Bohumil Mathesius Knihy

Výbor z básní klasika ruské romatické literatury v překladech Emanuela Frynty a Josefa Hory.Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841) byl ruským básníkem, dramatikem, prozaikem a především nespoutaným romantikem tělem i duší. První poémy psal na internátě ve čtrnácti letech a v osmnácti měl na kontě již přes dvě stovky básní a tři dramata. Z univerzity byl ale vyloučen, a tak se dal k husarům. Jeho literárním vzorem byl Puškin, který roku 1837 zemřel na následky zranění utrpěných v souboji. Lermontov mu věnoval báseň Na smrt Puškinovu, jíž si proti sobě popudil samotného cara Mikuláše I., a byl vykázán na Kavkaz. Po návratu pokračoval ve vojenské službě, ovšem nepřestával literárně tvořit. Možná tušil, že nemá příliš času nazbyt. Jako pravý romantický hrdina zemřel mlád, ve věku 26 let. Ironií je, že skonal stejně jako jeho vzor, v souboji.Zanechal po sobě úctyhodné dědictví čítající stovky básní a poém, tři romány a šest dramat. mezi jeho nejznámější díla patří epická poéma Démon, s níž se zařadil mezi velikány romantické tvorby, dále drama Maškaráda a román Hrdina naší doby.

Další vydání skvostu starojaponské literatury. Básně pocházejí většinou ze sbírky ,,Kokinšú" (Sbírka starých a nových básní) a ,,Manjóšú" (Deset tisíc listů). Při četbě této nadčasové poezie stěží uvěříme, že ji její tvůrci napsali v sedmém až devátém století.

Dvacet tři parafráze starého čínského básníka s předmluvou Jaroslava Průška "Legenda o panu Li Po."

Svazek obsahuje téměř celou žeň Mathesiových "parafrází" čínské poesie (s výjimkou obsáhlého překladu Písně o káře). Básně jsou na rozdíl od předešlého vydání (1950) uspořádány chronologicky od nejstarších výtvorů čínského básnictví někdy z 10. století před naší érou až do doby nejnovější. Rozděleny jsou do 8 period, z nichž nejlépe je dokumentována vrcholná doba čínského básnictví na dynastie Tchangů (618-906). Pro svou věrnost a básnickou dokonalost patří tato sbírka, na níž pracoval B. Mathesius po čtvrt století ke klasickým dílům české poesie. - Spolupráce na překladu a doslov Jaroslav Průšek.

Výbor z Mathesiova literárněkritického a literárněhistorického díla je rozdělen do čtyř tematických oddílů. Do prvního zařadil editor Mathesiovy doslovy k překladům literatury a druhý obsahuje časopisecké články o sovětské literatuře. Třetí oddíl je věnován otázkám teorie překladua poslední přináší kritické články, glosy, polemiku, fejetony i kulturně politické články týkající se české literatury a kultury vůbec. Uspořádal, k tisku připravil, poznámkami a rejstříkem opatřil Jiří Franěk; doslov napsal Vladimír Forst.

Sbírky básní: Lyrické intermezzo - 18 básní; Z Písně o velké válce - 10 básní

Sbírka dvanácti povídek s nejrozmanitějšími náměty (milostnými, strašidelnými, dobrodružnými, náboženskými, historickými i kriminálními). Jejich hrdiny jsou převážně příslušníci nižších vrstev čínských velkoměst, řemeslníci, příručí, soukromí učitelé, majitelé krámků a jiní. Čtenáři poskytnou zvláštní zážitek už vypravěčským uměním středověkých čínských vypravěčů a otevřou před ním zajímavý pohled na kus života a společenské poměry Číny před téměř osmi stoletími. Příběhy tohoto typu přednášeli pouliční vypravěči ve velkých městech na tržištích, v čajovnách, v okolí chrámů... 3. vydání.... celý text

