Dominique Wolton Pořadí knih

Informacja to nie komunikacja. To komunikacja, a nie informacja stanowi dziś prawdziwe wyzwanie. Informacje już nie wystarczają, aby zaistniała komunikacja Rewolucja XXI wieku nie jest rewolucją informacji, ale komunikacji. Zmiana nie dotyczy przekazu, ale relacji. Nie chodzi w niej też o tworzenie i rozpowszechnianie informacji przy użyciu różnych zaawansowanych technologii, ale o warunki akceptacji lub odrzucenia przekazu przez miliony różnych odbiorców, którzy rzadko są on line w tym samym czasie, co nadawcy. Odbiorcy, do których kierowane są informacje, bardzo komplikują komunikację. Informacja często chybia celu. Marzyła się nam globalna wioska, a znaleźliśmy się w wieży Babel. Informacja to nie komunikacja. Dla większości z nas stwierdzenie to oznacza, że w informacji, w przeciwieństwie do komunikacji, chodzi o prawdę i przekazywanie faktów. Mówimy tak dla informacji, ale z rezerwą odnosimy się do komunikacji, ponieważ podejrzewamy, że może służyć zwodzeniu i manipulacji. To powszechny stereotyp. Chciałbym pokazać, że jest dokładnie na odwrót. Komunikacja jest procesem znacznie bardziej złożonym niż przekazywanie informacji. Moim zamiarem jest obalenie dominującego stereotypu i pokazanie, że to właśnie komunikacja, a nie informacja stanowi dziś prawdziwe wyzwanie. Dzieje się tak nie tylko dlatego, że informacje już nie wystarczają, aby zaistniała komunikacja (wszechobecność informacji czyni komunikację trudniejszą), ale także dlatego, że rewolucja w sferze informacji prowadzi często do zakwestionowania znaczenia komunikacji.

Unikátní kniha rozhovorů papeže Františka a Dominique Woltona, sociologa a odborníka na komunikaci. Ve vší otevřenosti zde spolu hovoří hlava katolické církve a vědec, který se má za agnostika a je obecně řazen k intelektuální levici. Věnují se velkým tématům naší doby: válce a míru, politice a jednotlivým náboženstvím, globalizaci a kulturní rozmanitosti, fundamentalismu a sekularitě, problematice migrace, ekumenismu a mezináboženského dialogu. Své místo mají též otázky rodiny, individuality, jinakosti, důvěry a radosti. Nechybějí však ani papežova osobní vyznání, vzpomínky na dětství, na lásky z mládí, na židovskou psychoanalytičku, k níž před lety docházel. Mezi oběma aktéry se rozvinul opravdový dialog, v němž mohli nejen vyložit svá stanoviska a myšlenky, ale skutečně komunikovat, to znamená sdílet své ideje, přesvědčení, jakož i radosti a starosti. Papež jde ve všech situacích přímo k věci. Jako typický Latinoameričan mluví s velkou bezprostředností a spontánností. „Nejsem profesor, jsem pastýř,“ říká o sobě. A k této své službě dostal dar říkat věty prosté a krátké, ale s působivostí vpravdě velkou. Kniha O společnosti a politice je toho dokladem.

Pendant un an, le pape François a accordé douze entretiens à l'intellectuel français Dominique Wolton. Fruit de ces rencontres humaines et chaleureuses, ce dialogue exceptionnel et inédit aborde en toute liberté les grands sujets de notre temps et de l'existence humaine : la paix et la guerre, la politique et les religions, la mondialisation et la diversité culturelle, les fondamentalismes et la laïcité, l'Europe et les migrants, l'écologie, les inégalités dans le monde, l'oecuménisme et le dialogue interreligieux, l'individu, la famille, l'altérité, le temps, la confiance et la joie. Sans conformisme ni langue de bois, ce livre illustre la vision du pape pour l'Eglise et la société : abattre les murs et construire des ponts.

