Josef Svatopluk Machar

Josef Svatopluk Machar (29. 2.1864 Kolín – 17. 3. 1942 Praha, pseudonymy Antonín Rousek a Leo Leonhardi) byl český úředník, básník, prozaik, fejetonista, jeden z iniciátorů české moderny. Křticích jmen Josef Jan Svatopluk František Maxmilian autor neužívá.

Narodil se v rodině mlynářského stárka, dětství prožil na mnoha místech Středních Čech. Gymnázium vystudoval v Praze. Chtěl se stát důstojníkem, nastoupil jednoroční vojenskou službu, ale roku 1899 přijal místo v Ústavu pro pozemkový úvěr ve Vídni. Do Čech se vrátil až v roce 1918.

Udržoval velmi čilý styk s českým kulturním prostředím, přispíval do Herbenova Času a Masarykovy Naší doby. Přátelil se Aloisem Jiráskem a T. G. Masarykem. Výrazně se podílel na bojích mladé literární generace 90. let 19. století.

Stal se zakladatelem a mluvčím České moderny, jejíž Manifest byl vydán v roce 1895. Jednalo se o básnickou skupinu, která prosazovala proti starší generaci svobodu jedince a jeho tvorby bez poplatnosti tezím a obecným ideálům.

V roce 1916 byl krátce vězněn pro čtyři básně ze sbírky Krůpěje. Po návratu do Prahy působil do roku 1924 jako generální inspektor armády. Zklamán politickými poměry v nové republice se této funkce vzdal a rozešel se i s T. G. Masarykem. Své kritiky uveřejňoval v extrémních pravicových periodikách.