Dostojevského román Idiot zcela jistě patří do zlatého fondu světového písemnictví, ač toto smutné poselství o mravních hodnotách lidské existence vyšlo poprvé již roku 1868, lze je bezesporu označit za nadčasové. Kníže Myškin, zchudlý a epilepsií postižený mladý muž, se vrací ze švýcarského sanatoria mezi "civilizovanou" ruskou společnost a upadající šlechtu. Jeho bezelstnost, vnitřní čistota a schopnost milovat druhé až k sebeobětování však budí u ostatních neporozumění a odpor. Seznamuje se s kupcem Parfenem Rogožinem, kterého žárlivost dovedla až k vraždě., v Myškinových očích ovšem není Rogožin zločinec, ale především nešťastný člověk, a tento pro okolí nepochopitelný postoj vynese knížeti přídomek idiot. Hlavní potíž je však v tom, že Myškin svou filozofií pokory a všelásky přivádí do neštěstí i ty, které miluje, a nakonec sám sebe...... celý text

Třetí svazek Mathesiových parafrází staré čínské poesie. Doslov Jaroslav Průšek. První vydání.

Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.

50 básní ze Zpěvů staré Číny Výbor z téměř už klasických překladů a parafrází básníka, překladatele, ale s trochou nadsázky i schopného mystifikátora Bohumila Mathesia vychází ze Zpěvů staré Číny a Zpěvů Dálného východu. Mathesius zřejmě nikdy neuměl čínsky a ve své první knize to ani nepopíral. Mystifikace ale začala, když Mathesius zjistil, že doslovy nikdo nečte a že se stal pro veřejnost uznávaným znalcem Číny včetně jejího jazyka. Ať už je pravda o jeho znalostech jakákoli, patří jeho Čínou inspirované texty svou křehkou působivostí do zlatého fondu české překladové poezie. Výběr textů Marcela Turečková.

Autobiografická trilogie, již autor psal v letech své vojenské služby na Kavkaze (1851–1856), je básnickým účtováním s vlastním mladým vývojem a obrazem vnitřního růstu celé autorovy generace. Do obrazu jejích hrdinů vložil Tolstoj nejdůvěrnější znalost svého vlastního nitra, pronikavou analysu svého vlastního mládí. S otevřenou sebektritikou ukázal na svém Nikolenkovi Irtěnevovi, jak bolestně a těžce v něm rostl ze zmatků a tápání člověk. Dokonalý realista a psycholog nikde přitom nepřekročil hranice představivosti dětského světa. Již v tomto prvním svém díle Tolstoj „zobrazil mistrovsky sotva postižitelné projevy vnitřního života, které se střídají s neobyčejnou rychlostí a nevyčerpatelnou rozmanitosti“. Tuto zvláštnost psychologické analysy Tolstého – neomezovat se na zobrazení výsledků psychologického procesu, nýbrž zobrazovat proces sám – charakterisoval již Černyševskij jako „největší přednost a nenapodobitelnou svéráznost“ Tolstého talentu.

Souborné vydání tří knih parafrází a překladů staré čínské poezie, zachycující vývoj od jejích počátků v 10.-7. stol. před n. l. až po 13. stol. n. l. Verše a doprovodné citace vybral, uspořádal a textově připravil, předmluvu, doslov a ediční poznámky napsal a bibliografii sestavil Jiří Franěk. Výběrová řada Klubu přátel poezie.

Jedno ze základních děl světové literární teorie, které si dodnes uchovává svou platnost a inspirativní podnětnost. Jeho autor, jeden z předních představitelů petrohradské skupiny Opojaz (Obščestvo poetičeskogo jazyka), se zde na konkrétním literárním materiálu zabývá stavbou novely a románu, všímá si různých variant (novela s tajemstvím, román s tajemstvím, parodistický román), zamýšlí se nad souvislostmi syžetové výstavby, metodami stylu a propracovává koncept ozvláštnění. Knihu doplňuje komentář překladatele Bohumila Mathesia (1948) a recenze Jana Mukařovského (1934). Teorie prózy se tak dočkává po 55 letech třetího vydání.

