Knihobot

Astolphe Marquis de Custine

    Francouzský aristokrat a spisovatel, markýz de Custine, proslul především svými cestopisy. Jeho dílo se soustředí na detailní pozorování sociální struktury, ekonomiky a způsobu života, často s kritickým pohledem na politické a společenské systémy. S osobitým stylem a bystrým analytickým okem zachycuje podstatu navštívených míst a kultur. Jeho psaní je ceněno pro svou hloubku a pronikavost do lidské povahy.

    Listy z Rosji
    Dopisy z Ruska. Rusko v roce 1839
    • Dopisy z Ruska. Rusko v roce 1839

      • 328 stránek
      • 12 hodin čtení

      Výrazně politologicky a sociologicky laděné cestopisné dílo z pera francouzského aristokrata a spisovatele (1790 – 1857) po letech na významu nejenže neztratilo, ale naopak nabylo. Často je nazýván „Tocquevillem Ruska“ a význačný americký diplomat a historik George F. Kennan se o něm vyjádřil takto: „Není-li to velmi dobrá kniha o Rusku v roce 1839, je to skvělá kniha, nesporně nejlepší ze všech, o Stalinově Rusku a vůbec ne špatná kniha o Rusku Brežněvově a Kossyginově.“ A jeho vyjádření lze vztáhnout i k Rusku Gorbačovově a Putinově. Markýz de Custine, jemuž vedle vlastního spisovatelského talentu a pozorovatelského důvtipu nechyběli ani věrohodní, spolehliví místní informátoři, své – dodnes platné – postřehy během cesty po Rusku zaznamenával formou fiktivních dopisů, které z Ruska vyvezl doslova s nasazením vlastního života. V Rusku jeho dílo mohlo v úplnosti vyjít až roku 1996, české vydání vychází z výboru francouzského historika Pierra Nory, které uvozuje editorova předmluva.

      Dopisy z Ruska. Rusko v roce 1839
      3,8
    • Listy z Rosji

      Rosja w 1839 roku

      • 210 stránek
      • 8 hodin čtení

      Astolphe Louis Léonor markiz de Custine (1790-1857) był pisarzem i podróżnikiem, znanym z książek podróżniczych oraz powieści. Jego bliskie związki z polskim środowiskiem emigracyjnym Hotelu Lambert w Paryżu, w tym z Czartoryskimi, Mickiewiczem i Chopinem, miały istotny wpływ na jego życie. Szczególnie ważna była znajomość z braćmi Gurowskimi, Adamem i Ignacym, co skłoniło markiza do podróży do Rosji. Ignacy, ścigany przez władze carski za udział w Powstaniu Listopadowym, potrzebował amnestii, a Custine podjął starania o jej uzyskanie podczas wizyty w Petersburgu. Jego książka, opublikowana w 1843 roku, odniosła ogromny sukces, sprzedając się w 200 tysiącach egzemplarzy, co wówczas było rekordem. Została natychmiast objęta cenzurą w Rosji, gdzie była przemycana i czytana z mieszanymi uczuciami. Mikołaj I, po przeglądnięciu dzieła, wpadł w gniew, lecz później ponoć dał się skusić do czytania jej w gronie rodziny. Cenzura carska pozwoliła na skrócone wydanie książki dopiero w 1910 roku, a po rewolucji ukazał się niemal identyczny skrót, który szybko został skonfiskowany z oczywistych powodów.

      Listy z Rosji