Mária Modrovich, působící v New Yorku i Bratislavě, je autorkou, která se ve své tvorbě pohybuje mezi dvěma jazyky a kulturami. Její psaní, často reflektované v textech pro deník Sme, zkoumá různé aspekty života a perspektivy. Modrovich získala ocenění v literární soutěži Poviedka, což potvrzuje její talent a jedinečný autorský hlas. Její práce oslovuje čtenáře svým pronikavým pohledem a jazykovou obratností.
Príbehy z domáceho Mesta, dedinských domov aj zo zámorského City sú meandrami motívov a tém. Poviedkami prechádza spájajúca niť, existenciálny pocit akejsi dvojjedinosti. Hrdinka sa vracia k používaniu ľavej ruky, iná sa eroticky prikláňa k ženám, mužovi vyrastá dvojča priamo z hrude, dve ženy v librese sú jedna krajšia ako druhá, dve karimatky rozdelí rozchod partnerov a zostane na nich odtlačok toho druhého. Lu & Mira by mohli byť dve alebo jedna v zrkadle.
Prečo sa tieto ženy rozhodli združiť okolo bývalej speváckej hviezdy, prečo zanechali frajerov, rodiny a svoj domov, prečo vymenili „normálny“ život za izolovanú existenciu v lese? Ambiciózny novinár a opustená dcéra sa pokúsia zistiť viac.
Silvia prvýkrát necháva doma svoje dve deti a muža a cestuje do Kostariky pod zámienkou hľadania záhadnej tety, otcovej sestry, ktorá emigrovala za bývalého režimu. Silviin spiatočný let je pre pandemické nariadenia zrušený a ona s odstupom a s nejasným termínom návratu domov nenachádza, po čom pátra, ale, naopak, zisťuje, čo všetko je ešte stratené. Mária Modrovich (1977) je autorkou próz Lu & Mira, Tichý režim, Flešbek a Rozhovor s členkou kultu. Flešbek sa dostal do finálovej päťky ocenenia Anasoft litera 2018 a v roku 2019 bol nominovaný na Európsku cenu za literatúru. V roku 2023 Rozhovor s členkou kultu pre Mestské divadlo Žilina zdramatizovala Petra Fornayová a pre Teatr Ślaski v poľských Katoviciach Katarzyna Dudzic-Grabińska. Modrovich spoluorganizuje medzinárodný literárny festival Novotvar. Spolupracuje so Slovenským literárnym centrom a s časopisom VLNA.
Mária Modrovich tíz szövegben egy nő vagy több nő történeteit meséli el, akik szembesülnek a világ kicsinységével és hatalmas voltával. Elhagyta a sztereotípiákat, és egy pillanatra frissítőnek tűnt, ahogy a táj elsuhant az ablak előtt, a házak és kémények eltűntek, a hó vagy a meleg egyre nőtt. Az anyák ölében és térdén idegen gyerekek ültek és aludtak, jó volt egy pillanatra látni az arcukat, majd elhagyni őket, főleg hogy ne rúgjanak a székre, ne kiabáljanak. Flešbek: fehér homok a fenék alatt és a meleg Csendes-óceán, amely minden üreget kitölt. Flešbek: jéghegy és alatta sokkoló pálmák, dzsungel. Mangófák, helikopterek, vízesések, a dasyatis thetidis paradicsomai, felhőkarcolók kilátóteraszai, pácolt kígyók, karibi rummal, megfagyott árkok.
Z miesta, kde Fritz sedí v letiskovej pobočke Café Sacher, má priamy výhľad na mladú ženu, zúfalo objímajúcu telo svojho priateľa, aj na dieťa, pevne sa držiace svojej matky o pár metrov ďalej. Konečne sa vzájomne zaregistrujú, ale on ten zrkadlový výjav videl prvý. Možno to bol jeho pohľad, čo prinútil ženu pozrieť sa smerom k dieťaťu. Fritzovi imponuje sila výjavu, je to takmer škodoradosť: smiešne, keď dospelá žena pripomína bezmocné batoľa.