Jedná se o následující povídky: 1) Piková dáma 2) Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina 3) Výstřel 4) Metelice 5) Majitel pohřebního ústavu 6) Staniční dozorce 7) Slečna selka 8) Kapitánská dcerka

Satirická komedie ruského klasika se baví hloupostí a nevzdělaností úředníků v provinčním ruském městečku, kteří naletí falešnému „revizorovi“ Chlestakovovi, který nestydatě využívá jejich zkorumpovanost, úplatkářství a podlézavost. Kniha vyšla v nákladu 4 500 výtisků, z toho 3 500 výtisků je opatřeno plátěnou vazbou a 1 000 výtisků svázáno v bílé kůži.

Děj povídky, kterou Puškin napsal r. 1833 za svého pobytu ve vsi Boldinu, se rozvíjí kolem mysteriosní trojice karet, přinášejících výhru. Modelem k titulní hrdince, staré hraběnce, jež znala tajemné tři karty a prozradila je po své smrti mladému ctižádostivému důstojníku Heřmanovi, bylaPuškinovi skutečná postava z tehdejších moskevských aristokratických kruhů. Povídka, jejíž námět je v podstatě velmi kuriosní a bezmála anekdotický, působí díky Puškinovu realismu a mistrovství jeho stylu podmanivě, přesvědčivě a životně. S neobyčejnou úsporností a sevřeností děje, příznačnou pro veškerou Puškinovu prozaickou tvorbu, je zde podán poutavý pohled do života soudobé aristokratické společnosti.

Program k premiéře 27. října 1994 v Národním divadle, připravil Roman Císař. Nafoukaný, samolibý, omezený, neperspektivní a netolerantní, těmito všemi přídavnými jmény by se dal popsat ve stručnosti Peer Gynt. Tato povaha často může vést až k osobní tragédii a právě tak to bylo i v případě Peera Gynta, který procestoval celý svět, aby zjistil, že žena, kterou miluje, je v jeho rodné vesnici a čeká na něj, ale to už je pozdě...

Výbor z prózy (Kapitánská dcerka, Piková dáma, Povídky nebožtíka Ivana P. Bělkina, Kirdžáli, Dubrovský) a dramat (Boris Godunov, Scéna z Fausta. Skoupý rytíř, Mozart a Salieri, Kamenný host, Hodokvas v době moru, Scény z dob rytířských). Soubor uspořádal B. Mathesisus s úvodní studií Emanuela Frynty.

Druhá kniha řady Nové ruské knihovny. OSUDY a postavy z míru, války a revoluce, charakterisované tak životně, že se na nás Rusko z této knihy dívá jako z tisíce velkých očí. V těchto vzpomínkách, v nichž se umění Gorkého obrozuje a pročisťuje až k průzračné jasnosti, jest plno sympatie i humoru, kteréžto dvě vlastnosti vyznačují nejzralejší období tvorby u každého autora.

Ve vydavatelské odezvě zájmu,vzbuzeného u nás soudobou ruskou literaturou,chyběl by důležitý tón,kdyby postrádala překladu aktuálního románu A.I.Vojnovové "Polodrahokamy".Amerika,Anglie,Dánsko,Francie,Holandsko,Německo a Švédsko zařadily tento román mezi největší úspěchy přeložené literatury a ohlas,jejž sklidila tato kniha v Sovětském Rusku,byl zcela jedinečný.Byla šířena v obrovských nákladech a není hned tak díla,o němž by se bylo tolik diskutovalo a v němž by bylo nalézáno tolik motivů,reagujících na pracovní a společenský proces přítomného Ruska.V knize bylo shledáno tolik skutečnosti,že tento autorčin krritický zásah se zdál vládnoucímu režimu zbytečně ostrý,takže román rázem zmizel s ruského knižního trhu.Tím intensivněji otevřela nyní cizina své oči a nejrenomovanější světová nakladatelství publikovala stále nová a nová vydání.Vojnovová nekomplikuje knihu politickými a sociologickými dogmaty a zdlouhavou rhetorikou neobyčejně bystře a vtipně odhaluje smysl měsťanského intelektuála,zaujímajícího vynikající místo ve státním ůřadě-v tomto případě v uralském těžařském družstvu. Londýnský The Times Liberary Supplement referuje o Polodrahokamech,napsal:"Je to otřásající pravda o dnešním Rusku".Nepochybujeme proto ani my,že české vydání tohoto románu není zbytečné. nakladatelství L.Mazáč v Praze 1935

