Венедикт Васильевич Ерофеев Pořadí knih (chronologicky)

Pít jednoduše jen vodku, třebas rovnou z láhve, to je marnost nad marnost a trápení duše. Míchat vodku s kolínskou je sice známý rozmar, ale není v tom nic patetického. Ale dát si stakan Balzámu kanaánského, v tom je i rozmar, i idea, i patos a navíc ještě nádech metafyziky,“ říká Benedikt „Věněčka“ Jerofejev v této knize. Rozmar, idea, patos a navíc ještě nádech metafyziky, jsou ovšem vlastní nejen Balzámu kanaánskému, ale i onomu typu humoru, který představuje novela Moskva – Petuški zpáteční. Navíc je to humor ruský, takže při něm chvílemi vstávají vlasy hrůzou a samozřejmě končí v slzách. Každopádně je to strhující čtení od první do poslední stránky.

''Zapiski psikhopata'' - yunosheskoe sochinenie avtora, vosproizvedennoe po rukopisyam - svoego roda dnevniku v pyati tetradyakh, datirovannykh oktyabrem 1956 - noyabrem 1957 goda. Zamechatel'no, chto i togda eto byl uzhe nastoyaschij Erofeev. 22 avgusta. Lezha v posteli vykurit' dve papirosy i porazmyslit' odnovremenno, dostojna li protekshaya noch' zaneseniya v otrocheskie moi ''Zapiski''. Esli vse-taki dostojna - vykurit' tret'yu papirosu... S nastupleniem sumerek pozvolit' sebe legkij 500 g zhigulevskogo piva, 250 g chernogo khleba i 2 papirosy (po 250 g vodki, litr piva i, dobavochno k khlebu, rybnyj delikates). V prodolzhenie zavtraka sledit' za potemneniem neba, razmyshlyat' o formakh pravleniya, dyshat' ravnomerno...