Miroslav Fišmeister Pořadí knih

Tato knížka sdružuje dvě básnické sbírky: Gyöngyhajú lány a Guvernér hlavního města. Miroslav Fišmeister (* 23. dubna 1976) se narodil a žije v Brně. Amatérský přírodovědec, „snivec v samsáře“, „pošetilý pohádkář“, Starý muž příbuzný s koněm, „tropický suvenýr“, „čtvrtý Profesionál“. Po jednom z jeho ruských předků je pojmenován archipelag. Dva roky studoval FF MU (filosofie, religionistika, angličtina), dva roky pracoval v brněnské zoo (osli, klokani, kasuár). Od roku 2005 je v invalidním důchodu. Téhož roku debutoval knihou Ten stolek je nízký! Následovalo dalších 15 knih, nejnovější je Celníci a námořníci / See Emily Play 2 (Malvern, 2022). Jeho básně zazněly v HaDivadle a České televizi, vyšly rovněž v různých časopisech a antologiích. Byly přeloženy do francouzštiny, italštiny a angličtiny a také zhudebněny Ondřejem Kyasem. Svými texty doprovodil dvě výstavy fotografií Jaroslava Plocka, z nichž druhá navštívila i Senát Parlamentu ČR. Je autorem videoklipu k písni Octovrios Beaty Hlavenkové. Do autorizovaného průvodce seriálem Profesionálové přispěl informací o bujónu s vodkou. Až se stane námořníkem, vyroste.

Dvě básnické sbírky osobitého moravského básníka a amatérského přírodovědce Miroslava Fišmeistera pokračují v linii autorovy svébytné poetiky, jež je charakteristickým emblémem jeho tvorby. „Vědeckofantastické a jiné básně“, jak zní podtitul první sbírky Celníci a námořníci, přinášejí rozmanitou škálu námětů, v nichž autor s nápaditou virtuozitou rozehrává gejzír slovních hrátek či situační komiky ústící až do absurdně vyhrocených point. Je to poezie protikladů, z níž ovšem i jemně zamrazí z představ, které slibují dokonalost, ve skutečnosti ovšem věští zkázu či zmar. Otevírající se kalich růže tak může připomínat vizi budoucího města, nakonec se ovšem z něho vylíhne jen mrtvý brouk. V druhém souboru (See Emily Play 2) se pak v básnických miniaturách odrážejí postřehy o současném světě, ať už naléhavé či tak trochu laskavě jízlivé, vždy však s výstižným obsahem: „Proč mi / zapípání mobilu připomíná / bezmocné dítě?“ zdroj: Městská knihovna v Praze

Na první průlet verši Miroslava Fišmeistera by se možná zdálo, že jde o hravě nonsensovou poezii, o absurdní slovní hříčky, o zvukomalebné toky hlásek a písmen a v nich neztajené jiskřivé veselí. V jeho křivolakých, složitě spájených obrazech ale zdaleka není vložen jen autorův cit pro bizarnost, hru, významy a zvuky jazyka: jejich smysl je nečekaně zvrstvený, jiskří v elektrizujících výbojích ze styku slov a jevů, které jsou si vzdálené a cizí. Oslňuje tím, nač nejsme zvyklí, co nás vykolejí, co se musíme teprve naučit učíst. Klíč k básním Miroslava Fišmeistera nelze vložit do padnoucího zámku, s nímž by bylo lze snadno pootočit a otevřít dveře do spořádané síně jejich smyslu. Je potřeba se pokoušet jej znovu a znovu vsouvat do neproniknutelných otvorů.

Přítomná publikace sdružuje dvě básnické sbírky, See Emily Play a Tvar slunce.

Třináctá kniha brněnského autora zachycuje osobní vzpomínky a zážitky, které se odehrávají v přírodě a na hřišti. Autor vzpomíná na chvíle strávené v keři zlatého deště, kde si užíval čtení a slunečního svitu, zatímco občas navštívil kočka Eliška. Na basketbalovém hřišti se ponořil do myšlenek na bizony, zatímco házel trestné hody. Po chvíli si lehl na pískoviště, kde se mu v mysli mísily heavy metalové melodie s fantastickými krajinami. Když se ho čtyřletý soused ptal, co dělá, odpověděl, že poslouchá hudbu. Následovala konverzace mezi chlapcem a dívkou, která měla vtipný plán „nasypat mu písek do mozku“. Autor se nad tím zamyslel a uvědomil si, že písek má vždycky nožičky. Soused mu také řekl, že si hoví na slunci jako liška, což autora potěšilo, i když se ukázalo, že došlo k omylu. Tato kniha je psána s lehkostí a humorem, a snad potěší i čtenáře, kteří se setkají s bizony v autorově mysli. Psáno v roce 2015 po výrobě videoklipu pro Beatu Hlavenkovou.

