Ondrej Štefánik Knihy

Ve svých temně laděných, absurdních povídkách hledá slovenský prozaik a loňský finalista ceny Anasoft litera Ondrej Štefánik (nar. 1978) s postmoderní vervou smysl života, který mu s postmoderní obratností také uniká. Čtenáři je umožněno takříkajíc pod drobnohledem sledovat marnou snahu svérázných postav o nalezení východiska z vlastní existenciální krize či „zlomového okamžiku“ jejich života. Autor postupně zkoumá možné únikové východy: altruismus, náboženství, profesní úspěch, lásku, radikální „proměnu“… Jak ovšem s typickým černým humorem nakonec konstatuje povídka, jejíž jméno nese celá kniha, pochybností a bolesti se nelze zbavit, aniž bychom současně přišli také o vlastní lidskost. Smysl pro pointu, ironický nadhled a autorovo tragikomické pojetí existence činí z jeho povídek velmi zábavné, nikoli však povrchní čtení.

Paula syna probudí uprostřed noci. Aby ho objala, aby mu řekla, že ho miluje. Pak Davidovu fotku zveřejní na facebooku. Své dítě prožívá skrze lajky a komentáře ostatních. Stupňuje se napětí mezi skutečností a očekáváním. Nekompromisně realisticky´ román slovenského copywritera Ondreje Štefánika je vy´povědí o době, již právě teď žijeme. Její chorobné symptomy popisuje autor nemilosrdně, skepticky a s jistou dávkou cynismu. Přesto, nebo právě proto je román Jsem Paula po okraj plny´ humoru a chytry´ch i překvapivy´ch postřehů. Autor s bravurní lehkostí popisuje rozklad starého světa, kterého si stále nechceme všimnout. „Ale tvůj syn posílá dopisy Hitlerovi! Do prdele, vždyť je děcko! Ať si pro mě za mě myslí, že vítr je prd jednorožce, ale nemůže si přece dopisovat s Hitlerem jen proto, že mu to tvůj nemocný fotr přikázal. Jasně že se pak budí kvůli zlým snům. Dochází ti, co mu namluvil? Hitler je podle tebe v pohodě na rozvíjení fantazie?“ „Dětský svět je takový. Plný hobitů,“ reagovala Paula tichým hlasem, ignorujíc manželův nával zuřivost. A hlavně kauzu Hitler považovala za dávno uzavřenou. Stalo se to už dávno. (Ondrej Štefáník, Jsem Paula)

Nebol by to Štefánik, keby cez minulosť nepriniesol prenikavý a detailný pohľad na súčasnosť. Slovenskú minulosť približuje čitateľovi cez prizmu profesora na gymnáziu, dejepisára, ktorý s neskutočnou precíznosťou glosuje nielen slovenské dejiny, ale aj malicherný svet gymnaziálnych profesorov. Učiteľ dejepisu na bratislavskom gymnáziu, ktorý prišiel v detstve o rodičov, sa ocitá v bizarnom svete novodobých sirôt, z ktorých každá vyjadruje svoju osamelosť osobitým spôsobom. Doposiaľ prednášal študentom udalosti uplynulých dejín a zrazu na prahu štyridsiatky zatúži vniesť do svojho života čosi výnimočné, čo by ho posunulo vpred. Uväznený v histórii ľudstva a spútaný vlastnou minulosťou baží po zmysluplných medziľudských vzťahoch, po blízkosti druhého človeka. Naráža pritom na ďalšie siroty vo svojom okolí, či už skutočné, alebo v prenesenom zmysle slova, ktoré takisto pátrajú nielen po svojej identite, ale aj po identite súčasného Slovenska.

Bezprsté mesto je súčasný mestský román s detektívnou zápletkou. Hlavný hrdina Edo si úzkostlivo stráži svoju osobnú slobodu a takzvaný blahobyt, pričom ignoruje nároky doby. Jeho vzťahy stroskotávajú na nevyzretosti a neschopnosti splniť akýkoľvek záväzok. Celé hodiny trávi filozofovaním vo svojom obľúbenom kresle, poprípade rozhovormi s mafiánom Paulim ako štamgast v istej bratislavskej krčme. Po sérii nezmyselných vrážd sa stáva jedným z hlavných podozrivých a začína pátrať na vlastnú päsť. Do jeho navonok bezstarostného života sa začne vkrádať depresia, zmätok a stres, až sa nakoniec zapletie do osídiel konšpirácií 
a vlastnej paranoje. Kniha je plná napätia, humoru a postrehov, v ktorých sa odrážajú nádeje, ale aj zlyhania a frustrácie dnešných tridsiatnikov. Román tvorí panoptikum zaujímavých postáv, šialených postavičiek a najmä ľudí, ktorí strácajú vo svete orientáciu.