Dominique Wolton (geb. 1947) ist seit 1988 Herausgeber der Fachzeitschrift Hermès. Cognition, Communication, Politique, die im frankophonen Sprachraum für das Forschungsfeld Medien und Kommunikation eine zentrale Bedeutung besitzt. Wolton ist unter anderem Mitglied der französischen UNESCO-Kommission, im Verwaltungsrat von France Télévisions und France 2 sowie in nationalen französischen Ethikkommissionen. Seine aktuelle Forschung richtet sich auf die Analyse der Beziehungen zwischen Kultur, Kommunikation, Politik und Gesellschaft in Zeiten der Globalisierung. Für sein Werk hat Wolton zahlreiche Auszeichnungen erhalten, darunter den „Ordre des Palmes Académiques“, eine der höchsten Auszeichnungen um Verdienste im französischen Bildungswesen.

Wolton fragt nach dem Wesen der Kommunikation und interessiert sich dabei vor allem für ihr Misslingen, wenn Sender und Empfänger nicht auf einer Linie liegen. Wie geht man mit der Standardsituation um: Ich spreche mit Dir, aber du hörst nicht zu, verstehst mich nicht, aber du antwortest mir? Das Aneinander-vorbei-Reden ist ein zutiefst menschliches Spiel der Kommunikation, geht es beim Kommunizieren doch vor allem um das Zusammenleben. Der in Frankreich bekannte Kommunikationswissenschaftler Dominique Wolton beantwortet in einem Interview die Fragen des Journalisten Stéphane Paoli und des Soziologen Jean Viard. In knapper, aber prägnanter Form bringt Wolton in „Kommunizieren heißt Zusammenleben“ wesentliche Überlegungen seines bisherigen, umfangreichen Werks auf den Punkt und reflektiert kritisch die Globalisierung, die Ausbreitung des Internets, den Erfolg von Präsident Obama und die Möglichkeiten des Zusammenlebens in einer zusammenwachsenden, doch heterogenen Welt.

La communication est l'un des symboles forts de notre époque. Son idéal, rapprocher les hommes, les valeurs et les cultures, est au cœur du modèle démocratique et triomphe par l'intermédiaire de techniques de plus en plus performantes et séduisantes. Sa réussite est à ce point exemplaire que nombreux sont ceux qui voient dans le multimédia et les réseaux la réponse aux maux de nos sociétés et l'esquisse de nouvelles solidarités. Dominique Wolton nous met en garde contre ces conclusions hâtives : s'il n'y a pas de démocratie sans communication, les techniques génèrent aussi des inégalités. Quand la communication technique se déploie, il n'est pas rare que la communication humaine s'appauvrisse. Penser la communication, c'est montrer les dangers qui la menacent et dont il faut la protéger, renforcer les identités, retrouver le temps et respecter ce qui nous sépare. Bilan de vingt ans de recherches sur la télévision, la culture, la communication et la politique, le journalisme, les nouvelles techniques et l'Europe, ce livre enthousiaste mais lucide nous invite à pratiquer la distance au cœur de la communication.

Avec l'ouverture des frontières, la télévision, la démocratisation des voyages et plus récemment Internet, le monde se serait mué en un gigantesque "village". C'est, du moins, ce que veulent faire croire des industries de la communication plus puissantes que jamais : nous serions tous "citoyens du monde", multi-branchés, capables d'assimiler les héritages les plus divers, bricolant dans la bonne humeur une sorte de culture mondialisée. Rien de plus vain que cette prétention cosmopolite. Pour affronter un monde toujours plus ouvert, et donc plus incertain, il faut au contraire être confiant dans son identité, prêt à se confronter à d'autres valeurs. Bref, avoir des racines. Ce n'est pas parce que l'Autre est aujourd'hui plus accessible qu'il est plus compréhensible, c'est même précisément l'inverse. Plus nos différences sont visibles, plus elles créent des tensions. Curieusement, alors qu'on ausculte à la loupe la mondialisation économique, on oublie de penser cette "autre mondialisation" dont dépendent pourtant la paix et la guerre de demain. À quelles conditions, donc, organiser au niveau mondial une cohabitation des cultures ? C'est la question centrale de ce livre et, pour Dominique Wolton, l'un des principaux enjeux politiques d'aujourd'hui. À contre-courant des idées reçues, il risque des propositions qui surprendront.

Bilanční televizní rozhovor slavného filozofa a politologa vydaný knižně je unikátním svědectvím o důležitých událostech poválečného světa, které se svým hlasem snažil usměrňovat, a osobnostech, které potkal. České čtenáře bude jistě zajímat Aronův postoj k okupaci Československa v roce 1968 i analýza vývoje východní Evropy.