František Lízna Životopis

František Lízna se narodil v roce 1941 v Jevíčku, poté se jeho rodina přestěhovala do Moravské Třebové a Velkých Opatovic. Tatínek, neústupný lidovec, byl brzy po převratu v roce 1948 zavřen.

Jeho druhou zkušeností s vězením byla návštěva dívky, jejíž otec sedlák byl právě zatýkán policií, protože nechtěl vstoupit do družstva. František v zuřivosti strhl rudou vlajku z národního výboru. Stálo ho to 7 měsíců v Jáchymově.

Po vězení nastoupil na vojnu do Michalovec, kde se kvůli svému odporu nést na Prvního máje sovětskou vlajku stal pasáčkem dobytka. Druhý kriminál byl za pokus o nedovolený přechod hranic – Františkovi se zachtělo nadýchat se čerstvého vzduchu mimo komunistický blok...

V roce 1968 vstoupil tento dosud ošetřovatel v ústavu pro mentálně postižené na Velehradě k jezuitům a byl poslán do Anglie, odkud měl jít na misie do africké Rhodesie. Skončil však v Innsbrucku. Tam požádal o návrat do Čech.

Vystudoval teologickou fakultu, ovšem nedostal státní souhlas a nemohl veřejně působit jako kněz. V roce 1977 patřil mezi první signatáře Charty 77, za což se dostal do vězení potřetí.

Po 17. listopadu 1989 se stal rektorem kostela „U Jezuitů“ v Brně, kde působil do roku 1995. Staral se o nemocné, o Romy – ze solidarity si dal do občanského průkazu zapsat romskou národnost –, vězně a bezdomovce (tzv. sociální apoštolát). Poté požádal řádové nadřízené o přeložení – měl tři varianty: severočeský Chánov, misie na Ukrajině, nebo Mírov.

Byl mu přidělen Mírov (majestátný a pevný hrad, který jako vězení slouží již od 16. století), ale do misie na Ukrajině se také dostal.

Když přišel na Mírov, požadoval celu, aby mohl být vězňům k dispozici dvacet čtyři hodin denně. Zákon to však neumožňuje a František Lízna se musel spokojit s farou v nedalekých Vyšehorkách, kde jako vězeňský kaplan působí dodnes – své dveře má přes četná ranní překvapení, kdy host zmizí i s částí vybavení domácnosti, otevřené všem, kteří jako potřební zaklepou.

Františku Líznovi bylo v roce 2001 propůjčeno prezidentem V. Havlem druhé nejvyšší státní vyznamenání Řád TGM za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv.

Za svou práci ve vězeňství obdržel v roce 2003 společně s dalším vězeňským kaplanem Tomášem Vlasákem cenu Františka Kriegla, udělovanou Nadací Charty 77.

Zemřel ve čtvrtek 4. března 2021 na následky nemoci covid-19. Bylo mu 79 let.