Petr Rezek Knihy

Vybral a sestavil Petr Dorůžka. I. Po stopách progresivního rocku (Petr Dorůžka) II. Brian Eno / Kam se ztratila rocková avantgarda (Petr Dorůžka) III. Industriální rock / Znovuzrození avantgardy (Josef Vlček) IV. John Cage, Laurie Anderson a jejich historky (Petr Dorůžka) V. Hlavou proti zdi (Jaroslav Šťastný) Život Johna Cage Post Scriptum Několik náhodných komentářů VI. Mezi hudbou minimální a populární (Petr Dorůžka) VII. Estetika hudebního minimalismu (Petr Kofroň) VIII. Fluxus (Petr Rezek) IX. Minimální a konceptuální umění (Jiří Valoch) X. Od nového ke starému (Petr Kofroň) XI. Quax Ensemble (Václav Zahradník) XII. Vzniká nová audiovizuální kultura? (Bohuslav Blažek) XIII. Jazzové záhumenky (Lubomír Dorůžka)

První vydání, vyšlo ve spolupráci s nakladatelskou společností RICHTER v edici OIKOYMENH a Střední Evropa.

Sedmý svazek Spisů Petra Rezka zkoumá tělesné východisko architektonické zkušenosti a architektonického myšlení. Protoarchitektura se shoduje s Malevičovou architektonikou – obě discipliny hledají předpoklady architektury, ovšem odlišují se od ní mírou metafyzických východisek. Protoarchitektura vychází ze situace studu, elementárníhopořádku, uklízení, tedy ze základních pocitů a aktivit, jako jsou objímání, posunutí či šimrání. Opírá se o analýzy Wölfflinovy, Semperovy a Schmarsowovy. Výsledky zkoumání aplikuje na několik příkladů současného umění a archtiektury (Rachel Whiteread, Jiří Kovanda, Zdeněk Fránek, Frank Gehry, Peter Eisenman, Sol LeWitt).

U nás asi nejrozšířenější přehledné dějiny filosofie z pera německého autora vycházejí již po sedmé, v nové přepracované a rozšířené úpravě. Znovu si můžete připomenout, jakou úlohu hrálo myšlení v různých epochách, jaké řešení se nabízela na cestě poznání nebo jak se nahlížela otázka boha. Kniha je uspořádána chronologicky a dále podle osobností či směrů.

Sborník textů k počátkům řecké filosofie (1. Walter F. Otto, 2. Wolfgang Schadewaldt, 3. Wolfgang Schadewaldt, 4. Charles H. Kahn, 5. Bruno Snell, 6. Jan Patočka) sestavil a předmluvu napsal P. Rezek.

Kultovní kniha vydaná před třiceti lety Jazzovou sekcí konfrontuje umění šedesátých a sedmdesátých let s uměním klasickým. Rozbory řady děl body-artu, minimalismu a umění konceptuálního osvětlují kořeny současné situace umění.

Deset přednášek k filozofii opery. Opera je specifická forma komunikace nesloužící ke sdělování. Její charakter zmocňovací vyložen metaforou chapadel. Takovému uchopení nahrává již uspořádání amfiteátru a posléze operních domů. Řada konkrétních rozborů zkoumá chapadlovitost z různých stránek, z nichž výchozí je konfrontace v setkání s nadlidskými silami, s nimiž opera ve svých různých variantách neztrácí kontakt.

Krásné leporelo pro děti s pěknými obrázky o tom, jak se Honza učil latinsky. Pro malé děti.

Studijní texty k Aristotelově etice (1. J. O. Urmson, 2. Richard Sorabji, 3. Bernard Williams, 4. W. F. R. Hardie, 5. Michael Woods) sestavil P. Rezek.

Řecko-český text. Výklad vztahu části duše, duše a těla a duší navzájem. Obsahuje následující čtyři pojednání: „O jsoucnosti duše I“ (Enn. IV 2), „O sestupu duše do těl“ (Enn. IV 8), „Zda jsou všechny duše jednou duší“ (Enn. V 9) a „Obtíže týkající se duše I“ (Enn. IV 3). Přeložil a poznámkami opatřil Petr Rezek.

Proklouznutí jako zdánlivou úlevu lze, jak kniha dovozuje z názorů Alberta Giacomettiho, realizovat jako vstup do iluze iluze. Podaná teorie soklu jednak zahrnuje kritiku vizuální komunikace a jednak nabízí výklad „virtuální reality“ jako říše smrti. To vše dovozeno rozborem konkrétních příkladů.

