Tato monografie se zabývá kontrastivní analýzou vybraných významů povahy slovesného děje v českém a ve španělském jazyce (inchoativnost, ingresivnost, delimitativnost, perdurativnost, exhaustivnost, saturativnost, distributivnost, terminativnost, finitivnost, egresivnost). Na základě korpusové sondy se autorka snaží zdokumentovat možnosti respondence výše uvedených významů v beletristických textech překládaných z češtiny do španělštiny, přičemž hlavním cílem je snaha o posouzení povahy výrazových prostředků dvou typologicky odlišných jazyků ve vztahu k povaze slovesného děje. Kniha se věnuje také otázce, zda je vzhledem k rozdílnosti obou jazykových systémů převod výše uvedených významů povahy slovesného děje možný, a pokud ano, jaké prostředky jsou k tomu využívány.
