Jiří Klobouk Knihy

Spisovatel Jiří Klobouk odešel do zahraničí v roce 1968 a posledních jedenáct let žije v New Yorku. Ze své mnohovrstevné tvorby, vydávané jak v USA, tak v České republice, vybral pět povídek, které mají společného jmenovatele - jsou posazeny do severoamerického prostředí. Vykazují rovněž autorovo osvojení formy dramatu, jak potvrzuje hned úvodní povídka Převážně Beethoven, pojednávající o uprchlých vězních a o tom, co je čeká na svobodě. I v Obleženém městě se jedná o navýsost dramatickou situaci, jak napovídá už název povídky. Zkrátka od povídky k povídce nás autorova tvorba nenechá v klidu a potvrzuje, že česká literatura má v Jiřím Kloboukovi jednoho z nejzajímavějších tvůrců povídkového žánru.

Soubor povídek, ve kterém se rovina reality prolíná se sněním a neskutečnem, čímž čtenáře provokuje k hlubšímu zamyšlení a soustředěnějšímu čtení.

Píše se rok 1951 a sedmnáctiletý Adolf Vincík má dvě vášně: hraje jazz na piano a je zamilovaný až po uši do herečky Jean Simmonsové z filmu Velké naděje. S denní realitou se Adolf pokouší vypořádat po svém: vymyslí si staršího bratra Bublinu, se kterým rozpřádá dalekosáhlé debaty. Svět, který ho obklopuje - budování socialismu a zářivého zítřka - je plný lží a nepravosti. Jediná cesta, jak z tohoto blázince uniknout, je zamířit místo do gymnázia na nádraží a vydat se vlakem na dalekou cestu za naplněním nenaplněných snů. Humorné vyprávění Adolfa Vincíka chce být blízké všem, kteří tu dobu zažili, ale i těm, které zajímá, jak to tehdy bylo...

Experimentální román Jazz II: Rodiče, poprvé vydaný anglicky roku 1979 v kanadském exilu, je, jak již napovídá sám jeho název, silně inspirován jazzovou hudbou, zejména jejími improvizačními prvky. Příběh, který není skutečným příběhem, se odehrává ve starobylém moravském městečku. Soustředí se na pomalý posun ke svému vyvrcholení, které představují školní oslavy, na něž se připravuje dcera hlavních představitelů Liz Badenbadenhanapelová. Čtenář se při čtení knihy nechává vést – svůj zrak propůjčuje jakémusi vnějšímu zdroji, oku kamery, která prohledává a propátrává jednu oblast za druhou, ať již fyzickou nebo duševní, noří se do hlubin dysfunkčního manželství, ohledává souvislosti a okolnosti. Improvizace spočívá zejména v tom, že tento putující periskop, skrze nějž my vnímáme jinak roztříštěnou strukturu celé knihy, nemá žádnou určenou dráhu, ale samovolně zatáčí a zahýbá, kam se mu zrovna namane.

Co je obsese? Chorobně nutkavá představa, jíž trpí ústřední postava nejlepšího psychologického románu spisovatele žijícího od roku 1968 v zámoří. Hrdina díla – hudebník perkusista od mládí žije s rozpolcenou myslí. Vnímá sice skutečnost, dvakrát se dokonce ožení a stává se otcem, rozvede se – ale zároveň po celou dobu plane láskou ke světoznámé pěvecké hvězdě, jako by byla jeho vyvolenou. Román působí až surrealisticky, snové obrazy se čím dál víc prolínají s realitou, napětí stoupá. Zvlášť když populární zpěvačka má opravdu přijet koncertovat do města, kde její vytrvalý „obdivovatel“ bydlí se svou kanadskou družkou.

This fine collection of short stories gives an example of experienced writing and deep feeling of the situation of mankind. The themes and styles oscillate between fantastic horror, kafkaesque absurdity, surrealism or even a tragic love story. It is a journey over half of our world: from the communist Czechoslovakia over to Russia and eventually North America, both USA and Canada. The author's language and approach succeeds in narrating even the bleak events with irony and humour.