Středověké jižní Čechy mnoha čtenářům splývají především s Vítkovci a Rožmberky, nesprávně považovanými za „odvěké nepřátele“ královských Přemyslovců. Pro plnější poznání středověkých základů jihočeského kulturního prostoru je však nutné věnovat pozornost i zdejším zakladatelským aktivitám českých králů, zejména pak Přemysla Otakara II. Tato kniha přesvědčivě ukazuje, že až do poloviny sedmdesátých let 13. století vytvářeli čeští panovníci s místní mocnou šlechtou symbiózu. Bohatě fotograficky vybavená kniha zkoumá přemyslovské hrady, města a kláštery na základě pestrých pramenných zdrojů, od písemných (zejména listin) a ikonografických (veduty, mapy, plány, staré fotografie) až po hmotné, ať již dodnes viditelné v celcích či částech architektur, anebo nacházených pomocí archeologických metod. Nejvýznamnější objekty jsou v knize přiblíženy pomocí 3D rekonstrukce. Hlavní důraz byl přitom položen na hrady Zvíkov, Písek a Hradiště u Tábora, města Písek a České Budějovice a klášter Zlatá Koruna. Připomenuta však jsou i dnes téměř zapomenutá místa (např. dnes již neexistující hrad Myšenec). Doložena je i souvislost jihočeské gotické architektury s kulturně vyspělým Podunajím.