Literární životopis ruského spisovatele z pera vynikajícího literárního vědce, který se po celý svůj život obíral studiem osobnosti a díla F.M. Dostojevského a je uznáván za jeho největšího znalce. (http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000516258&local_base=NKC)

Svazek básní z pozůstalosti obsahuje básníkem skoro dokončenou sbírku Babí léto (1945) a druhý oddíl Bagatelles zahrnuje verše z rukopisné i časopisecky otištěné pozůstalosti.

Výbor z veršů v překladech E. Frynty, Jos. Hory, P. Křičky, B. Mathesia, Fr. Táborského a Zd. Vovsové obsahuje verše politické a epigramy, lyricko-epické básně Cikáni, Kavkazský zajatec, Měděný jezdec, veršovanou Pohádku o popovi a o jeho dělníku Špalkovi a básně lyrické.

Kniha s pôvodnými litografiami a úpravou Václava Maška. Revoluční "levý pochod" Majakovského se vyjadřoval v bojovných heslech a reklamách, v poémě 150 000 000, spjaté s jepičí ideou světové revoluce, v agitační poezii s úderným veršem.

Hoře z rozumu : komedie ve verších o čtyřech dějstvích. Drama výměny pokolení, dobově zarámované, ale všeobecně platné, protože postavy mají platnost nejen dobovou, ale i všelidskou.. A.S.Gribojedov proslul jen jednou jedinou hrou, ale ta je základním kamenem ruské komedie. Z ruského originálu přeložila Marie Marčanová. 1. autorisované vydání.

Předlohou tohoto díla byl čínský originál neznámého autora na rozhraní 12. a 13. století a vychází z původních sbírek básní, v níž se zachovaly zmínky o Bohyni milosti. Povídka je doplněna o ukázky původních dřevorytů neznámého malíře.

Cestopis zachycuje dobrodružné příhody českého velmože a jeho družiny z cesty, kterou podnikal v letech 1465-1467 ve službách Jiřího z Poděbrad po dvorech západoevropských panovníků. Přímý účastník výpravy si všímá zemědělství, vojenských věcí, etikety na dvorech, výstavnosti měst a vsí, zvyklostí společenského styku a různých zábav. Vlastní text původního českého díla, vzniklý na přelomu 60. a 70. let 15. století a připisovaný literární historií Václavu Šaškovi z Bířkova se nezachoval. Známe až jeho latinské zpracování, které o století později pořídil a r. 1577 vydal moravský humanista Stanislav Pavlovský. (NK ČR)

poéma odehrávající se v Petrohradě v době velké záplavy, která toto město postihla. Mladý Jevgenij s hrůzou zjistí, že velká voda odnesla dům jeho milenky, která zmizela společně s ním. Nešťastný a pološílený se toulá ulicemi a prokleje měděného jezdce – pomník cara Petra Velikého. Jezdec začne Jevgenije pronásledovat a ten je nakonec nalezen mrtvý na jednom ostrůvku, kam voda odnesla dům jeho milenky.