Kniha brněnského autora a amatérského přírodovědce sdružuje doposud nevydané texty z let 2007 a 2008, doplněné třemi přílohami. Její krátké básně čtenáře provedou prostorem od australopitéků k žábám a od žluti k aspiku, dlouhá báseň mu motýlími křídly připomene Río de la Plata a v jejích přílohách potká například modré potápěče, Ivana W., Uintatherium a Zoo Ostrava.

Jubilejní desátá básnická sbírka brněnského autora, jednoho z nejvýznamnějších hlasů generace narozené v 70. letech minulého století, je možná více experimentální než Dvojí dech, knížka devátá. Stále si však ponechává rysy hravosti, plachosti, niternosti – a taky onen úhel vidění světa očima dětí. * Miroslav Fišmeister doprovází své básnické výboje experimentálním jazykem, jenž přechází do angličtiny, občas navozuje dětskou řeč nebo přebírá z různých oborů odborné výrazy, které pak aplikuje při vytváření specifických obrazů. Termín "entasis", objevující se v titulu, představuje mírné zaoblení sloupů antické architektury v první třetině výšky, jež má opticky vyjádřit účinky vnitřních sil a zároveň i posílit dojem vznosné lehkosti. Fišmeister o podobný cíl ve svých textech rovněž usiluje, činí tak ale především vytrvalým soustředěním na zaznamenání obsahu svých niterných myšlenkových pochodů a procesů. Podobně jako v předcházejících sbírkách, i tady hledá autor na jejich základě cestu pro básnické licence, které svádějí úpornou bitvu se slovy, přesazenými do nových souvislostí a významů. -- zdroj: Městská knihovna v Praze --

Fišmeisterova devátá sbírka má opět rysy jako sbírky předchozí: „je plachá, niterná, důvěrná a vstřícná k čistému vidění dětí a Božích bláznů“ (J. E. Frič), umí vtáhnout čtenáře do svébytného autorova světa. Opět v ní a s ní přichází lyrik v epičnosti a epik v lyričnosti, opět se tu Miroslav Fišmeister projevuje jako autor drobných, leč pregnantně přesných poetických záseků, jako onen pověstný „virtuos hravého neklidu“.

Uspořádat význačným osobnostem sborník k životnímu jubileu bývala dříve samozřejmost. Pro přispěvatele radost. Pro čtenáře rozkoš z počtení. V případě sborníku Co to je toto? se sešli literární přátelé Ivana Wernische, aby společně oslavili básníkovy sedmdesátiny: Ajvaz, Dudík, Dvorský, Dynka, Fišmeister, Goldfam, Holub, Hrbáč, Hruška, Hvížďala, Chlíbec, Chobot, Janatka, Kafka, Kaprál, Koťátko, Kotyk, Král, Kremlička, Nowicki, Ohnisko, Olič, Palla, Pitínský, Pížl, Přidal, Reiner, Rozehnal, Rybáková, Řezníček, Salava, Slanina, Soukupová, Stančík, Stašek, Svěrák, Šanda, Šrut, Trojak, Vokolek, Voráč.

Osmá sbírka brněnského autora. Anotace nakladatele: Nohy z Kalymnosu Miroslava Fišmeistera jsou rozsáhlejší básnickou kompozicí sestávající sice z „klasicky“ střižených textů, ale obsahující na první pohled nezřejmé podtextové i hypertextové úrovně. Subtilní narativnost jednotlivých básní přerůstá v tomto celku v narativnost celistvou, byť i ta je — autor věru není žádný prvoplánový lyrik okamžiků, byť to občas rád předstírá — ve své jednoznačnosti mnohoznačná. Básně nás vtahují, dovolíme-li jim to a jsme-li sdostatek citliví, do zvláštního světa: je to svět podivně cizí i (opět podivně) důvěrný. I v tomto ohledu se Miroslav Fišmeister v této sbírce projevuje jako virtuos hravého neklidu — neklidu, který na povrchu třpytivě pableskuje a pod hladinou stává se smirkem, ne-li rovnou balvanem stahujícím ke dnu. Nohy z Kalymnosu jsou tak jakousi esencí nejen básníkovou, ale i básnictví; oněmi olivami, jež v lisu nejtvrdším vydávají olej nejlepší. Milan Ohnisko