Přednášky přednesené v roce 1986 na MFF UK. Husserlovo rané dílo je tu podáno jednak jako pokus vymanit se z polovzdělanosti jakožto nekonečného řetězce "odkazu k odkazu" a jednak jako teorie objektivujících aktů, která je výrazem touhy po blízkosti k věcem nezastřeným teoriemi a odvozenými výklady. Tento obrat k "věcem samotným" se odehrál jako kritika psychologismu a jako objev "ohledu" zakládajícího idealitu.

Plastičnost je metaforou životnosti, vypětí, ba extatičnosti, avšak vlastně takové síly, která je spoutána. Tím dodává spoutávajícímu tvaru životní plnost. Tvar pak není vnějším příklopem, ale dmoucím se klenutím. To je Demonstrováno na několika příkladech: Auguste Rodin, Georg Segal, Hugo Demartini, Karel Nepraš, Zdeněk Palcr, Stanislav Podhrázský, Jindřich Zeithamml. Bohatě ilustrováno.

Texty a přednášky z let 1971-1977. K problému psychologické přítomnosti; Myšlení a blud; Fenomenologie sexuality; Co je to normalita?....o těchto a několika dalších problémech psychologie přemýšlí filosof Petr Rezek.

Aristotelova Velká etika (Magna Moralia) v upraveném překladu Antonína Kříže. Její velikost týká se rozsahu pojednávaných témat; dva oddíly o eutychii a kalokagathii nemají paralelu v Aristotelově Etice Níkomachově.

Několik dílčích studií věnovaných Patočkovu filozofickému systému a fenomenologickému způsobu myšlení.

Sebrané časopisecké studie, publikované po Listopadu, objasňují nově vzniklou intelektuální situaci v oblasti filozofie jako fragilní.

Moudré citáty zaměřené na jediné, a přesto nevyčerpatelné téma: žena. Téma natolik inspirující, že by vydalo na desítky podobných titulů a stále by bylo o čem psát. Tato kniha je ovšem výjimečná svou komplexností i přehledným uspořádáním. Čerpá citáty o ženách z písemných pramenů nejstarších civilizací a světových náboženství, uvádí myšlenky antických filozofů, výroky současných myslitelů, slavných umělců, literátů, vědců.

Třetí vydání, v Nakladatelství Petr Rezek druhé. Jedná se o kapesní verzi, která postrádá přílohy obsažené ve vydání z roku 2003.

Sedmý svazek Spisů Petra Rezka zkoumá tělesné východisko architektonické zkušenosti a architektonického myšlení. Protoarchitektura se shoduje s Malevičovou architektonikou – obě discipliny hledají předpoklady architektury, ovšem odlišují se od ní mírou metafyzických východisek. Protoarchitektura vychází ze situace studu, elementárního pořádku, uklízení, tedy ze základních pocitů a aktivit, jako jsou objímání, posunutí či šimrání. Opírá se o analýzy Wölfflinovy, Semperovy a Schmarsowovy. Výsledky zkoumání aplikuje na několik příkladů současného umění a archtiektury (Rachel Whiteread, Jiří Kovanda, Zdeněk Fránek, Frank Gehry, Peter Eisenman, Sol LeWitt).

Sborník textů k Platónovu pojetí idejí (1. Eduard Zeller, 2. Harold Cherniss, 3. Wolfgang Wieland, 4. Jan Patočka, 5. Wolfgang Wieland, 6. Richard Robinson, 7. Heinrich Rombach, 8. Aron Ronald Bodenheimer.) sestavil a předmluvu napsal P. Rezek.

Kultovní kniha vydaná Jazzovou sekcí konfrontuje umění šedesátých a sedmdesátých let s uměním klasickým. Rozbory řady děl body-artu, minimalismu a umění konceptuálního osvětlují kořeny současné situace umění.

Sborník textů ke starořecké kosmologii (1. Charles H. Kahn, 2. G. E. R. Lloyd, 3. Hans-Georg Gadamer, 4. Jan Patočka, 5. Friedrich Solmsen) sestavil a předmluvu napsal P. Rezek.

