Anežka Melounová Pořadí knih

Utsjoki, nejzazší kout severního Finska, kraj sobů, Sámů a polární záře. Chudý a zastrčený kout země, kde vládnou rodové klany a kde má zákon jen poradní slovo. Zní poslední věta povědomě? Podobnost se Sicílií není náhodná. Chovatelům sobů v Utsjoki vládne železnou rukou Rouku, patriarcha sámského rodu Nelihanků, který jako by z oka vypadl Puzovu Kmotrovi. Konkurence v rajónu je zlikvidována, malochovatelé platí výpalné a se skřípěním zubů trpí Roukova přemnožená stáda, která spásají tundru na holou zem. Roukova vláda se zdá neotřesitelná – dokud se proti němu nevzbouří jeho vlastní syn Jouni-Sammeli zvaný Jyppyrä. Co se stane, když se do sebe pustí sámský boss a motorkářský gang (který má ale místo motorek sněžné skútry)? Obyvatel v Laponsku je příliš málo, aby tekly potoky krve, přesto budou padat hlavy (sobí), létat kulky (a dřevění medvědi) a dvoučlennému policejnímu týmu bude (jediná) cela v Utsjoki praskat ve švech. Místo vína vodka se sobí krví, místo motorek sněžné skútry, ale jinak je to mafie tak, jak ji známe a máme rádi.

I Pánbůh někdy potřebuje dovolenou, aby si odpočinul nejen od ďábla a jeho zlotřilých intrik, ale také od nevděčného a neustále válčícího lidstva. Bůh se ale nemůže jen tak sebrat a někam odjet nebo odletět - musí za sebe najít náhradu. Zastupujícím Bohem stane finský jeřábník Pirjeri Ryynänen. Svatý Petr a archanděl Gabriel ho vyberou mezi stovkami dalších kandidátů, ale brzy své volby litují. Nový Bůh - i když jen na dobu určitou - má velké plány, které převracejí nebeské pořádky vzhůru nohama: chce přestěhovat nebe z Bulharska do Finska, naučit anděly počítačové gramotnosti či sesadit příliš konzervativního papeže - a nakonec se pustil i do tvoření nových živočichů. To ale neměl dělat... Skvělý humoristický román přináší i zamyšlení nad světem, v němž dobro a zlo občas nabývají nečekaných podob.