Kniha o Číně. S předmluvou Pearl S. Buckové. Parafráze veršů od Bohumila Mathesia. Třetí vydání

Povídky zobrazují poměry na ruském venkově na počátku 19. století.

První obsáhlý výbor z díla velkého ruského básníka zahrnuje přes sto lyrických básní (zastoupeny jsou jednotlivé cykly všech čtyř Knih lyriky), poemy "Dvanáct", "Skythové", "Oplata", lyrické drama "Panoptikum" a šest publicistických statí ("Lid a inteligence", "Živel a kultura", "Ironie" "Inteligence a revoluce", "Ruský dandysmus", "Katastrofa humanismu"). Úvodní studie sovětského historika V. Orlova, nastiňující básníkův literární a myšlenkový vývoj, ukazuje, jak Blokova básnická tvorba postupovala od individualismu k stále hlubšímu chápání objektivní skutečnosti, jak Blok, který vstoupil do literatury jako účastník hnutí symbolistů, nikdy však nesdílel úzce estétský názor buržoasní dekadence, promluvil nakonec ve Skythech a v Dvanácti jako "národní básník, jako hlasatel pravdy zrozené Velkou říjnovou revolucí". Z díla : Výbor / Alexander Blok ; Uspoř. Jaroslav Teichmann ; Z rus. orig. Sočinenija v odnom tome a Sobranije sočinenij, tom 1-12 přel. Jaroslav Teichmann, Bohumil Mathesius a Luděk Kubišta ; Předml. Vladimíra Orlova "Alexander Blok (Myšlenkový a literární vývoj)" přel. Ervína Moisejenková ; Jindřich Hořejší: In memoriam Alexandra Bloka, [úv. báseň] ; Pozn. sest. Jaroslav Teichmann a Helena Kubová

Historický román o atentátu na francouzského krále Ludvíka XV. náboženským fanatikem Robertem Damiensem v roce 1757. Barvitě jsou popsány pletichy dvořanů, králových milenek a jezuitského řádu o ovládnutí krále a státu.

První souborné vydání překladů významné osobnosti české kultury z ruské a sovětské poezie v celém rozsahu — od Puškina, Lermontova přes Gorkého, Bloka, Chlebnikova, Achmatovovou, Pasternaka, Majakovského, Jesenina až po Ščipačova. Soubor překladů Bohumila Mathesia z rus. originálů uspoř., k tisku připravil, pozn. a doslovem: Umění poezie a technika překladu, opatřil Jiří Franěk; úvod O životě překladu naps. Vladimír Forst.

Hoře z rozumu : komedie ve verších o čtyřech dějstvích. Drama výměny pokolení, dobově zarámované, ale všeobecně platné, protože postavy mají platnost nejen dobovou, ale i všelidskou.. A.S.Gribojedov proslul jen jednou jedinou hrou, ale ta je základním kamenem ruské komedie. Z ruského originálu přeložila Marie Marčanová. 1. autorisované vydání.

Parafráze staré čínské poesie. Soubor přináší výběr klasické čínské básnické tvorby od starověku až po sklonek 13. století, obsahující také ukázky z lidových her, povídek a básní. První z celkem tří svazků Mathesiových básnických parafrází staré čínské poesie, nazvaných "Zpěvy staré Číny". Tento svazek byl po velkém úspěchu později doplněn ještě dalšími dvěma ("Nové zpěvy Staré Číny" a "Třetí zpěvy staré Číny").

Čtyřdílná románová epopej donského kozáctva z let předrevolučních, revolučních a občanské války. Vlastním jádrem díla jsou osudy Grigorije Melechova, příběh jeho velké a tragické lásky k Axiňje Astachovové, jeho boj na straně kontrarevoluce a nakonec pozdní poznání životního omylua boj na straně lidu.

Je to po proslulém Tichém Donu druhý Šolochovův román o donském kozáctvu. Autor líčí kozáckou vesnici v nové historické situaci - v období kolektivizace zemědělského hospodářství.