku a je podrobena zkoumání a rekonstrukci co umělecký objekt. Dokonalá fikce i v Americe známého výtvarníka Jiřího Černického (jeho dílo je tam zastoupeno v mnoha prestižních galeriích) je doložena mnoha dokumentárními fotografiemi a dokonce suchou restaurátorskou zprávou, takže je ještě někdo, kdo neuvěří v existenci Gagarinovy věci? Umělecky vypravená knížka v typografii Marka Pistory vychází 12. dubna ke 45. výročí vstupu člověka do vesmíru.."

Originální autorská pohádka známého výtvarníka Jirky Černického (nositele ceny Jindřicha Chalupeckého) je moderní verzí mytické pohádky. Sasanka, která je pravnučkou samotné Medúzy, uvízne na dně Sladkého moře konzumu někde u řeckých ostrovů. A tady končí všechna legrace. V tomto moři přestávají platit i kouzla Sasančina mytického světa. V napínavém a čtivém příběhu děti samy vycítí nebezpečí, které současnému člověku skýtá hltavý konzum supermoderní techniky. V tom je kniha naprosto jedinečná. Jiří Černický si knihu sám ilustroval i nafotil.