Daron Acemoğlu Pořadí knih

Doklady z tisícileté historie lidstva i ze současnosti ukazují, že pokrok závisí na rozhodnutích ohledně způsobu využívání nových technologií. Autoři popisují, že tato rozhodnutí příliš často přinesla pohádkové zisky elitám, ale pro řadové členy společnosti znamenala spíš více práce, a pokud vůbec došlo ke zlepšení jejich materiálních podmínek, bylo zcela nedostatečné a neúměrné. Tento proces lze doložit na proměně zemědělství ve středověku, na evropské průmyslové revoluci či zavádění digitálních technologií v současnosti, které ruší pracovní místa a skrze masové shromažďování dat a sledování podkopávají demokracii. Acemoglu s Johnsonem nabízejí nový pohled na svět a jeho dějiny, ale i vizi, jak dát inovacím nový směr, tak aby z nich měla prospěch většina.

Kniha Proč státy selhávají: Kořeny moci, prosperity a chudoby čtivým způsobem hledá odpověď na otázku, která odborníky trápí již po staletí: proč některé země prosperují, zatímco jiné zůstávají chudé? Proč se v některých regionech lidé těší zdraví a hojnosti, zatímco jinde čelí nemocem a hladu? Autoři zkoumají, zda jsou klíčovými faktory kultura, klima, geografie, nebo snad neznalost správných ekonomických strategií, a docházejí k závěru, že žádný z těchto aspektů není rozhodující. Podle nich za úspěchem či selháním jednotlivých zemí stojí především politické a ekonomické instituce, které lidé vytvářejí. Jako příklad uvádějí Severní a Jižní Koreu – státy, které mají podobné geografické podmínky a obývají je lidé stejného jazyka, ale výrazně se liší politickým a ekonomickým uspořádáním, což zásadně ovlivňuje jejich rozdílnou prosperitu."

Podtitul: Kořeny moci, prosperity a chudoby. Tato kniha odpovídá na otázku, kterou si odborníci kladou už po staletí: proč jsou některé státy bohaté a jiné chudé, proč je rozděluje bohatství a chudoba, zdraví a nemoci, hojnost jídla a hladovění? Může za to kultura, podnebí, geografické uspořádání? Nebo snad neznalost náležitých opatření a hospodářských strategií? Autoři na příkladech konkrétních států v různých historických obdobích a s rozdílnou geografickou polohou ukazují, že žádný z těchto faktorů není tak závažný, aby nezvratně předurčil vývoj té které země. Za ekonomickým úspěchem či neúspěchem nestojí příroda či národní mentalita, ale politické a ekonomické instituce vytvořené lidmi. Stačí srovnat Severní a Jižní Koreu – státy obydlené lidmi téhož jazyka, s podobnými geografickými podmínkami, ale s tak odlišnou politickou a ekonomickou situací. Acemoglu a Robinson po patnácti letech studií, které se týkaly římské říše, mayských městských států, středověkých Benátek či Sovětského svazu, Latinské Ameriky nebo Afriky, přicházejí s novou politicko-ekonomickou teorií, která umožňuje relevantně posuzovat takové otázky, jako zda Čína poroste i nadále takovým tempem, aby překonala Západ, jestli pomíjí doba, kdy byly na vrcholu Spojené státy, či jak nejlépe pomoci miliardám lidí vymanit se z chudoby.