Lucia L. Fišerová Pořadí knih

Obálkový podnázev: lépe pracovat, lépe žít. Publikace Fenomén Zbrojovka s podtitulem “Lépe pracovat, lépe žít” přibližuje život v brněnské Zbrojovce převážně v 60., 70. a 80. letech 20. století. Vychází z unikátního archivu fotografií, který nalezl fotograf Roman Franc. Obrazovou část knihy tvoří výběr z celkem asi 80 000 negativů. Její součástí jsou i texty několika autorů, kteří pohlíží na Zbrojovku z pohledu historického, uměleckého či urbanistického. Například teoretičky fotografie a kurátorky Lucie L. Fišerové, socioložky Kateřiny Nedbálkové, scénáristky a spisovatelky Aleny Kastnerové nebo publicisty Martina Stöhra. Na vydání titulu se spolu s TIC BRNO podílely Nová Zbrojovka a Muzeum města Brna za finanční podpory statutárního města Brna.

Kniha Černé roky přináší syrové fotografické a literární deníky z let 1971–1987 undergroundové fotografky Libuše Jarcovjákové. Zachycuje černobílou všednost normalizační Prahy, odhaluje krásu i marasmus doby a nahlíží do života emigrantky v Západním Berlíně a Tokiu. Experimentální editorský přístup spojuje Libušinu fotografickou a literární tvorbu, oscilující mezi monografií a intimními deníkovými zápisky. Díky syrovosti a autenticitě nabízí Černé roky unikátní portrét nepoddajné umělkyně v jejích divokých letech. Libuše Jarcovjáková, absolventka FAMU a dlouholetá pedagožka, se účastnila významných výstav, ale velké publikace se dočkala až v rámci tohoto projektu. Její život byl plný extrémů – žila v hospodách, pracovala noční směny, fotila v pololegálních gay klubech a učila češtinu Kubánce a Vietnamce, přičemž se pohybovala ve vysokých uměleckých kruzích. Znala českou fotografickou elitu a v Japonsku fotila pro světové značky. V černobílé všednosti komunismu překračovala hranice západních zemí a společenských stereotypů. Černé roky dokumentují skutečné životy lidí v 70. a 80. letech a Libuše se svérázně postavila proti potratové komisi, estébákům i komplikovanému otci, vše zachycovala ve fotografiích a psaní.

Výstavní a publikační projekt českého kurátora a slovenské kurátorky představuje osm autorů dlouhodobě tvořících v Praze nebo s tímto prostředím bezprostředně spjatých: Ruda Prekopa, Vasila Stanka, Tona Stana, Martina Štrbu, Mira Švolíka, Kamila Vargu, Petra Župníka a tragicky zesnulého Jana Pavlíka. Skupina „slovenských fotografů žijících v Čechách“ nebo „českých fotografů slovenského původu“ je jakýmsi společným kulturním statkem obou států a zajímavým fenoménem při zkoumání vztahů mezi českou a slovenskou fotografií. Katedra fotografie pražské Akademie múzických umění byla v sedmdesátých a osmdesátých letech jedinou vysokou školou s výukou fotografie ve střední Evropě. Je překvapivé, že generace Slovenské nové vlny zůstala prakticky nekontaminovaná tradicí české fotografie a na půdě pražské FAMU vyrostla jako osobitý solitér. Přesto, nebo možná právě proto, že nešlo o organizovanou skupinu s vytyčeným programem, jejich poměrně jednotný vizuální jazyk představoval jeden z prvních projevů fotografické postmoderny u nás. Cílem kurátorů bylo prozkoumat fenomén Slovenské nové vlny a jeho východiska s časovým odstupem téměř tří desetiletí. Osobitý důraz kladou kurátoři na díla, která nebyla ve své době představena vůbec nebo jen okrajově.