Sborník textů na téma jednotlivin a obecnin (1. G. E. L. Owen, 2. Barrington Jones, 3. A. C. Lloyd, 4. Michael Frede, Günther Patzig, 5. Deborah K. W. Modrak, 6. John M. Rist) sestavil a předmluvu napsal P. Rezek. V 7 (18)]

Sborník textů k raným Platónovým dialogům (1. Jürgen Mittelstrass, 2. Victor Goldschmidt, 3. Theodor Ebert, 4. R. E. Allen, 5. Frederick Neumann, 6. Hermann Gundert) sestavil a předmluvu napsal P. Rezek.

Sborník textů na téma ”třetího muže” v Platónových dialozích (H. Wagner, F. C. White, R. E. Allen, J. M. E. Moravcsik, G. Vlastos, F. Regen) sestavil a předmluvu napsal P. Rezek.

Petr Rezek měl v osmdesátých letech v samizdatovém Kritickém sborníku rubriku Operní hlídka, kterou podepisoval pseudonymem Caruso. Právě soubor těchto textů, doplněných o několik pozdějších operních článků, představuje tato kniha. Na první pohled je vydání přes dvacet let starých operních kritik záměrem poněkud bizarním. Vynikající Rezkův styl dokáže ovšem i něco tak lehkovážného a efemérního, jako je operní recense, povýšit na démant hodnotné spisy, tudíž se čtení těchto textů zdá být prvořadou povinností současného kultivovaného a náročného čtenáře. Petr Rezek se projevuje jako velký znalec opery (ačkoli tato není jeho hlavním, ba ani vedlejším oborem zájmu) a předvádí precizní analýzu instrumentálních a vokálních výkonů na jevišti, samozřejmostí je rozbor díla samotného, scény i režijní koncepce. Jako vedlejší produkt může být Carusova operní hlídka brána též coby přehled o českém operním dění v 80. letech, domnívám se, že takto důkladnou a vynikající práci k tématu nemáme.

Kniha o nejvýznamnější české architektkce posledního půlstoletí vychází u příležitosti výstavy, kterou k devadesátinám Aleny Šrámkové uspořádalo Muzeum Kampa ve spolupráci s Národní galerií Praha. Architekt, filozof a čtyři historičky a historici moderní architektury v knize postihují osobnost a dílo Aleny Šrámkové z různých úhlů pohledu.

Kniha Mraky / vrstvy / dimenze mapuje uvažování o prostoru v současné filozofii, mediálních studiích a teorii umění. Vychází z potřeby ujasnit si, jak pojímáme prostor v 21. století. Vybrané texty kladou otázky, jak abstraktní je naše myšlení a jak moc tato abstrakce činí prostor reálným;jaké typy prostorů existují a jak je lze vytvořit; jak moc toto vytváření prostoru ovlivňuje globalizaci, nástup internetu a ekologickou krizi; jak uvažovat o planetě a jaká je genealogie tohoto myšlení v současné filozofii a umění. Kniha obsahuje texty Palo Fabuše, Lukáše Likavčana, Jozefa Mrvy a Veroniky Sellner. Jozef Mrva ml. ve svém textu Topologický materialismus a topologická imaginace hledá způsob, jak propojit topologii a novomaterialistickou filozofii, a sleduje ozvěny topologického uvažování v současné filozofii. Definuje pojem topologická imaginace, který funguje jako tvůrčí a analytická strategie, aplikuje ho na vybrané příklady a zkoumá jejich propojení s geopolitikou a kapitalismem. Lukáš Likavčan v kapitole Země bez nás rozvíjí několik volně souvisejících témat, která se točí kolem ústředního problému – potřeby planetárního myšlení, nové geopolitiky, která překoná současné neoliberální atlantické uspořádání a posune se k záchraně planety. Palo Fabuš v eseji Když je prostor tím, co o něm vím: Topologická konvergence žité zkušenosti a digitálního prostředí zaujímá topologicko-epistemologickou pozici, když hovoří o webu, který se odehrává mezi předmětem, aplikovanými teoriemi a novými médii kognitivně-technologickými extenzemi. Vztahuje se k problematice změny pozornosti a tvrdí, že subjekt sám o sobě je topologický a stejně tak se stal svět topologickým tím, jak jsme jej protkali informačními technologiemi. Veronika Sellnerová v textu Časová komplexita a umění: Post-současné umění jako reakce na nedostatečnost sleduje vývoj myšlení o čase a prostoru v oblasti teorie umění pod křídly spekulativních filozofií. Na pozadí analýzy konceptu časové komplexity autorů Armena Avanessiana a Suhaila Malika zkoumá Malikovy snahy pojmenovat a překročit „současné umění“ směrem k umění „post-současnému“.