V dobách postupující privatizace a technologizace vězeňství roste volání po novém abolicionismu pro 21. století: zrušení věznic. Angela Y. Davis zkoumá kořeny současného vězeňskoprůmyslového komplexu v USA, jeho rasismus a sexismus a nastiňuje možné alternativy k trestu odnětí svobody.
Mnohé z toho, co jste slyšeli o plastech není pravda. Recyklace je složitější než je prezentováno – pouze méně než devět procent plastů, které vytvoříme, se znovu použije a většina skončí v oceánu. Znečištění plasty se neomezuje jen na volný oceán – jsou ve vzduchu, který dýcháme a v potravinách, které jíme. Podle posledních výzkumů jsou mikroplasty i v naší krvi.V knize Moře plastu se Erica Cirino vydává na cestu po světě a seznamuje čtenáře s vědci a aktivisty, kteří vyprávějí skutečný příběh plastové krize – z paluby plachetnice, která loví plasty, až do laboratoří, které provádějí výzkum mikroplastů a chemických látek. Erica Cirino vykresluje obraz toho, jak znečištění plasty ohrožuje nejen lidské zdraví, ale celý život na planetě.
Texty o depresi, hauntologii a ztracených budoucnostech
Mark Fisher, jeden z nejvlivnějších britských kulturních teoretiků 21. století, se v této knize vrací k hudbě, filmům a televizním pořadům, které formovaly jeho vnímání světa, a skrze ně zkoumá hlubší pocity ztráty, melancholie a kulturní stagnace.Po zhroucení vize budoucnosti, kterou nabízely modernistické projekty minulého století, se podle Fishera naše kultura stala posedlou vlastní minulostí. Pop se stal hauntologickým – pronásledovaným přízraky toho, co by mohlo být, ale nikdy se nestalo.Fisher s typickou pronikavostí píše o Joy Division, Burialovi, Stanleym Kubrickovi nebo BBC. Odhaluje, jak kulturní produkty posledních desetiletí stále znovu a znovu recyklují minulost a jak se kolektivní představivost zasekla v opakování, protože si už nedokáže představit nic radikálně nového.
Oheň vyhasl? Zabalíme to, nebo to ještě rozfoukáme? Jedenadvacáté století bude konvulsivní, nebo nebude vůbec, soudruhu Bretone! – tak zní jedna z odpovědí a výzev ojedinělého literárního manifestu z pera Michala Jurzy, který v konfrontaci s neslavnou minulostí a současností nejen surrealismu a buržoasie projektuje světový zlořád, na který se můžeme těšit, budeme-li tedy.
Kapitalismus je mrtvý. Vítejte v technofeudalismu. Zatímco jsme byli příliš rozptýleni pandemií, nekonečnými finančními krizemi nebo vzestupem sociálních sítí, prosadil se nový, ještě více vykořisťující systém. Miliardy, které měly pomoci postavit ekonomiku na nohy, skončily u velkých technologických firem. Ve své nejodvážnější a nejzávažnější knize odhaluje vizionářský ekonom a autor mnoha bestsellerů Janis Varufakis, jak noví feudální vládci nahradili kapitalismus s jeho dvěma pilíři, trhem a ziskem, systémem, který si podrobuje naši mysl, znemožňuje demokracii a přepisuje pravidla globální moci. Pomocí příběhů z řeckých mýtů a popkultury, od Homéra po Mad Men, vysvětluje Varufakis tuto revoluční transformaci, ale také odhaluje, že technofeudalismus obsahuje nové možnosti, jak jej zvrátit a nahradit. Jasněji než kdy dřív vyzdvihuje potřebu revoluce, která nás osvobodí z digitálního vězení. Technofeudalismus je četba pro novou dějinnou éru.