Jana Grollová Knihy

Kniha vychází z nového interpretačního pohledu na ženská laická hnutí v českých zemích ve středověku a v odmítnutí jednoduchého výkladu v tradiční osnově řád/hereze se snaží přispět k vykreslení různého přístupu, a to jak ve vizích o realizaci apoštolských ideálů, tak v popisu organizačních struktur komunit, pastoračních vztazích a sítích vztahů mezi laiky a jejich kazateli. Na základě analýzy písemných pramenů pak ve snaze popsat dobovou praxi vypovídá odlišný příběh popisující živou, neustále se proměňující kulturu ženské religiozity, která je nejen nespoutaná ale neustále inspiruje následující generace věřících. S výše řečeným souvisí rovněž pozdně středověká vizuální kultura bekyní, či v širším pojetí laických žen žijících ve společných náboženských komunitách. Na základě analogií zejména s franko- vlámským bekyňským prostředím lze i v Čechách nalézt několik příkladů, jež díky idiosynkratické ikonografii i kulturně-sociálnímu kontextu můžeme s ženským kvazi-monastickým prostředím přímo spojit.

Knihu tvoří dvě samostatné studie pojednávající o naukách o sedmi smrtelných hříších a sedmi skutcích milosrdenství a jejich reflexi v písemných pramenech a v umění českého středověku. První z nich je věnována počátkům nauk ve starověku a následně srovnání pojednání o neřestech s učenímo ctnostech, na němž lze demonstrovat východiska pro formování učení o sedmi skutcích milosrdenství, hrajících zásadní roli v pastorační praxi vrcholného a pozdního středověku. Další kapitoly zaměřené exkluzivně na české prostředí analyzují díla laických myslitelů a další homiletické literatury 15. století. Následující umělecko-historická studie čtenáře seznámí s reflexí nauk o sedmi smrtelných hříších a sedmi skutcích milosrdenství v umění evropského středověku na pozadí historicko-náboženského kontextu doby vrcholného a pozdního středověku. Pozornost je věnována zobrazování sedmi smrtelných hříchů a skutků milosrdenství v české knižní i monumentální malbě, stejně jako některým zajímavým otázkám, jež se zobrazováním hříchů a skutků v pozdním středověku souvisejí. Patří mezi ně například role moralizující ikonografie ve středověké pastorační praxi nebo originální a nezřídka excentrická vizuální schémata v prostředí středověkého kláštera. Zdroj: http://www.kosmas.cz/knihy/185829/militia-est-vita-hominis/

Kniha seznamuje čtenáře s literárním vývojem středověkého kazatelství. Zařazuje jej do historického rámce a nově se zaměřuje především na reflexi mravní zásady memento mori ve středověké postilografii, přičemž se zaměřuje především na postily Konráda Waldhausera, Tomáše ze Štítného a Jana Rokycany. České postily spojuje myšlenka pomíjivosti života, blízkosti smrti a úzkosti z posledního soudu, která vede k zdůraznění mravní zásady memento mori (pamatuj na smrt; pamatuj, že jsi smrtelný). V etické rovině vyplývá z tohoto přesvědčení především důraz českého kazatelství na váhu lidských činů odkazující na biblický text Sírachovce: budeš-li ve všech svých úvahách pamatovat na vlastní konec, navěky nezhřešíš. Liší se však v odpovědích po příčinách lidského selhání a v radách, jak se s lidskou hříšností vypořádat.