Virginie Grimaldi Pořadí knih

Juliane je devětatřicet, má sedmiletého syna, spořádaný život a nemá ráda překvapení. Její táta Jean je odjakživa nespoutaný živel a miluje všechno spontánní a nečekané. Takže když v jeho domě dojde k požáru a on se musí přistěhovat ke své dceři, o zábavu je postaráno. Jean byl vždycky jiný než ostatní otcové, doslova magnet na neuvěřitelné příhody, ale tentokrát se zdá všechno nějak mnohem intenzivnější…Domem se rozléhá divoký bigbít, na zahradě se má stavět indiánské týpí, dochází k šarvátkám se sousedem, poštou pravidelně přichází spousta nesmyslných produktů nakoupených v teleshoppingu a Jean věčně něco ztrácí a zapomíná… Juliane si zprvu myslí, že otcova podivínská nátura a nonkonformita se věkem prohlubuje, brzy si ale musí přiznat, že s ním zkrátka něco není v pořádku. A lékařské potvrzení této skutečnosti je prvním krokem cesty, která Juliane a celou rodinu po jeho boku ještě čeká.Někdy je prostě potřeba hodit za hlavu minulost i budoucnost, žít přítomným okamžikem a užívat si každý drahocenný den. Dokud totiž žijeme, stále je čas na všechno možné i nemožné.

Co když máme štěstí, které hledáme, přímo na očích? Sedmatřicetiletá Anna, matka dvou dospívajících dcer, se hroutí pod tíhou práce a nesplacených dluhů. S dcerami se potkává jen při snídani, celé dny a večery tráví v restauraci, kde pracuje jako servírka. Život jí utíká přímo před očima a ona ho pozoruje z bubliny, do níž se uzavřela. Sedmnáctiletá Chloé je velmi citlivá dospívající dívka. I když by ráda odjela do Austrálie, cítí povinnost najít si práci a začít pomáhat matce. Láska, kterou hledá u chlapců, nikdy nevydrží. Vždycky se nějak záhadně promění, jako Popelčin kočár po půlnoci. A pak je tu Lily. Je jí 12, je hrozně chytrá, ale lidi příliš nemusí. Mnohem líp se cítí ve společnosti svého potkana, kterého pojmenovala po svém nepřítomném otci. Hlodavci přece opouštějí loď jako první. Když Anna nečekaně dostane výpověď a vysoké odstupné, má dvě možnosti. Splatit všechny dluhy, najít si novou práci a zůstat ve svojí bezpečné bublině. Nebo naložit dcery do karavanu a vydat se na okružní cestu po Skandinávii.

Dvaatřicetiletá Julia určitě nesnila o tom, že by i jen dočasně chtěla pracovat jako psycholožka v domově pro seniory; zvolila tu možnost jako útěk od ztráty v rodině a hlavně útěk od partnera, který ji zklamal. O životě mezi starými lidmi si iluze nedělá, avšak stačí pár týdnů a sblíží se s nimi i se svými kolegy, jako by našla novou rodinu. K pocitu naplnění a štěstí jí zbývá už jen krok – jenže, jak se říká, kovářovic kobyla chodí bosa, a tak Julia musí zapracovat také na sobě a překonat strach z nové lásky… Román vás vtáhne do světa pestrých a živoucích postav, v němž se každý den servíruje tak vydatný i osvěživý koktejl slz a smíchu, že vám bude líto ho dopít.